Stezka Českem- DEN 41💚: Došla jsem pěšky z nejzápadnějšího bodu ČR na ten nejvýchodnější🩷💚☀️🙏; celkem 978, 5 km

1.9.2026

Noc v Chatě Dukla v Čeladné byla moooc pohodlná, ale spala jsem trošku neklidně🙏. Zdálo se mi o medvědovi, i když ho totiž zkusím obejít, tak ho stejně potkat mohu🙈. On se samozřejmě pohybuje, dokáže ujít desítky kilometrů denně a nyní se potvrdila jeho poloha, takže je přesně někde mezi Čeladnou a Jablůnkovem, kam dnes dopoledne přejíždím 🙏. A jak se znám, jak přitahuju průsery, tak jsem schopná na něj narazit za první zatáčkou🤦‍♀️:

Vstávám v 5h00, unavená až na půdu 🙏, 950 km už je na těle opravdu znát🙏, ale dnes mě čeká posledních pár kilometrů a já si uvědomuju, že můj sen se blíží do svého cíle🩷💚. Pokud se vše podaří, tak dnes dojdu na nejvýchodnější bod naší krásné země❤️🩵🤍, kterou sem po severní trase prošla pěšky🫣🫣🙏.
Neskutečné, nějak tomu nemohu uvěřit, ještě před pár týdny jsem stála připosraná na nejzápadnějším bodě a teď jsem tady a vyrážím vstříc poslednímu dni na Stezce🥺.
Od rána jsem tedy dost rozhozená, pobrekávám, směju se, cítím se pyšná sama na sebe a hrozně moc nechci, aby tohle dobrodružství skončilo🙏🥺. Ale taky se hrozně moc těším domů🩷, a prostě se to ve mně pere až hrůza 🙏.
V 6h15 chtě nechtě vyrážím na bus, který mě převeze naproti medvědovi😅🙈:

Pan řidič mi ale hned zrána připravuje malý trail magic😍. Pouští mě bez placení😳🫣🫣, asi proto, možná, že je první školní den a já mu hrozně moc děkuju 😍. Nevím, čím jsem si to zasloužila, asi smrdím, anebo možná vypadám jak dítě 😂. Sice ušetřím jen 40 Kč, ale gesto je to opravdu krásné 💚:

Do Mostů u Jablůnkova se přes tři přestupy dostávám v 10h00 a vydávám se na to moje velké finále🩷🙏💚:

Dnes mě čeká pouhých cca 12 km a já si každý krok, každý metr i kilometr opravdu moc užívám 🩷:

Tuhle trasu jsme už s Martínkem šli, když jsme šli část jižní větve a tenkrát byla strašná zima a mlha, takže jdu místy, jako bych tu byla poprvé😁, konečné totiž něco i vidím😍.
Nevím, proč jsem si myslela, že je tady konec světa😳, a já jsem opravdu překvapená, jak je to tu osídlené😳:

Na můj vkus je tu i zvýšený počet krav, tak se mám trošku na pozoru😅🙈. Nerada bych, aby mě poslední den nějaká nabrala na rohy🙏, tak kolem nich vždy proběhnu, co nejrychleji to jde, a dělám se neviditelnou😁:

Kolem 12h00 přicházím k rozcestníku, který mi říká, že Ájo, už jen 500 metrů a jsi po 36 dnech v cíli😍:

Strašně se rozbrečím, nevěřím tomu, nemohla jsem sem přeci sama a pěšky dojít🥺🥺.
Těch posledních pár set metrů jdu se slzami v očích…Poslední zatáčka, posledních sto metrů….Dávám nohu před nohu, ani nevím, kdo jim dává ten přirozený impuls, dostávám se do lesa a pak ho spatřím🙏🙏🙏…
Kámen, který stojí na nejvýchodnějším bodě…❤️🩵🤍:

Pokládám na něj ruku a rozbrečím se znovu a ještě víc neskutečným štěstím🥺🥺🥺🥺🥺🩷🩷🩷:

DOŠLA JSEM SAMA NA NEJVÝCHODNĚJŠÍ BOD REPUBLIKY PROBOHA🙏🙏🙏.

Nechápu, jak jsem to mohla dokázat🙏. Před měsícem na Stezku vyrážela bojácná Stezkařka a teď tu stojí silná holka, která je na sebe ohromně pyšná 😍😍🙏.
Přes slzy kámen skoro nevidím, je celej od mejch nudlí a slz, a já ho políbím, protože tím děkuju trailu, že při mně až do poslední chvíle stál🙏:

Děkuju mu, že mě na každém kroku chránil🍀.

Děkuju mu, že mi do cesty připravil jeden krásnější den za druhým🌸.

Děkuju mu, že mi na cestu svítil slunečními paprsky☀️ a když sprchlo, tak to pro mě znamenalo štěstí 🙏🍀.

Děkuju mu, že mi vždy připravil krásnou střechu nad hlavou🩷.

Děkuju mu, že mi do cesty poslal spoustu krásných andělů, kteří mi na mé cestě opravdu mockrát moc pomohli🩷.

DĚKUJU MU, ŽE MÉ NOHY DOVEDL VE ZDRAVÍ AŽ DO CÍLE🩷💚.

Nikdy na tuhle cestu nezapomenu, navždy z ní budu čerpat a s láskou vzpomínat🩷.
Posadím se na zem, opřu se o kámen a vstřebávám své emoce….Ještě pořád nemohu zastavit tekoucí slzy, a ani nechci…Jsou to slzy štěstí, vděku, pokory a mého odhodlání dojít do cíle🩷:

Strávím tu asi půl hodiny, když v tom něco slyším 😳😳. Ty seš ale trubajz viď🤦‍♀️🤦‍♀️. Ty si málem zapomněla na Borůvku🙏🙏. Vyndavám ovečku z batohu a chvilku spolu u kamene pobudeme😍. Šly jsme spolu jen asi dva dny, ale okamžitě mi přirostla k srdci a odteď už navždy poťapeme na další výlety spolu🩷:

Naposledy se dotknu kamene a….je čas vyrazit domů🩷💚.

Od V bodu se musím dostat do vesnice Bukovec, odkud mi jede autobus do Návsí, kde bych měla přesednout na první vlak. Z lesa se vynořím přímo na hraničním přechodu a hned kontroluju nejbližší spoj🙏. Ještě pořád jsem ubulená až za ušima, pobíhám z jedné strany silnice na druhou, abych chytla signál, když v tom u mě zastavuje policejní hlídka😳😳. No potěš koště🙏. Nejsem si vědoma žádného přestupku, krom přebíhání silnice mimo přechod🙏, který tu teda ani žádný není jako🤔🤔🙏. Dělám, že tu vlastně ani nejsem, ale oni mě vidí, vystupují a jdou mým směrem🙈. Je ve mně malinká dušička, nechci skončit v cele zrovna dneska🤦‍♀️.
Páni policajti se mě hned ptají, co se stalo, a zda nepotřebuji pomoct😳. Nevěřím vlastním uším 😳, rychle jim ve zkratce odvyprávím posledních třicet šest dní a prekérku s autobusem, protože nestihnu vlak, který jsem stihnout chtěla 🥺. Oni mi okamžitě nabízí odvoz do Návsí a mně padá brada😳😳. Ještě je stihnu varovat, že si do auta nakládají smrad roku🤢🤢🤫🤫, oni mě ujišťují, že jim to ani trochu nevadí a já zakončuju své putování cestou v policejním autě😅🫣💪🙈.
Na nádraží mě vysadí o 20 minut déle a já jim hrozně moc děkuju🩷🩷.
Trail při mně stál až do poslední chvíle🩷. Miluju vás, miluju váš přízvuk😍😍. Mávám jim ještě hodnou chvíli, zase mám slzy v očích a zase cítím ohromný vděk💚. DĚKUJU VÁM!
Na nádraží mám ještě 15 minut, tak stihnu ten vysněný cíl oslavit😍:

DĚKUJU TI STEZKO ZA VŠE❤️🩵🤍, každý krok za to stál💚🩷.

Z Návsí jedu do Ostravy, ale protože má tento vlak zpoždění, tak mi tam ujede další spoj😪. Pán průvodčí se ale jako mávnutím proutku mění v dalšího anděla, volá do vlaku, kde mu oznámí, že na mě nepočkají, ale on se nevzdá a hned mi ZDARMA rezervuje místo ve vlaku, který jako jediný ten den staví v Pardubicích😍, a je to pendolino😍. Tím jsem ještě nejela, tak si k policejnímu vozu dnes ještě přidávám na seznam pendolino a v půl 6 večer vystupuju v Pardubicích, kde na mě čeká ten nejmilovanější anděl- Martínek 🩷:

Doma jsme za hodinku a já se snažím celou svou neskutečnou cestu vstřebat🙏💚.

Volám si s rodinou a děkuju jim všem, že mě tolik podporovali🩷. Na začátku mi nikdo moc nevěřil, ani se jim nedivím, znají mě, jaká jsem posera🙏, ale po pár dnech mi věřit začali a věděli, že tu dlouhou cestu ujdu🩷🙏

DĚKUJU VÁM ZA NESKUTEČNOU PODPORU, která mi každý den dodávala sílu a hnala mě dál🙏. Bez vás by cíle nebylo a já si toho opravdu moc vážím🩷🩷🩷.
Montýsek zase dělá chvilinku caviky, ale nakonec mi odpustí a já se s ní mazlinkuju až do noci😍:

No a jaké jsou další plány?? Zkusit přibrat pár ztracených kil🙏🙏, a přeci jít po jižní větvi😍. Je to láska na celý život🩷.

V pondělí 14.9.2026 se zase vydávám na cestu🙏😍. Tentokrát to vzhledem k už polopracovním povinnostem bude krkolomnější a nepůjdu Stezku celou, ale pár etap tam ještě společně přihodíme😘🌸☀️.

Tak zase brzy na Stezce ahooooj😍😍😘🌸☀️🍀.