Stezka Českem- Etapa 14, DEN 4: NP Podyjí💚🩷 a jediná zachovalá část železné opony v ČR; celkem 96 km

17.9.2026

Zase a znovu musím pochválit noc🥰. Vlastně nevím o žádné, o které bych řekla, že byla špatná😁. Po všech těch kilometrech a ze začátku i kopcích, jsem vždy doslova odpadla, i když pár těch prvních nocí jsem se občas vzbudila, než jsem si zvykla na to, že každou noc spím někde jinde😅🙈.
Dnes se od samého rána nemohu dočkat dnešního dne😍, projdu si totiž kousek Znojma, kde jsem ještě nikdy nebyla, a pak hned za ním vkročím do Národního parku Podyjí🥰💚🩷.
Z pokoje se vyšmrdolím v půl osmé a za půl hoďky už obdivuju toto krásné moravské město😍:

Věřím, že je tu milion krásných míst, ale já se musím vydat dál, dnes mě zase čeká ke třicítce kilometrů, tak abych nepřišla za tmy🙏. Dnes mám zase speciální ubytování😍😅, nebudu vám ho ale prozrazovat, ať se těšíte stejně jako já😁.
Do NP vkročím opravdu hned za městem a vzhledem k zamračené obloze tuším, že dnes potkám nula lidí😅:

Seš vedle jak ta jedle, holka😳🤣. Jak se tak snažím po ránu dostat do tempa, tak slyším hlasy jako😳😳. Zastavím se, natahuju uši až za roh a pro jistotu i za ten roh další🙏, ale já ty hlasy slyším zprava zespoda, od vody🤔. Napadá mě jediné….ahaaaa tady jezdí vodáci😍😍. Tak tu sama nebudu, vzpomenu si na svou vodáckou éru🤩🤩 a usměju se, to byly časy😁.
Trošku se zklidním, když ty hlasy identifikuju jako ženské🙏, ale jejich lodičku nikde nevidím 😳. Najednou slyším nějakou spirituální píseň 🫣🤔, no to potěš teda🤦‍♀️🤦‍♀️, ještě nakonec budu nechtěným svědkem nějakého rituálu 🙈🤦‍♀️.
Dámy jsou úplně nahaté, naložené ve studené vodě, a zpívají na celou Dyji😅. No neviditelná nejsem, tak moc doufám, že mě nedonutí se také svléknout a provozovat otužování s nimi🙏😁. Přidám do kroku, když v tom na mě volají, zda mám s sebou psa🫣. No nemám a kdybych měla, tak vám ho za žádnou cenu nepůjčím🙏, bůhví, k čemu byste ho použily🙈.
Radši se ani nezastavuju a pádím dál🙏. Asi za kilometr si oddychnu a zklidním tempo, nikdo za mnou nahatý neběží, tak si mohu toto krásné místo tady zase začít užívat 🩷:

První polovina dne vede přímo kolem řeky, a po včerejším dešti jsou některá místa až nebezpečná, že mám někdy strach, abych do řeky nezahučela🙏. Myslím, že by to byla s tím báglem jasná smrt🙈. Jdu raději opatrně, až když se trail stočí pryč od řeky, tak za to mohu zase vzít 😁. Procházím krásným lesem, kde je na první pohled vidět, kdo je tu pánem🫣. Divoká prasata a že jich tu je opravdu moc😳. Dělám trošku hluk, abych jim dala čas utéct, a vždy si každých deset metrů vyhlédnu pro jistotu nějaký strom, abych měla kam utéct i já🤣:

Pomalu vystoupám na vyhlídku nad řekou a chvilku si užívám krásných výhledů💚:

Nemám dnes moc hlad, ráno jsem měla velkou snídani😍, tak se po chvilce zvedám a sestupuju zase zpět k řece, kde obdivuju bývalé mlýny🩷:

Místo na mě doslova dýchá svou minulostí, takových míst jsem na Stezce už pár prošla, a vždy ve mně zanechají tajemný pocit…
Trail mi říká, že teď ale musím řeku přejít po mostě, který mi dá slušně zabrat🤦‍♀️😅🙏:

Já mám od jisté doby, jak jsem už říkala, závratě, a tenhle přechod houpajícího mostu to je něco pro můj žaludek🤢🤢. Most se kýve, houpe, vrže, až trošku té snídaně lituju😵😵. Motá se mi hlava, klepou se mi ruce i nohy, ale zvládnu to, a za ním vystoupám na vinici Šobes, kde potkávám první turisty dne🙏😍:

Tak jste ještě všichni nezmizeli na zimní spánek😁🙏.
Chvilku si tu odpočinu a vydávám se na posledních 9 km do mého dnešního cíle, obce Čížov, kde je v ČR jediná původní zachovalá část železné opony:

Místo je hořce krásné, minulost je cítit ve vzduchu, až je vám z toho smutno 🥺.
Od opony to není daleko na mé dnešní ubytování, a já dostávám stylový pokojíček😍:

Hospůdka je otevřená do 17h00, ale já si nic nedávám, mám ještě svoje zásoby a přeci je nepotáhnu zpět domů😅, na to já jsem expert😁.
V horké sprše strávím dlouhou dobu a pak už se zachumlám do teplého spacáčku a těším se, že zítra snad dokončím další etapu😍.