Příprava na Stezku Českem a můj vymazlenej gulášek😅🤣

Ahoj moji milí čtenáři🩷, ani nevíte, jak moc jsem se na psaní těšila😍. Někdy jsem si říkala, že napíšu třeba článek o tom, jaký jsem měla den, ale pak sem si uvědomila, že má ovesná kaše k snídani a pokus o uvaření jedlého oběda pro Martínka nikoho zajímat nebude🙈. Ale kuchařka někdy být umím, to ne, že ne😁. Počkejte si🤣😍. Tak jsem si tedy řekla, že musím něco zažít, abych mohla ty články psát😁. Po roce jsem tu teda zas, budou se psát příběhy na Stezce Českem😁.
Ba ne, kvůli psaní článků jsem se pro Stezku nerozhodla.  Rozhodl o tom jeden naprosto nečekaný okamžik, který naštěstí dobře dopadl🙏 .
Svědomitě chodím na preventivní prohlídky, takže jsem se po dvou letech ocitla na ultrazvuku prsou, byla jsem úplně v klidu, vždyť chodím pravidelně, že jo🙏, když v tom se pan doktor na jednom místě zastavil a já tušila zle😪. Paní Hakenová, máte v levém prsu nádor, ale vypadá nezhoubně🫣. Cože, jakože do háje cože? Okamžitě mi to vyndejte, nechci mít v těle nic, co tam nepatří🙏🙏.
Pak následovalo klasické kolečko, biopsie, nádor je nezhoubný🙏🙏, ale doporučujeme vám ho vyndat. No jasně!!! Pryč s ním IHNED!!, nelíbí se mi, bolí mě, okamžitě mě toho prevíta zbavte, prosím 🙏🙏.
Na operaci jsem nastoupila v březnu, čekání od první diagnózy bylo tři čtvrtě roku🙏🙏, do té doby jsem přečetla milion případů, kdy byl po biopsii nádor nezhoubný, ale pak se ukázal jako zhoubný 😪. Nervy samozřejmě na pochodu, na operačním sále jim z polospánku asistuju, podávám rychle jeden nástroj za druhým, aby hlavně vzali všechno, co ve mně být nemá🙏, a pro jistotu vemte trošku víc, chci mít 100% jistotu🙏. Po operaci ještě vše zkontroluji, jizva pěkná, děkuju, pane doktore, a pak upadám do kómatu:

Po 4 hodinách se probouzím praštěná kladivem, bolavá, ale živá🙏🙏 a hned si řeknu, ne, takhle ne. Život je tak krátký a křehký a já musím něco udělat 🙏. V práci se kvůli nepříjemné kolegyni trápím, nespím, do práce se netěším…ihned se tedy rozhodnu dát výpověď, protože už to tam déle nezvládnu🙏. Tak teda, nádore, který už putuješ na podrobné prozkoumání, „děkuju ti“, protože si mi otevřel oči🙏.
Čekání na výsledky je dlouhé, ale já během těchto 3 týdnu už vím, že Stezka bude ten pravý lék, ta pravá pooperační rekonvalescence💚. Oznamuji mé rozhodnutí rodině…Martínek vykulí oči, pak se začne smát🤔🤔, nechápu proč, jo, já sem velkej posera, ale to něco uvidíš, ti povídám😝, mamce se podlomí kolena, chytne se stolu a vyjekne „pane bože, to nemůžeš chodit kolem baráku?“, taťka řekne „ty vado😳“. Takže jo, děkuju všem za podporu😅, já vyrážím😘❤️. Ba ne, moje milovaná rodinka, včetně té z Martínkovi strany, mě v mém bláznivém nápadu samozřejmě podporuje😘😘, ale mají o mě i velký strach🙏. Jo to já taky😅.
Doma po operaci jsem skoro dva měsíce a plánuji svou cestu. Poprvé v životě půjdu sama do míst, které znám jen z obrázků, poprvé pojedu takovou dálku sama vlakem až na nejzápadnější bod naší krásné země💚.
Když mi to pooperační stav dovolí, vybalím svou výbavu a už to lítá🤩🤩, tohle miluju, očuchávat již stokrát vyprané PCT oblečení, ale znovu a znovu ho hodím do pračky a s každým kouskem si povídám, co jsme spolu již zažili a ještě zažijeme😍. Ponožky ale raději přeskočím🤣🙈.
Nic nového do výbavy nepořídím, i když vlastně…Výpověď jsem v práci předložila 15.4., takže jsem končila 15.6. A moji milí kolegové mi na rozloučenou dali dárek v podobě poukázky do mého oblíbeného obchodu, nalehko.com ( děkuju moc, Káti❤️), takže jsem si ho přidala k dárku k narozeninám od Martínka, také poukázky do tohoto obchodu😘🩷🩷, a pořídila si úplně nový batoh v mega krásné barvičce😍. Je to zase má milovaná Mariposa a je fialovo zelená💜💚. Moc vám všem děkuju🤩.
Batůžek chodím obdivovat vždy po snídani, odpoledne po kafíčku a večer před spaním, je to láska na první, vlastně už druhý pohled😍.
Jenže pak si řeknu, že ho ještě nechci mít špinavý🙈 a rozhodnu se jít se svým starým 🙏, snad ještě nějaké kilometry dá🙏. Je to držák, určitě Stezku zvládne😘. Tak ju, naposledy se poňuňám s novým a vytahuju starý, opráším z něj pavouky, vyklepu bordel a slíbím mu, že tohle už bude jeho opravdu naposledy😘.

Čím více se blíží start, tím více jsem nervózní…nebudu vám lhát, nikdy jsem sama nešla dál než běhat na dohled domečku 🙈. Postupně si sepíšu, co vše je potřeba udělat, dělám si denní i hodinový plán🥳, když v tom mi píše Martínek, že našel super levné ubytování v Alpách a že jedeme😍. Tak joooo, nějak to tam ještě vměstnám🙏. Ba ne, těším se moc, jen musím odložit původní start o 3 týdny, protože se mi nechce začít, pak se na týden vrátit a pak vyrážet zas.
Před dovolenou opět, jak se to již stalo mým zvykem, zajdu před dalekou cestou k panu zubaři, který mi po dvou letech od vytržení zubu dodělá zoubek nový🙏😘. Moc vám děkuji, pane doktore Beneši, a moc vás s paní sestřičkou Pavlou zdravím🩷. Nebojte, já zase brzy přijdu🤦‍♀️, něco se mi udělalo na předním zubu a já vyšiluju, že je to kaz🫣😪. Neměli byste pro mě místečko 10.8. kolem 12h00-15h00??🙏🙏. Tragéd fakt, pošlu vám pohled, chtěli byste?🙏🙏🙈💚.
Dovolená v rakouských Alpách nemá chybu. První noc strávíme ve stanu, když v tom se to stane🫣🫣. Bože proč zase ňákej problém, proč nemůže nic proběhnout na jedničku s hvězdičkou, já bych si ji zasloužila přeci🙏. Stan si na zkoušku stavím úplně sama, abych se to naučila. Podaří se a já jsem na sebe fakt hrozně moc pyšná 😍:

Martínek už sice vyhlíží řízek, ale ještě ne, počkej, co tohle má jako znamenat??? Vnitřní strana stanu má na jedné straně úplně rozbitý zip😭😭. Tak a mám toho tak akorát!! Nechci spát s komárama, ani brabencema, natož snad s chlupatým pavoučiskem😵. Doma ho budu muset zašít, pro dnešní noc tu mám Martínka, a to si sem nikdo jít nedovolí🙏. Malinko se uklidňuju, snad je toto jediný problém na mé Stezce🙏:

Nožky v horách procvičíme na výbornou, dovolenku si opravdu moc užijeme😘😍🩷, nasolíme tam pár dálkových i výškových metrů, a po návratu už to začne lítat🤩:

Mám na to tři dny než vyrazím. Takže cestou z Alp v autě dopisuju svůj TO DO seznam a pak už jen frčím, až nic nestíhám 🫣.
Musím přeci odjet z uklizeného domečku, jenže toho je tolik, že okna umýt nestíhám, nestihnu ani vše vyžehlit, ani trávu po sekání shrabat🤦‍♀️🙏.
Den před odjezdem šílím totálně😫😫, od samého rána lítám sem a tam, až mám pocit, že mám naprostý amok.
Hlavním úkolem dne je totiž uvařit guláš pro Martínka😍. Mám to nastudované, tři profi kuchařky na telefonu, tak to by bylo aby nebylo🙏. Pěkně si připravím masíčko, cibulka už pění v kastrólu, teď přidat papriku, pozor jen rychle zamíchat a šup maso🙏. Byla jsem na to upozorněna, ať si dám pozor, aby paprika nezhořkla🙏. Šikovná🙏😅. Děkuju maminko, babičko, sestřičko, jde to jako po másle🤩🤩.
Pak vše zalít vodou a za občasného míchání vrcholu mé kuchařské kariéry🥳 uvařit ještě polévku, setřít prach, vyluxovat, vytřít, nažehlit Martínkovi trička do foroty:

A pak uvařit těstoviny, připravit si svačinu na cestu a hlavně se nezbláznit🤣. Balit budu až po svém polreichovském umění😅.

Po hodince jdu ochutnat tu dobrotu, co bublá pod pokličkou😍. Těším se na svůj první gulášek opravdu moc, to bude něco, pozvu celou ves😍. Beru do ruky lžíci a ochutnám té lahody kopec😍. Co prosím? Jak jako kyselá chuť?🫣, rozhlížím se kolem sebe, kde je ta chuť guláše???🙏🙏 Rychle projíždím znovu recept, vše jsem dělala podle jasně daného postupu💪. Co to je teda za chuť, která má do guláše na hony daleko? Kde je můj guláš?!!!😡😡 Kdo mi ho ukrad, vraťte ho ihned!! Rosím se i mezi půlkama, volám přiteli na telefonu🙏🙏. Hálo, ahoj broučku, tak jak se povedl guláš? Mamiiiiii!🙏🙏, jak se dělá chuť guláše?? Popisuju mamince svůj vařící postup, tys naklepala maso jo? Z jejího tónu tuším, že zde jsem pochybila, ale za uši nedostanu🙏. Uf, dalas cibuli? Ano! Papriku, ano! A jak to chutná? No jako guláš ne a je to divně červený😭😭. Chutná to jakoby srbské žebro😫😫. Tys tam dala lečo? Ne! To nebylo v receptu, mělo by v guláši být?? 🤔🤔Ale sojovou omáčku a asi i majoránku, myslím, že to byla majoránka🙏, jsem tam dala💪💪. To mi poradila sestřička, které jsem volala 10 minut před tebou. Víš co? Hoď do toho to lečo a je to🙏. Ježíši děkuju, zachránilas můj první guláš😍😍🙏. Jo já tam vlastně dala cukr i🤔🤔, aby to nebylo tak kyselé😍. Cukr??? Proč proboha? Protože sem to chtěla dochutit, to je jasné ne🤦‍♀️. To jsou dotazy😅😅.
No po nikom z rodiny kuchařka nejsem a asi už nikdy nebudu, ale udělat z guláše srbské žebírko, to je také um, nebo ne?
Po mém bravůrním výkonu hodím sprchu, leje ze mě jak z vola, a pustím se do zašívání stanu:

Tady se mi zadaří a teď to vše napěchovat do báglu🙏. Nikdy jsem stan nenesla, nenesla jsem ani vařič, ani bombu, to vše nosil Martínek, takže mám co dělat a jsem zralá na další sprchu 🙏. Koupu se zas a když to vidím, tak se ještě rozhodnu ten sprcháč umýt🙏. To aby to tu měl Martínek s Montýskem dokonalé😍. Pak mě napadne umýt i koupelnu nahoře, oba záchody a mohu dávat sprchu třetí 🤣.
Bože co sem to za pošuka? Není úplně jedno, že by tu zbylo smítko prachu?? Ne a ne! Už takhle je mi hrozně moc líto, že se vydávám bez Martínka 😪😪, tak mu to tu ještě aspoň předuklidím💜🙏.
V 17h00 si meju hlavu a vše pro jistotu ještě procházím..tvl kde je karimatka?? Ty seš vážně pako na entou, Andreo🤦‍♀️, co sis jako myslela, že za tebou karimatka přiletí vrtulníkem?🤦‍♀️. Zaplať bůh, že sis vzpomněla, to by zítra v Aši bylo překvápko 😵.
Přibaluju i andílka pro štěstí…Je od mojí maminky, prošel se mnou PCT🩷, snad mě bude chránit i nadále🙏, a čtyřlístek, který jsem dostala od mé úžasné kamarádky Jitušky💚. Děkuju moc, mí strážní andělé🍀. A děkuju moc ještě jednou celé své milované rodině🩷, že mě celou dobu moc podporují🩷.
Večer už nic kloudného nevymyslím, ráno budu bláznit víc než dost😅, už mi ale nějak divně bublá v břiše, to zas bude paráda🤣🙈.