Stezka Českem- DEN 34: boj o přežití na Pradědu❄️🥶😂🙏; celkem 756,5 km

25.8.2026

Dobré ránko 💚, jak jste se dnes vyspali? Doufám, že stejně dobře jako já😅. Nechápu ale jednu věc, jak ten biorytmus funguje🫣. Tělo je asi zvyklé, že vstává v 6h00, takže se budim v 5h50 a přitom bych mohla ještě 40 minut spát jako😡. Spi, Andreo😡😡, co tady tak brzo bzikáš🤔🤦‍♀️.
No už nezaberu, asi tuším, že mě dnes čeká den, na který budu hoooooodně dlouho vzpomínat 😅😅🤦‍♀️.
Ubytování je i se snídaní, a protože dnes mám v plánu pod 30 km, tak si mohu malé zdržení dovolit😁.
Na snídani jsem samozřejmě jako první 🤭 a za tu cenu očekávám stoly, které se budou prohýbat až na zem😍😍. Mám v plánu si i jednu houstičku vzít na cestu s sebou😍. Nevezmu, zapomenu😂.
V jídelně však pocítím velké zklamání😫. Snídaně je taková vošizená😰. Kafíčko nefunguje a já se dobrou chvíli snažím ten kávovar přesvědčit, že teda fungovat začneš ti říkám, ty mašino kafová😡😡. Po 10 minutách už na to nemám nerva, tak jdu za panem kuchařem požádat o pomoc🙏.
Pan kuchař je chytrý pán, zapojí kávovar do zásuvky🫣🫣🤔 a mašina mi milostivě kafíčko vydá😁🤣🤦‍♀️.
No ani si jak blbec nepřipadám, proč taky, zapojení kávovaru do zásuvky je snad součástí přípravy snídaně ne🙈.
Hledám něco k pití, ale není tu ani voda, ani džus🤦‍♀️, tak si skočím pro svou vodu na pokoj🙏. Hlava mi to teda nebere🤦‍♀️.
Chybí mi tu i zelenina nebo ovoce🥴, tak místo toho zkusím poprvé v životě k snídani párek s horčicí😅. Jo já😂, fuj bože můj🤣🤣. No v sedmém nebi z tohoto pokrmu nejsem🤢, tak to musím zajíst rohlíkem s marmeládou😁. Trošku si spravím chuť, ale snídaně byla poslední kapka, proč bych toto ubytování stezkařům nedoporučila🙏. Ještě teď je mi zima z té včerejší studené sprchy❄️❄️.
Na trail se vydávám až po 9h00, protože se venku strašně rozpršelo😳😳. Kontroluju rychle počasí a už to vidím 🙏❄️. No, dnes to bude výživný den. Nedá se ale svítit, nemohu tu vysedět plato vajec🤣, jde se na věc🙏.
Obaluju do nepromokavých věcí batoh i sebe a vydávám se směr Švýcárna❄️:

Až na Praděd mě čeká jen stoupání, ale není tak prudké, jako včera 🙏. Nicméně jsem za kopec dnes ráda, protože mě aspoň zahřívá 🙏.
K mému překvapení dnes i v tomto příšerném počasí potkávám celkem dost turistů, tak si tu v té mlze nepřipadám tak ztracená🤣:

Na Švýcarnu doběhnu totálně promrzlá až na kost🙈🙈. Pokud nebudou mít ještě otevřeno, tak jim s tím pomůžu😅. Slovo zavřeno dnes pro mě neexistuje🤣.
Naštěstí se dovnitř probourávat skrze zavřené dveře nemusím🙏, za což jsem ráda, protože bych dnes nerada krom blbého počasí řešila ještě voplejtačky s policií😅🙈.

Objednávám si horkou griotku a moc doufám, že mě zachrání před nachlazením🙏. Nezachrání😰😰.
Když se svlíknu, tak zjišťuju opravdu velký problém 😳😳.
NEPROMOK PROMOK!!!?????!!
No do háje jalovýho!!!😳😳🙏🤦‍♀️. Jak se to mohlo stát??? Nechápu vůbec a bojím se v tomhle nečase vůbec pokračovat dál 🙏. Tam zákonitě umrznu😰. Můj zmrzlý mozek se snaží na plný plyn vymyslet, jak tuto situaci řešit, když v tom si všimnu …
TY SEŠ VÁŽNĚ PAKO STOLETÍ ANDREO!!!
Já nechala u bundy otevřené kapsy, kterými mi pršelo dovnitř🤦‍♀️🤦‍♀️. Díky silnému točivému větru se déšť do bundy dostal i pod tímto úhlem🙈🤦‍♀️. No je to prekérka, ale aspoň vím, že když si normálně jako inteligent zapnu kapsy, tak nepromok funguje, tak jak má😅🙏.
Malinko se mi podaří uschnout, ale pak musím jít dál🙏.
Další výzva volá😅- najít Praděd a v té mlze ho neminout😅🙏.
Ven se mi vůbec, ale fakt vůbec nechce, ale nemám na výběr 😅:

Normálně by měla být vidět věž, ale dnes se musím držet jen mapy, protože věž dělá caviky a zahaluje se do té protivné bílé studené vlezlé věci😅:

Cesta k ní je dlouhá a studená🥶, v tom dnešním počasí tam ani normální člověk nejde😅, jen já Stezkař, abych ušla kazdičký metr že jo🤦‍♀️ a podívala se na ještě hustší mlhu než je tady níž😅:

No podle očekávání se očekávané výhledy nekonají😅, ale za to se tu žení všichni čerti🥶, tak povinná fotečka a rychle utíkat směr ubytování, kam to ještě pár kilometrů je🙏:

Pořád se ohlížím, zda nebudu mít přecijen štěstí, když v tom🙏🤩🤩, aspoň malinko se mi ukáže a já mohu spokojeně odejít🙏:

Kolem Ovčárny jen proletím a pak udělám zásadní rozhodnutí🙏. Vzhledem k mordoru, který tu panuje, špatné schůdnosti terénu a nulové viditelnosti, si zbylou část trailu střihnu rovnou do vesnice, kde mám ubytovaní🙏, a ne oklikou po hřebeni, kde by mě nejspíš dnes odfouklo a našli by mě až na jaře🤦‍♀️:

Tato trasa je nádherná i v tomhle nečase😍, všude jsou borůvky, které dnes teda nezobu😅😅, jinak by mi ruce umrzly🤣❄️. A dokonce procházím kolem Velkého kotle, kde padají v zimě laviny😳:

Do Karlova přicházím a mám už odzpívanej celej zpěvník Já písnička😅 , protože se musím nějak zabavit, abych nemyslela na tu brutální zimu🤣.
Ubytovaná jsem v Penzionu Pohádka, kde beru sprchu útokem a nejradši bych v ní zůstala už napořád🙏. Bože děkuju, žes mě nenechal zmrznout a že jsem se v pořádku dostala pod střechu🙏🩷🩷:

Pan majitel, když mě vidí, jak jsem obalená koule bahnem a jak mi z bot vytéká voda, tak mi zapne topení pro boty, které mi do rána krásně vyschnou🙏 a dokonce mi zprovozní topný žebřík v koupelně, abych si vše mohla usušit🙏 .
Hrozně moc mu děkuju a do večera už z postele nevylezu😅🙏.

K večeři se zahřívám kuskusem s tuňákem a nemohu být šťastnější😍: