Stezka Českem- DEN 6: brutální déšť, tyranosaurus a odměna za 40 km🙏💚; celkem 160 km

27.7.2026

Noc v Penzionu v Kovářské neměla chybu😍, já se vám tak krásně vyspala😍. Nic mě netrápilo, moc nebolelo🙏, jen občas🤣. Asi padesátkrát jsem se ale vzbudila, jestli tam ten batoh opravdu ještě je🙈. Nejsem si totiž vůbec jistá, zda spolu zvládneme zítřejší kilometrovou nálož 🤦‍♀️.
Budíka mám standardně na 6h00, to když mám v plánu více km. Odpadá mi ale balení stanu, tak obvykle vycházím lehce po 7h00. Když vstávám, tak dost prší, ale než se vyšmrdolím, tak pršet přestane a já vycházím do chladnějšího rána 🙏:

Ještě dostávám zprávu od paní majitelky penzionu U Pohody, že je v obchodě, že by mi přivezla čerstvé pečivo 😳, zase jdu do kolen, taková neskutečná ochota bože 🩷. Paní mě nezná, jsem jako každý jiný Stezkař, a ona by mi ještě na cestu přivezla čerstvé rohlíky🩷. Moc jí děkuju, ještě jeden mám, po cestě z penzionu ji potkám jet proti sobě, zamáváme si na pozdrav 🩷 a já s úsměvem na tváři vyrážím na nový den☀️.

Asi po 2 km od ubytování se dostávám do lesa, kde potkávám houbaře s plnými košíky😍😍, ihned jim nabízím svůj batoh, že si ho s nimi moc ráda za košíček vyměním 😍. Houbaři se mě asi bojí, nebo nevím, hodí po mně pohledem, díky kterému pochopím, že mé vtipkování je trapné😝, asi se bojí, že jim ty houby ukradnu, nebo co🤦‍♀️, kam bych je asi tak nacpala🤣, nevíte??, tak se odporoučím do lesa, kde mohu vtipkovat sama se sebou😁😍:

Moc si své vtipy užívám a směju se jim nahlas😁. Sem vážně mega vtipná😅. Bože, já tu začínám trošku magořit ne😅, ale co, dnes se musím zásobit dobrou náladou do foroty, protože mě čeká zatím jeden z nejnáročnějších dnů, a to jak psychicky, tak fyzicky🫣😫.
Postupně se k chůzi přidává déšť, ale zatím je to takové příjemné hikerské osvěžení😁🙏.
Přicházím do obce Měděnec, kde obdivuji pozůstatky těžby, lehce tu zakufruju🤦‍♀️, zrovna dnes to tak potřebuju 🙏, ale kochám se, co můžu 😍.

Po chvilce se dostávám do místa, kde mám výhled na Kotlinu a začíná pršet a strašně fučet😫. Tak sem tu bundu netáhla zbytečně aspoň 🙏. Zachumlám se do nejlepšího svršku dne😍, oblékám i svůj batůžek, sice ho nenávidím a během cesty mu občas řeknu i nehezķé slovo 🙈, ale zas taková mrcha nejsem, abych ho nechala zmoknout🙏:

Podél Kotliny jdu dloooouho po rovince, až se dostávám do lesa, kdy díky mé nepozornosti blbě šlápnu na větev, která se mi zapichuje do nohy🫣🫣. Začínám panikařit, zranění opravdu teď nepotřebuji 🙏. Kontroluju, zda ze mě teče krev, uf, nic takového se nekoná🙏, protože větev mě sice slušně praštila, ale hrot se zapíchnul jen do tkaničky 🙏, kterou po chvilce zmrzlými prsty vysvobozuji💪:

Uklidněně rubu trail dál, když v tom se v tom nejtemnějším lese rozprší tak, až mám pocit, že nepomůže ani nepromok😭😭:

Snažím se jít s loďákem na zádech, co nejrychleji to jde, když v tom slyším…Dobrý den, nás se bát nemusíte 🫣🫣. Mám pocit, že se mi to jen zdálo🙏, doufám, kdo by tu v tomhle počasí dnes byl😳. Rozeřvu se na celý les, na celé Krušné Hory , až do Chomutova🙏. Pokud jste někdo v tuto dobu v okolí byl, tak zrušte poplach🙏, po lese vám tu žádný tyranosaurus neběhá😁, to se jen Stezkařka lekla houbařů schovaných pod stromem🤦‍♀️. Pozdravím je úplně vyděšená a letím pryč🤔, jsem totiž schopná jim tu na pozdrav zanechat hnědou stopu 😅🤦‍♀️.
Po 25 km jsem v Hoře Sv.Šebestiána, kde je mi ukrutná zima, jsem promočená na kost🥶. Z bot po každém šlápnutí vychází divná pěna🤦‍♀️. Asi jsem si včera špatně vyprala od mýdla ponožky🙈. Trubka!! Ale podmínky na praní jsou ne vždy hiker friendly😁.
Ve městě si koupím dva rohlíky a hurá do závěrečných 12 km do obce Zákoutí, kde mám objednaný nocleh☀️.
Nejdříve jdu kolem ohradníku plného krav a asi i budoucích bejků, jeden mě pozoruje tak, že radši odvracím pohled a dělám, že tu nejsem🙏. Skoro běžím a celou dobu se ohlížím za sebe, zda mě neběží znásilnit😁🤦‍♀️.
Přežiju i tuto hrozbu a pak zase autopilot….Cesta už je úmorná, bolí mě záda tak, že to popsat ani nejde🙏, v botech mám bahenní potok, prsty na rukou chladem necítím🥶.
Až později vysvitne u Nového a Starého rybníka sluníčko, které mě zahřívá 🩷☀️:

Konec kochání, sluníčko nesluníčko jako🤔, nedá se svítit, vidina postele a teplé sprchy je ohromná motivace😍:

Těsně před obcí, cca 1 km od ubytka narážím ale na skupinku nebezpečně vypadajících hochů, tak si ještě střihnu 3 km navíc kolem vesnice, abych to finále ke sprše měla pěkně zasloužené 🙈.
Po 40 km jsem u horské chaty Bernava, kde se mi opět 🩷🩷 dostane vlídného přijetí, moc děkuju🩷, ani nevíte, co to pro Stezkaře znamená🙏💚.
Paní majitelka mi půjčí i ručník a já v horké sprše předu blahem. Zase🙏, za sprchu na Stezce bych zabíjela😁.
K večeři zpucnu čínskou polévku s rohlíkem a vyhřívám se v postýlce, ze které mě do rána už nikdo nedostanete😅😁.