Stezka Českem- DEN 8: útočný pes, útočná kuna🙈 a hra na schovku😅; celkem 194 km

29.7.2026

Zase blbej budík😡😡, nech mě se vyspat konečně 🙏. Já nemusím vstávat tak brzy, dyk to mám jen 23 km🙈. Jenže zvyk je železná košile, mám ráda mít co nejvíc v nohách dopoledne, kdy vím , že v lese nikoho moc nepotkám🙈.
Vše mám už naučené dle zajetého scénáře, takže po snídani vyrážím v 7h13 dnes🥳. Těsně před odchodem si ale při oblékání roztrhnu podprdu😡, to naštve 🤦‍♀️. Chvilku si hraju s myšlenkou, že si to zašiju až večer, ale to merino je tak jemné, že by se do večera nemusela podprda ani dožít🙏. Takže zase vše ven a jde se zašívat🙏. Díra není velká, tak mám brzy hotovo a jde se na trail💚:

Nejdříve zakufruju hned ve vesnici, jdu se totiž podívat na místní přebor v kopané😅, jenže nikdo tu nehraje jako😳, ani cesta tudy nevede😅, tak se vzpamatuju a najdu správnou cestu🥳.
Za 3,5 km mám dorazit do Mníšku, tak jsem na něj zvědavá 😍:

Do lesa vstupuju už asi posté🙏, nijak mě to nepřekvapuje v Krušnohoří 😅, a začínám svou ranní serenádu😍:

Povídám si, co dnes potřebuju udělat, až dorazím, pak počítám šišky a povídám si taky s mechem🤣.
Najednou uvidím ňákýho chlapa, co sedí na pařežu a zbystřím😳. Co ty tady jako ve středu půl osmé ráno děláš🫣, ani košík nemáš 🤦‍♀️, ale koukám, že máš velkého psa a jsi bos😳😳. Pes se utrhne ze řetězu a vrhne se na mě😫. Já, která se bojí psů nejvíc na světě, se snažím zachovat klidnou hlavu🙏. Zůstanu stát, hůlky v pozoru🙏. Pán mě špekuje pohledem, prý se nemám bát 🙏. Jasně to miluju tyhle rady🤦‍♀️. Copak vy víte, jak se ten váš hafan zachová, když cítí tenhle smrad??
Obejdu oba velkým obloukem a zrychlím krok, aby mě ani jeden nedohnal😫.
Po 2 km se zklidním, když v tom před sebou vidím ohradníky z obou stran🙏.:

Tuším krávy 🫣, jsou tu krávy, dokonce moc krav😳😳. Procházím mezi nimi, snídaně se už dere ven, když v tom slyším cinkání😳. Ty truboune!! Ty máš kovový hrneček, který zní jako jejich zvonce😫🙏. Všechny do poslední krávy se postaví a koumají, jaká nová kráva to k nim přišla😫😫. Dělám, že nejsem kráva a pomalu a klidně jdu kolem nich. Zavírám oči, nejsem to vůbec ani já🙏. Asi po 500m přicházím k Mníšku a vydechnu úlevou🙏:

V Mníšku mě vítá vietnamské outlet centrum, kde si mohu pořídit různé druhy květin a větrníky🥳, premůžu se a žádný si nekoupím, i když bych hrozně moc ráda 😅😍:

Vesnice mě nijak nepřesvědčí o tom, abych tu zůstala déle, všude jsou nápisy pouze v němčině, necítím se tu vítána, a tak jdu dál 🙏.
Za Mníškem si jdu střihnout delší stoupáček :

Jenže v tom před sebou vidím hopkat roztomilé zvířátko😍😍. Doprava, doleva, hop do trávy🩷. Je roztomilé a já ho identifikuju jako kunu obecnou😅. Přijdu až k místu, kde skočila do trávy a moc doufám, že si ji natočím🤩. V tu chvíli po mně vyskočí a začne prskat takovým způsobem, až mi to v uších zní doteď😳. Dávám se na úprk, co mi armara na zádech dovolí, ale ten prťoun běží za mnou🫣🫣. Tvl, co to má znamenat?? Já si tě jen chtěla natočit, aby tě viděli ostatní 🤦‍♀️. Utíkám, co mi stačí nohy a dech a připravuju si pepřák do ruky🙏. Asi bych byla první na světě, kdo by použil na kunu pepřák🤦‍♀️😅. Nechci si ho ale na tak malé zvíře vyplýtvat🙏🤦‍♀️. Tak dávám hůlky do obrané pozice a čekám, co bude😫😫. Kuna se asi lekne ostrých hrotů, zastaví se, prskne na mě ještě jednou a obrátí se zpět 🙏. Tep nad 180, srdce v kalhotech, ještě se asi 500 m otáčím, jestli si to nerozmyslí🙏, a pak se konečně zklidnim🥵. Uf, dnes jsem se už ubránila psovi a kuně, co dál??:

Počkejte si😁🙈.
Jdu dnes vesměs lesem, takže není moc co fotit😅:

Zanedlouho se dostávám na hranice, kde není signál, a to nemám moc ráda 🙈:

Jdu celkem rychle, abych se odsud brzy dostala, když v tom za sebou slyším auto😳😳. Tady a teď?? Co to tu dělá? Jak se sem dostalo?? Rychle se rozhodnu zbourat svou skříní les, když do něj skočím, abych se schovala🫣🙈. Pár stromů padne, snad si toho nikdo nevšimnul🙏, tep zase v nebeských výšinách a už si připravuju pepřák, protože to auto v mé úrovni zastavuje😫😫. Bojím se víc než té kuny, lidi mi na Stezce vadí🙈. Jako ti opravdoví😅, Stezkaři ne🙏.
Chvilku vyčkávám, kdy vyběhnu do boje💪💪 . Pak mě napadne nastavit svou skříň, ta by mě mohla zachránit, přes ní se ke mně nikdo nedostane🙏. Nebo si do ní vlezu🤔🤔, jo to je super nápad 🙏. Začínám vyhazovat věci ven, když v tom slyším, že auto odjíždí 🙏. Oddechnu si moc, zabalím vše zpět a chvilku vykukuju zpoza balvanu🫣🫣. Vzduch čistý, vylézám a jdu na další km👍. Před každou zatáčkou ale zpomaluju a kontroluju, zda tam někdo na ten můj batoh nečeká 🙏.
Postupně vystoupám na kopec, kde se mi dnes poprvé ukáží výhledy a hikeři😍:

Pak už v tom vedru, které si myslím, že je fakt strašné 🥵, nebylo, bude ještě hůř😳😳, dorazím do Českého Jiřetína, kde mám ubytování v chatě Barbora:

Jsem tu brzy, je teprv 12h30, tak se před ní posadím na parkoviště a posvačím🙂. Najednou přijíždí auto, paní majitelka se mě mile zeptá, zda mi může nějak pomoct a hned mě ubytuje😍. Zase a znovu mě ochota pro Stezkaře nepřestává udivovat, moc děkujeme🩷🩷:

Na ubytování proběhnou standardní hikerské činnosti- sprcha, praní, hrabání, a úklid po hrabání😁.
Asi v 15h00 kolem prochází Káťa, tak si půl hodinku vyměníme dnešní zážitky a pak se loučíme s tím, že se zítra zase někde potkáme🩷: