Stezka Českem- Etapa 14, DEN 1, návrat na trail, déšť pro štěstí a burčákobraní😍🍇💚🩷; celkem 12 km

14.9.2026

Na trail jsem se původně chtěla vrátit za asi osm dní od návratu ze Severní větve, ale doma jsem si zvykla na neskutečnou pohodu😍, a taky na to, nic neřešit, že jsem si tam pobyla o trošku déle🙏.
Jak jsem ukončila sever, tak ze mě nějak spadl ohromný balvan, a já jsem trošku pochybovala, jestli mám znovu začít riskovat a jít různým nebezpečím naproti🤦‍♀️. Spousta lidí se mě ptalo, jestli jsem se bála…ano, každý den jsem nějaké obavy měla 🙏, ale jak jsem říkala, trail při mně až do konce stál💚🩷. Držel nade mnou ochrannou ruku, a já si tak mohla užívat každičký krok na cestě🙏💚. Opatrnost je na takovém trailu vždy na místě, stát se může cokoliv a já mám z každé takové cesty respekt🍀🙏.
A tak jsem doma malinko pochybovala, jestli jsem si to štěstí už nevybrala a nemám zůstat doma, v bezpečí, u Martínka a Montýska🩷.
Jenže ve mně hlodal i ten druhý červíček😅🤦‍♀️- přece nebudeš další dva měsíce, než nastoupíš do nové práce, sedět doma na zadku😳🫣. Vlastně jo!! NEBUDU JAKO! Musím se tam vrátit, Stezka mi hrozně moc chybí🥺.
Martínek to asi stejně tušil, že půjdu zpět, ale bylo mu to samozřejmě moc líto 🥺. Mně taky💚, ale slíbila jsem mu, že se budu častěji vracet domů. Nyní už mě čekají i nějaké pracovní povinnosti, takže už Stezku nepůjdu celou vkuse🥺🥺.
Rozhodla jsem se ji jít od 14.etapy, protože jsem etapy 11., 12. a 13. už s Martínkem šla a taky dvakrát běžela 😁. A vzhledem k časové tísni už bych stejně celý jih nezvládla ujít 🙏.
Tak tedy rozhodnuto- jedu do Mikulova a užiju si trošku burčáčku🍇🍇😍.

V pondělí 14.9. se budím ještě před budíkem a pociťuju známou nervozitu…Mám všechno?? Nezapomněla jsem na nic??🙏
V noci jsem se dost budila a přeříkávala si všechny položky, co mám v batohu😁. Blázen, vyšiluju, jak kdybych jela na konec světa, a já přitom jedu skoro na dohled domu🙏. V tomhle je Stezka hrozně fajn, každý den můžete sednout na bus nebo vlak a jste doma. To mě vždy uklidňuje😁🙏.
Martínek mě hodí na vlak, na nádraží proběhne dojemné loučení 🥺😘🩷 a pak už jsem zase na vše sama a jedu vstříc novým zážitkům 🍀☀️.

Cesta je ukodrcaná a dlouhá🙏. Včera večer jsme koupili jízdenku jen do Brna, protože mezinárodní rychlík, určitě bude mít zpoždění, tak až na místě budu řešit, jak se dostanu do Mikulova.

Z Brna tam jede spousta vlakových i autobusových spojů, tak v Brně snad nestrávím moc času 🙏.
No…rychlík z Pardubic přijel do Brna na minutu přesně 😅😅, tak jsem si to mohla koupit rovnou, ale proč nezkusit koupit jízdenku pěkně postaru😅, u okénka😁.
Přijdu k okénku, nad kterým je nápis velký jak Brno😁: VNITROSTÁTNÍ JÍZDENKY🙏. Naprosto jasný pro každého 🙏😁.
Prozradím paní své přání dostat se vlakem v 11h48 do Břeclavi a pak do Mikulova😍.
Ta mě nejdřív zpraží pohledem a pak mi oznámí, že mi tuhle jízdenku neprodá😳😳🫣. Jak jako že neprodáš? Já na ní peníze žmoulám tady v ruce, se podívej 🥺🙏.
Prej že stojím u špatného okénka🫣. Poodstoupím, znovu zkontroluji že jsem u vnitrostátních jízdenek, a znovu to na paní zkusím 😡. Koukej mi tu jízdenku prodat, nevím, vo co ti jde jako😡.
Prý mám jít k jinému dopravci, že oni tento rychlík nevybavují🙏. No tak jo, chápu, ale nešlo to říct normálně a mile?
Na shledanou milá dámo, a už si to hrnu k okénku RegioJet.

Paní Regiojetka je úplný opak té paní z okénka odvedle😍😍🙏, lístek mi ochotně prodává a ještě mě upozorňuje, že si ho musím označit na perónu😳. No tak ano, rozumím instrukcím, a jdu zkusit najít to označovadlo😅🤦‍♀️. Jako v dnešní době jízdenek v podobě aplikací a QR kódů, koupenou platnou jízdenku ještě označovat😅, to mi hlava nebere, a začnu se prát s označovací mašinou😡. Ty potvoro jedna, označ mi ten lísteček, jinak tě praštím, za chvíli mi totiž odjíždí vlak🙏🙏. Mašina si ze mě utahuje, já se začínám rosit, lísteček už je na padrť🥺🥺🫣. Nakonec se označovadlo umoudří🙏🙏, z lístečku je lísteček platný🤷‍♀️, a za mnou je už mega fronta lidí, co také musí lístek označit. Vlítnu rychle do vlaku, dveře se zavřou a já si mohu dát sprchu🙏.
Uf, to by bylo, příště sem ale radši dojdu pěšky 🤦‍♀️😅.
V Mikulově s přestupem v Břeclavi vystupuju ve 13h00 a rozhodnu se dojít na Svatý kopeček🩷💚. Moc se na něj těším, když v tom začne cadit tak, že mě to po chvíli odradí🥺. Cesta na něj je dost kamenitá a zvrchu se na mě valí povodeň v podobě bahna😪🙈.

Otáčím to a když jinak Stezko nedáš, tak teda koštnu ten moravský burčáček😍😍:

Sedím ve vinném sklípku půl hodinky, pršet nepřestane, takže se nedá nic dělat a já musím vyrazit🙏.
Propletu se přes Mikulov a po cyklostezkách mezi vinicemi začínám své putování po Jižní větvi😍:

Zvykám si na úplně odlišný terén, na severu převládaly kopečky a lesní cesty, tady frčí asfalt a….asfalt😅. A prší až praští, tak jsem ráda, že to dnes mám jen 12km🙏.

V Novém Přerově parkuju v 16h30, zmoklá jak žabák, ale šťastná, že jsem zpátky na Stezce😍. Ubytování mám v Jáňově dvoře a okamžitě si to tu zamiluju😍. Dokonce je tu i restaurace, ve které se vaří, jídlo je z lokálních produktů a vypadá opravdu lákavě🩷.
Ja si nic nedám, musím odlehčit batoh, tak se nejdřív jdu ubytovat ve velkém stylu😍.
Dnes totiž budu spát na sýpce😍😍. Dříve se tu uskladňovalo obilí, dnes se tu uskladňují unavení Stezkaři a musím uznat, že tohle ubytování mě naprosto okouzlí🩷😍:

Sice se tu netopí, ale na noc mám péřový spacák, a na večer na dělání videí se více obléknu a je mi tu moc fajn🩷.
Mohu využít i kuchyňku, která je nedaleko, stejně jako sprchy a wc a zase si slibuju, že sem se s Martínkem jednou společně podíváme😍.
Večer ještě koumám trasu na zítra a pak s Borůvkou usínáme🩷.