Stezka Českem- Etapa 14, DEN 3: rovinka po hranicích, vinice🍇 a vinné sklípky🍇💚; celkem 70 km

16.9.2026

Noc nad vinným sklípkem byla zase naprosto super😍. Ještě večer se sem přijeli ubytovat další hosté, takže jsem tu nakonec sama nebyla🙏.
Ráno vstávám zase o trošku dýl, rána jsou už chladná a já mám před sebou dnes jen 27 km, takže na pohodu☀️.
Mé ráno vypadá asi takto- budík, prevít, mě probudí z totálního kómatu🥱🥱, chvilku se mi z postele vůbec nechce😡, pak ale už musím 😫😫, zabalím si nejdříve pytel s oblečením a připravím ostatní pytle, protože ty balím až když mám sbalený pytel s jídlem. Pytle znamená- nepromokové pytle různých barev, abych na první dobrou poznala, co v kterém je😁.
Pak si jdu do kuchyňky zalít kafíčko a kaši a během čekání na to, až kafíčko vychladne a než se kaše naboptná, sbalím pytel s jídlem a zbytek🫠. Mám v tom už naučený systém, který funguje😅🙏.
Pak se napucnu, obvykle do kaše dávám nějaké ovoce🥰🥰, zbouchám kafíčko a dobouchám bágl😂. Přihodím tam pantofle, ledvinku, Borůvku🩷, pastu a kartáček a mohu vyrazit na další den🥰.
Dnes mě čekají vinice a vinice 🍇, tak jsem zvědavá, jak to tam bude s těmi dělobuchy😂:

Na cestu se vydávám před 8h00 a nejdříve to musím vzít tři km po silnici, což se mi vůbec nelíbí 🙏. Jezdí tu auta a nikdy nevíte, kdo nebo co, pojede kolem🥺🤦‍♀️.
Pak už se ale trail stočí doprava a já ťapu asi 10km po státní hranici s Rakouskem😍:

První polovina dne je trošku monotónní, tak si dost často povídám pro sebe a pozoruju stopy, kdo nebo co jde přede mnou😅. Někdy si připadám jak blázen, ale co jiného dělat, když nemáte, co jiného na práci 😁.
Asi po 10km se dostávám mezi vinice a zase si připadám jak pod palbou 😂.
Vůbec nechápu, jak ty plašiče fungují, snažím se přijít na nějaký systém 🙏, ale vždy mě ta nečekaná rána překvapí 😂.

Uprostřed vinic se juknu na vyhlídku a kochám se nádhernými výhledy 🥰:

Mezi vinicemi vede cyklostezka, tak tu dokonce potkám i dva rakouské turisty😳, překvapená jsem až na půdu😂, není možná, že tu jsou nějací lidé🙏😁:

V polovině dne to parkuju v obci Dyjákovičky, kde si dávám svačinu a chvilku si odpočinu🙂:

Nějak mě dnes zlobí záda🥺, tak jsem moc ráda, že batoh na chvíli odhazuju🙏. Záda jsou taky ráda, ale ještě musí chvíli vydržet🙏. To dáte, až dojdu tuto etapu, tak vám dám na chvilinku pohov😂. Povolám do práce zase nožky, musí totiž uběhnout půlmaraton😂. Já tomu tělu letos dávám zabrat🤷‍♀️🙈.
Po svačině se musím dostat do vedlejší vesnice a cesta vede po silnici a to se mi zase nelíbí 🥺🥺. Asfalt a spousta aut, rychle pryč😂:

Za vesnicí Vrbovec se dostávám k vinným sklípkům a obdivuju všechna ta krásná stavení jak z pohádky😍:

U jednoho sedí dva milovníci burčáku a zvou mě, ať se k nim přidám 😁. S díky odmítám, už mají trošku nakoupeno😵😵 a já stejně musím frčet dál🏃‍♀️‍➡️.

Poslední část dne vede mezi poli, tak jsem aspoň ráda za měkký povrch, na kterém tolik nebolí nožky🙏:

Celou dobu před sebou vidím Znojmo, je to asi zatím největší město na trase, tak tuším zle- projít ho celé po svých to bude něco 🙈:

Naštěstí když hledám adresu mého dnešního ubytování, tak zjišťuju, že je to jen kousek od místa, kde do Znojma vstoupím 😁🙏.
A jsem tu o dvě hodiny dřív než jsem paní řekla, tak zkouším štěstí a volám jí, zda bych nemohla přijít 🙏:

Paní je neskutečná a samozřejmě, že můžete a už mě vřele vítá a dokonce mi upekla i koláč 😍.
Strašně moc jí děkuju, ta pohostinnost mě neskutečně těší a strašně ráda bych koláč ochutnala, ale musím odmítnout🥺🥺. Je v něm mléko😪.
Paní je zklamaná, dokonce mi ráno chtěla připravit i palačinky 🩷🩷, ale chápe mou alergii.
Vzhledem k tomu, že jsem tu dnes brzy, tak se pokusím zvládnout akci k řešení 🙏.
Nějak mě zlobí nepromokavá bunda😪, tak si zkusím sehnat pončo, zítra má pršet a já nechci být durch🙏.
Naštěstí je hned přes ulici Teta drogerie, kde pončo seženu😍😍🙏, v Kauflandu si nakoupím ovoce, zeleninu a jogurty a do večera po vyprání věcí už jen ležím, jím a flákám se😁😂: