Tour des Écrins- DEN 7 (Valouisse/ Pont des Places- Pré de la Chaumette, 21 km)

Dnešek se nám vryl opět nesmazatelně do paměti😍. Vstáváme brzy, protože 1) nás čeká dlouhý den s brutálním převýšením a výstupem na nejvyšši bod treku ( 2.735 m.n.m.) a za 2) musíme být rychlejší než hikeři, které jsme viděli před usnutím naproti nám😂, to je taková moje osobní soutěž🙈.

Bod číslo jedna bude rozhodně splněn. Bod číslo dvě- zazvoní budík, rychle otevírám stan a cože jako?!!! Ti dva dobalují stan a jakoby se nechumelilo si lážo plážo vyráží na pohodu. Burcuju celej tým, tohle si přeci nenecháme jen tak líbit jako😂! V kolik proboha vstávali??

Martínek nejdřív nechápe, co se mi hned po ránu stalo, ale nakonec pochopí, že bude muset spolupracovat, že se mnou jinak nebude k vydržení🙈. Za odměnu dostane kaši a když se vracím z “koupelny”, tak koukám jak ešusem obrací vzhůru nohama a že prej je to dnes nějaké zdravé😂🙈, říkám ať si k tomu dá bagetku, že to bude lepší😁, načež slyším, jak si brblá pod fousy: “ Jo dám si k tomu bagetu a postavim v žaludku zeď”😅🤣. Tak a dost, příště vaří on, taková neúcta ke zdravé snídani🥺

Během balení v duchu počítám, kolik už tamti ušli kilometrů a v rekordním čase vyrážíme také. Nejdříve nás čeká drsnej výstup po asfaltce na parkoviště. Po chvilce kolem nás nahoru začnou jezdit mraky aut s jednodeňáky a později jsme i zjistili, že se tak nechali vyvézt i naši francouzští přátelé a dvě naše známé, zatím jen od pohledu, z Čech a Slovenska😊. A to my zase takhle ne, hezky si každý kilometr ujít po svých🙈. Nasadíme ještě větší rychlost a za chvíli jsme nahoře, kde se to začíná plnit. Zasekneme hůlky do svahu a začínáme stoupat ještě výš. Ty dva hikery už nepotkáme, ale předběhli jsme jak Češky, tak přátelé Frantíky💪, a to mi jako náplast na ranní prohraný závod stačí😂🙈.

V půlce kopce dáváme sváču a kocháme se krajinou, tady roste tolik druhů kytiček😍

Posilněni se vydáváme dál, po drsném výstupu suťovištěm a celkových 5 a půl hodinách a 16,6 km staneme na vrcholu celého treku🥳🥳. Nahoře neskutečně fouká, ale ty výhledy stály za tu námahu, Pas de la Cavale, 2.735 m.n.m.

Na samém vrcholu potkáme asi 75 letou paní, která má starý batoh, staré pohorky, a místo hůlek dvě uříznuté větve. A ta paní má úplně stejnou radost, že zdolala vrchol, jako my a vidí všude kolem úplně stejnou nádheru. V duchu si řeknu, že to s tou výbavou nebudeme tak přehánět, lidé chodili do hor odjakživa a nemuseli mít ty nejlepší boty. Ulevit zádům, odlehčit, to ano, ale všeho s mírou😊. Některým kouskům naší původní výbavy v duchu slibuji, že si je necháváme😍 Úplně slyším, jak mi samou radostí tleskají v batůžku🤣.

Sestup nám trvá neuvěřitelné 4 hodiny, je neskutečné vedro a já si někdy v 17h uvědomím, že jsem v rámci boje o první místo ráno zapomněla obličej ošetřit opalovákem🙈, už teď vypadám jako rajče a večer jak rajčata z celé Francie dohromady. To sluníčko na horách je opravdu zrádné, fouká vítr a vám to nepřijde, že by to mohlo opalovat.

V 18h jsme na místě. Tady je to naprosto kouzelné. Přímo za chatou Pré de la Chaumette je rozlehlá louka, kde můžete zadarmo přespat. Poznáváme některé známé tváře, přecijen tolik lidí GR 54 nechodí, řadí se totiž k těm nejtěžším trekům v Alpách. Ti dva Francouzi ho jdou nalehko, od chaty k chatě, takže si nesou jen vodu a sváču. Ale proč ne, každému vyhovuje něco jiného. Stavíme stan, dáváme véču a mejeme unavené nožky v totál ledové vodě:

Za chvíli už ale sedíme u chaty se džbánkem vína a společnost nám dělají dvě kamarádky z Čech a Slovenska. Vyměňujeme si dojmy z treku, doporučujeme treky jiné, probíráme výbavu a strávíme spolu opravdu zábavný večer. Občas člověk potřebuje společnost. Najednou zjistíme, že je tma a chladno, tak se každý odebereme do své ložnice🥱. Buďme rádi za tak teplý a suchý večer.. zítra bude vše jinak😅🤣🙈.