Tour des Écrins- DEN 11 (Valsenestre-Bourg d´Oisans, 29 km)

Tak jak dopadne dnešek? Co myslíte, dojdeme až do cíle? To by znamenalo ujít téměř 30 km, což není tolik, ale to převýšení- celkem 1.800…🙈ale protože to jsme prostě my, tak to samozřejmě zkusíme😂. Ráno během snídaně se několikrát ujišťuji, že to sedlo Muzelle má opravdu převýšení 1.200 metrů, načež mi Martínek uďělá radost, že ano😍, jak já ty výzvy miluju💪.

Mezi prvními opouštíme tábořiště a scházíme zpět do vesnice vyhodit přebytečné odpadky ( ať máme ty baťůžky co nejlehčí😊), ve fontánce doplníme vodu a jde se na věc!
Nejdříve stoupáme ve stínu, takže nám není takový hic a cesta příjemně utíká. Jak se tak blížíme k sedlu, tak rozeznávám cik cak pěšinku v sypajícím se suťovišti a děkuju tam nahoru, že neprší🙏. Sice nás místní strašili, že to polezeme po čtyrech, ale to přeháněli, jako jdeme v takovém náročnějším úhlu, ale na kolena nemusíme😂:

Proti nám už schází první rychlíci, kteří vystoupali druhou stranu a do konce kolem nás proběhne jeden běžec😳, tohle je má další úchylka-nemám ráda když někdo běží a já ne😂 např. jsem schopná si jít ráno zaběhat a odpo znovu s Martinem🙈 Nyní svou úchylku zatlačuji do pozadí, utřu slzu a říkám si, že pokud to dnes dojdem, tak si zaběhám už pozítří🥰🥳 jo to by šlo, hned mám lepší náladu😂. Nahoře jsme po 3 hodinách a shodujeme se, že tenhle výstup stál za to, otevírá se nám celé údolí a nás přechází zrak🥰:

Nemůžeme se donutit jít dolů, znamená to, že naše dovolená se blíží ke konci, a tak se loudáme a užíváme si tu krásu🥰, pak Martínek zavelí PIVO a je to jasné😂, je fakt neskutečný pařák, tak se přestáváme loudat a doslova běžíme do příjemně vypadající hospůdky😎. Tady u toho jezera to by se krásně spalo, my jsme tu ale opravdu brzy a přeci se nebudeme celé odpoledne opalovat na pláži😂:

Noooo, v celé euforii z ranního výstupu, jezera, ze kterého přecházel zrak a pivka na sluníčku jsme úplně zapomněli, že nás čeká další kopec a celkově nastoupáme ještě 600 metrů😳, no potěš koště😂🙈. Jdu využít možnosti dojít si na nepřírodní toaletu a to je vám zase zážitek- příkaz zní jasně, raději si nápis čtu třikrát pětkrát sedmkrát- ZOUVEJTE SE PROSÍM😳, no cože prosím? Jako jít na vlastní záchod doma bez bot, to je ok, ale na veřejný? Tajně doufám, že jsem to špatně pochopila a čekám, až někdo přijde a….ZUJE SE😳😳😳, no tak jo, nebudu si nic představovat, a za chvíli už sem zpět na terase a zavazuju si tkaničky. Martínek nechápe, proč tak činím, proč jsem se zouvala, tak mu to po cestě na další kopec vyprávím. Aspoň nám cesta ubíhá, a my se ale pořád musíme otáčet na tu nádheru:

Zanedlouho jsme nahoře a teď už jen dolů😎. Loučíme se v duchu každý po svém s překrásným místem a doufáme, že budeme mít v budoucnu možnost se sem vrátit😍. Cesta dolu celkem odsejpá, ale únava je znát, míjíme krásná jezera-Lac du Lauvitel a???, ve kterém se i vykoupeme😍

Tohle je naprostá paráda, tolik nás to nakopne, že si to zase štrádujeme jedna radost😊. Kolem 18h zastavujeme a vaříme večeři, na treku poslední, tak si ji náležitě vychutnáváme a proběhne i kávička, tentokrát nás za ní počasí už nevytrestá😂. Ve 20h dorazíme do Bourgu, dnes 13 hodin chůze💪😎. Jdeme si uloupit něco do místního supermarketu na cestu domu, protože chceme dnes dojet aspoň do Švýcarska, takže v našem košíku přistávají i coca coly a redbully (fuj bože🤣🙈).

Autíčko nacházíme okamžitě, děkujeme, že jste nám ho neodtáhli🙏 A já zkouším, jestli se vejdu na bobek na zem, sedět na sedačce mi přijde divné🤣🙈. Dobře, nebudu na nás upozorňovat a dělám hodnou😇😇.

Obdivuju Martínka, že sedl za volant a ještě 4 hodiny řídil, já ho hlídala samozřejmě…v pravidelných intervalech jsem se budila z trhaného spánku a vždy vyhrkla SPÍŠ?🙈

Dovolená je sice za námi, ale v našich srdcích zůstane napořád❤️ Klidně bych to šla kolem dokola celé znova..dobře, možná s týdnem volníčka..ta postel je teď najednou lákavá…