Stezka Českem- DEN 2: pozdní start, žádní lidé a první vlk😅🤦‍♀️; celkem 44 km

23.7.2026

První noc na Stezce byla hodně zajímavá 😅. Vlastně tady bude asi zajímavé všechno 🤣.
Usnula jsem po 22h00, paní recepční mě varovala, že ráno bude zima, dobře tedy, nabalila sem si na sebe krom kulicha skoro vše😅a vytuhla. Ve 4h00 mě budí jak kdyby něco běhalo po kovové střeše 😳. Nejdřív se nemohu vůbec zorientovat, kde a s kým jsem😫. Pak zjistím, že ve stanu, sama, a něco nade mnou běhá 🙈. Chvilku to poslouchám, tipuji to na veverky, předpokládám, že v Aši být mohou🙏, ale pak si uvědomím, že to škviķá ta plachta pod poryvy větru 😵.
Říkám si, že to paní teda děkuju, že mě sem uložila, radši bych se vyspala támhle dál jako😭😭. Hodinu a půl zabrat nemohu, až už skoro naštvaně vstanu, když v tom vítr slábne a já usínám…V 6h00 mě něco vzbudí zas😫. Budík, neeee😪. Něco ale slyším, venku… prší jako?? V duchu se paní omlouvám a naopak jí děkuju, že nebudu mít na balení mokrý stan🙏. Ještě na chviličku zavřu oči, usnu zas a vzbudím se až po sedmé hodině😳😳🤦‍♀️. Ty trubko jedna!! Co teď? Zaspat hned první noc, to se ti vymstí😝.
Vyskočím, skoro proskočím stanem a že půjdu dělat snídani 😍.
Pak si ale uvědomím, že nikdo mezitím karimatky a spacáky nesbalí🙏🙏🤦‍♀️.
Nic změna plánu…rychle vše, co jde, sbalit, jíst budeš mít dovoleno až po práci ty truboune🤔.
Chvilku bojuju s karimatku, snažím se pochopit celý její princip, když v tom mi mozek konečně naskočí a já letím do kuchyňky na snídani 😍.

Na cestu mi mladá rodinka z Jablonce, co v kuchyňce také snídá, popřeje šťastnou cestu, moc vás zdravím, ráda jsem vás poznala😍, a já se vydávám na rozhlednu Háj, kde má dnešní cesta začíná:

Cestou z rozhledny dolů potkám zase ty tři týpky, co už včera a i dnes ráno, a nabývám přesvědčení, že mě sledují😳🙈. Přidávám do kroku, ohlížím se všude kolem, obě hůlky v bojovné pozici, až jsem dostatečně daleko na to, abych mohla zpomalit🙏.Takhle to nastřelit hned první den, okamžitě zklidni hormon, kdo by tě chtěl přepadat, vždyť se na sebe podívej 😝😝.
Po pár kilometrech procházím pohraniční osady, které ve mně moc nebudí důvěru, tak zase přidám do kroku, nenápadně se ohlížím a jsem ráda, když za vesničkou Paseky, mizím do lesa🙏.
I když nejdřív zde ochutnám místní Kyselku a moc doufám, že se z ní neposéřu😅🤦‍♀️:

Poté ještě stihnu potkat jedno auto, které u mě zastavuje, stahuje okénko a já čekám průser😫. Paní, nenesete mi mou SPZ? No to teda nenesu🤣, myslíte, že ji mám kam dát?😅
Ba ne, celé je to v humorném duchu, říkám mu, že jsem žádnou nepotkala, protože sem měla co dělat sama se sebou🤣.

Když dorazím k Hazlovu, tak tu obcházím golfové hřiště, kde mě varují, abych si dávala pozor na létající mýčky 🤣:

Dobře, rychle si toto pozor připisuju na seznam, na co vše si už dávám pozor, a dávám jako fakt pozor🙏😅. Golfistů je tu dost, chvíli pozoruju tu jejich lehkost, zkouším jít ladněji a ne jako slonice😁, když v tom si nevšimnu odbočky a jdu do háje 🤦‍♀️. Svou chybu si uvědomím naštěstí včas, celkem mi to dává jen necelých 500m navíc. Pochválím se, přestanu je vočumovat a soustředím se na cestu. Na chvilku si odskočím k německým sousedům, kde je to sice pěkné, ale já chci zpátky do Čech🙏😅:

Občas jdu opravdu ponurým lesem, ale samotnou mě překvapuje, jak jsem v pohodě 🙏, kéž ať mi to dlouho vydrží 🙏.
Od rána jsem nepotkala jediného člověka ale, a to mě znepokojuje opravdu moc🙏. Jdu správně? Jsem ve správné zemi?? U mě je možné úplně vše 🙈.
Když přicházím k dalšímu prameni Kyselka, tak potkám první lidi a zajásám😍. Mávám na ně z dálky, tleskám a poskakuju nadšením🥳🥳. Turisté za sebe schovávají své děti, utíkají přede mnou a bojí se, že je v lese přepadl blázen 🤦‍♀️. A pak jdu až do cíle zase úplně sama.
Kolem 14h00 mi ale začíná být něco divné…jdu přesně podle itineráře Stezky, v mapách jdu přesně podle nich a po Stezce a já mám v bodě, kde by měla být obec Plesná, o 6 km víc 😳😳.
No to se na to podívejme jako😡😡, tohle mě dost rozhodí, ne že by nějaký ten kilometr navíc vadil, s tím se počítá, ale 6km navíc před 16km do dnešního cíle??? To mi fakt přijde dost divné.  Začínám tušit, že první den přes 40km nedám 🤦‍♀️. Jako dám, ale zítra odpadnu😫
No nic, vezmu za to ještě rychleji, 7km do obce Plesná dávám za 75 minut a tam se rozbrečím 😭😭.
Na hodinkách mám 31 km, v 15h00 odpoledne, se startem v půl 9, jako sem borec, ale dalších 9 km tam nasolit?? Ste se pominuli ne🤔.
Rychle vymýšlím, co dělat. Ocitnu se u autobusové zastávky, kde mě napadne spásná myšlenka 🙏🙏.
Rychle idosi, řekni mi že tudy jede bus do obce Luby🙏. Milá paní, sice strašně smrdíte, ale bus vám jede za 10 minut😍😍. Ještě mě napadne jít dál a v případě potřeby nastoupit na bus další, ale další přímý jede až ve 21h00 a to si jako nechte😅😝😝.
Ještě kolem mě stihne třikrát projet maník na motorce a hned u mě brzdí policajti🤔, kde jste se tu tak rychle vzali??😳😳, a už ho pronásledují🙈. Rychle pryč🙏🙏😅.
No takže jo, hned druhý den jsem si popovezla zadničku, přidal se ke mně na sedačku i vlk😅, ale kilometrově jsem opravdu ušla 34 km ( ještě jsem si musela vystoupat brutální kopec k penzionu do obce Horní Luby). Kde jsem těch 6 km navíc hamounsky nahrabala, to už asi nikdy nezjistím🤦‍♀️.
Nesmí se mi to ale stát i další dny, mám rezervované ubytování a musím se tam dostávat po svých a ne běhat někde kilometry navíc, kterých si navíc nejsem vědoma, kde se objevily🤦‍♀️. Vím jen o těch 500 metrech😫😫🙏.
Na penzionu si dám kuskus se zeleninou, hodinovou sprchu a doufám, že se zítra zadaří lépe🙏🙏🍀: