Tour des Écrins- DEN 4 (před l´Alpe de Villar d´Arene- Le Monetier-les-Bains, 15 km)

Koukáááám, jak celá země vstává, a připadám si, jak ztracený syn… tahle písnička a Martínkův báječný hudební talent mě ráno doprovází při hrabání z vyhřátého spacáku. Kdo by si nezpíval, když je venku tak krásně😍. Rychlým okem zkontroluju krávu, zase kouká zpoza rohu, prej kdy už jako půjdeme🙈, před vchodem ve svých převlečenkových pantoflích šlápnu do jejího předvčerejšího lejna, i ty jedna! A přidávám ruku k dílu. Stan jsme postavili na místě, kam odhadem sluníčko dorazí tak za dvě až tři hodinky, takže nemá cenu se zdržovat a za hodinu a půl vyrážíme. Nejsme s tím ranním startem žádní rychlíci, ale my to doženeme během dne😁😎.

Zamáváme krávě, která kolem nás s nesouhlasným frkáním proběhne do svého záchoda, přes cestu nám pobíhají svišti a pískají na ostatní kamarády a jakoby říkali, už jdou pryč, už jdou pryč. Sice se tu chováme s respektem k přírodě, dodržujeme pravidlo-co si do hor přineseš, to si i odneseš, ale někdy mám pocit, že ta panenská krása si zaslouží co nejméně lidských návštěvníků.

Kousek od našeho nocoviště míjíme chatu, od které se včera valily davy turistů a pomalu stoupáme do sedla d’Arsine, kde jsou i zbytky ledovce Arsine. Jezírka pod ním jsou bílá, jak mléko a my jsme rádi, že máme dost vody, tohle by náš kamarád asi nepřelouskal🤔. Sedáme u jednoho z jezírek a já vytahuju z batohu ukrytou pochoutku-hovězí miniklobásky-to vám bylo radosti😍.

Posilněni se vydáváme na závěrečný sestup podél říčky, člověk by se v ní i snad vykoupal, kdyby tolik nefoukalo😊:

Na tenhle den jen tak nezapomeneme, tady nás doslova přecházel zrak. Nebyli jsme jediní, kdo byl stejného názoru, čím níže sestupujeme, tím více potkáváme jednodenních turistů, kteří si sem vystoupali třeba i na piknik. My se moc nezdržujeme, nejenže my bychom si museli k pikniku dát čínskou polévku a to nemá takové kouzlo, ale my hlavně spěcháme do městečka Le Monêtier-les-Bains, kde si chceme najít pokoj a umýt se. Sice už si nesmrdíme, prostě si zvyknete, ale zas nechceme být za čuňátka🤭.

Do města dorazíme kolem 16h a hned si to štrádujeme do info centra, kde doufáme, že nám pomohou najít nějaký levný pokoj. Teda nevím, jak nás pani podle zevnějšku odhadla, ale pokoj za pět tisíc na jednu noc to teda vážně nepotřebujeme. Rozloučíme se a venku za rohem se jim za trest napíchneme na wifinu a za chvíli úspěšně nacházíme slušný pokoj za 4.000 pro oba na DVĚ noci. Doslova běžíme, kdyby si to náhodou rozmysleli a….

Já chytnu okamžitou potřebu vše vyprat, Martínek ubrání triko a kraťasy a běží sehnat jídlo…😂

Asi jsem byla hodná, dostala jsem rajče😂😁🙈, ba ne, já si jich kilo poručila, jak mně na treku zelenina chybí😍. Po vydatné večeři si oblečeme hodobóžove oblečení a cestou si nevšímáme pohoršených pohledů kolemjdoucích😁, kdyby věděli, že takhle vypadáme už umytí😂. Zaplujeme do první hospůdky, poručíme si velké pivo a pozorujeme ruch horského městečka. Cestou zpět jdu tentokrát já na nákup a koupím nám druhou večeři-melouna, černé olivy, šunku, sýry, zeleninu a bagety. Jo takovéhle rozmazlování bych si nechala líbit😍.

Večer pouštíme telku a říkáme si, že ta telka tam vysoko v horách dává večer lepší pořady…❤️