Stezka Českem- DEN 4: rozbitý batoh, bolavé všechno a ukončení první etapy🥳💚✅️; celkem 110 km

25.7.2026

Ráno je hodně rychlé🤣… Budí mě totiž ty včerejší hranolky🤣🤣. Nepoučitelná prostě🙈. Vždycky se po nich poséřu😅, ale na trailu na ně mám vždycky děsnou chuť🙏. Rychle zabírám jediné wc pro celý penzion👍, ale ke svému zděšení zjišťuji, že tu není toaleťák 🤔😳. Ty kráso, co teď jako?? Jenomže… Víte, jak já to dělám, že si občas někde toaleťák půjčím😁😁 (a vždy vrátím😁😁). Zahrabu v kapse a děkuju sama sobě, že jsem si ho v Aši vypůjčila a nesdělala😅🙏.
První úspěch dne vykonán✅️. Jdu si uvařit poprvé na vařiči snídani. V pokoji se bojím, chata je to starší, tak bych ji nerada podpálila🙈, tak jdeme s vařičem zkontrolovat, jaké je venku počasí☀️… Mrazivo, ale krásně slunečno 🙏:

Včera se mi bohužel stala nepříjemná věc, ani jsem o ní na videu neříkala, ale sem to napíšu.
Při večeři jsem uvnitř hospody celkem vymrzla, tak že si půjdu dát pivko ven na sluníčko. Tam plno turistů, když v tom slyším, jak na mě nějací hikeři volají, ať si k nim přisednu. Říkám si, proč ne, probereme Stezku a počasí a výbavu, to bude fajn🤩.
Byli to dva muži, o pět šest let starší než já. Vyptávali se mě, kam jdu a tak… a já jim trubka řekla, že Stezka… A sama. Vy jdete sama??🤩 Kde spíte? Po penzionech..proč? Protože se sama venku bojím…Čeho? Lidí…Jako že vás někdo znásilní nebo zavraždí? Hahahaha….Ano proto…Víte že byste byla výjimka? Na Stezce se moc hikerek nezabíjí…Oko mi padne na mega nůž jednoho z nich, co má za pasem…Začínám se cítit nepříjemně…Co to děláte? Dávám video ze dneška na YouTube …Vy jste youtuberka? Na to jsem stará a blbá…Vy dáváte videa abyste měla jistotu, že když to bude zveřejněné, že si na vás nikdo nedovolí? Omlouvám se, ale musím už jít spát…jako fakt už? Pojďte si přisednout ke mně blíž…
To stačilo na to, abych šla pryč a v noci jsem se modlila, aby spali v noci ne na mé trase, kudy já ráno půjdu…Spali…🙈. Nakonec to ale nebyli Stezkaři, ale jen dvoudeňáci🙏, Stezkaři by takové blbé řeči totiž neměli🙏.
Ráno vyrážím po 7 hodině a moc doufám, že včera ve svém podnapilém stavu nedošli do přístřešku, kam měli namířeno…
Já se na to místo hrozně moc těším, je to tam překrásné💚, ale mám pořád v hlavě ty včerejší blbé vtipy😪.
Nejdřív si střihnu cca 1.5 km na trail a pak už se jen kochám:

U přístřešku slyším hlasy…jsou tu 😪…Došli sem, nechápu, jak je to možné… V tom jejich stavu…zrychluju krok, dělám, že to nejsem já, dělám že tu vůbec nikdo neběží s parníkem na zádech kolem a dělá se neviditelným 🙏. Nevím, zda si mě všimli, ale nikdo za mnou neběží a já si ve stoupání mohu oddechnout a odskočit🙏. Sundavám si batoh a cítím, že je něco divně…Ta přaska na bederáku měla včera jiný tvar🤔🤔. Rozepnu ji, kouknu na ní a zjistím, že se půlka odlomila😭😭. No potěš koště😭😭, proč teď? Proč já? Proč prostě do háje zase ňákej problém?? Co teď jako? Časem se ulomí i ta druhá půlka, to je jasné, a já sem namydlená…Bez bederáku tu tíhu na zádech neunesu…Poté zjišťuju, že rupla i ta, co si zapínám přes prsa…a jdu do kolen😭😭.
Rychle, zklidni hormon, musíš řešit problém, teď hned okamžitě 🙏. Vypínání si režim letadlo a zjišťuju, že mám signál🍀🙏, trail provides🩷. Rychle vytočím Martínka🙏, prosím, buď už vzhůru🙏.
Martínek zvedá telefon okamžitě, tím, jak jdu sama, tak se asi jakéhokoliv telefonátu bojí🙏, co kdyby průser….Jo průser😭😭, ohromnej!!!, lásko, zachraň mě prosím🙏🙏, rozbil se mi komplet batoh…Martínek zjišťuje škody, uklidňuje mě, že ta půlka přasky to dá🍀, uklidňuju se malinko i já a pak hned voláme Kátě, mojí kamarádce, která zítra začíná Stezku na Božím Daru🙏, jestli by mi nemohla přivézt nový batoh🙏🙏. Ještě je doma🙏🙏, díky bože 🙏🙏. Rozhoduju se pro Osprey, nechci si ničit novou Mariposu, která je v plánu až do Ameriky🙏. Martínek mi do batohu přibalí ovesné kapsičky, čínské polévky a vazelínu, já si oddechnu a vyrážím trošku klidnější na dnešní den🙏.
Opouštím oblast Chaloupek a vydávám se do Horní Blatné. Tady hned narazím na krásné vetešnictví, pán majitel mi nabízí pohlídání batohu🙏, jsem ráda, že ten krám mohu na chvíli odhodit😡, a jdu hledat poklady😍.
Jako pár věcí bych koupila, kdybych měla v mém nákupním voze místo 😅, tak si slíbím, že se sem s Martínkem AUTEM podíváme 😁:

Nijak se tu pak už více nezdržuju, protože mám dnes v plánu fakt dost kilometrů🙏. Z vesnice je to stoupáníčko k Vlčí jámě a pak až na Blatenský vrch:

Polknu slinu, je tu totiž občerstvení, ale není čas ztrácet čas a vrhám se do krásné oblasti, kde procházím kolem Blatenského kanálu:

Snažím se vstřebat tu nádheru všemi smysly, co mám🩷, to je pastva pro oči😍, a to, co mě čeká dál je pastva pro všechny oči na světě 😍. Jaktože jsem o tomhle místě nikdy neslyšela a nikdy tu nebyla?🙏 Slibuju nám s Martínkem, že se sem spolu určitě brzy podíváme 🩷:

Postupně se blížím k Božímu Daru a to už jedu malinko na autopilota🙏. Je vedro, velké, kilometry naskakují, záda brutálně bolí 😭😭, ale přicházím do Božídarského rašeliniště a tam mi zase padá brada😍:

Poslední kilometry jsou hodně o morálu, nad vodou mě drží jen vidina sprchy a studeného pití 🙏. Místo, kudy procházím, je ale kouzelné 😍:

Brzy se napojuju na cestu vedoucí přímo na Boží Dar a cítím něco divného 😳. Lidi😳😳, voňavý, čistý a je jich mraky🙈🙈. Fuj, pryč odsud, co mi mé unavené nohy ještě dovolují🙏. Předbíhám davy, přímo kolem nich letím, počítám, kolik už sem jich dala💪💪. To mě moc baví 😅. Tuhle hru vydržím hrát až na začátek obce, konečné číslo je 46😅💪💪👍, dobrá sem😅.
Ubytování mám přímo na náměstí, rychle hrabu v mailu vstupní kód a do sprchy vletím s batohem, oblečená i obutá 😅. Mazlim se s ní, pláču radostí, až pak se odstrojím a strávím v ní dobrých třicet minut🙏🙏:

Po sprše zaběhnu do obchodu pro sýr a rajče a nikdo už mě ven dnes nedostane ani za hromadu ovesných kapsiček😝😝.
Ještě si potvrzujeme s Káťou, že zítřek platí, že batoh už je naložen a pak upadám do kómatu 😵🙃.

Dneškem jsem ukončila první etapu Stezky a jsem na sebe opravdu moc hrdá, že jsem to sama zvládla a neodjela prvním vlakem zpět domů😍😍💪. 110km- tři dny a dvě hodiny😁.