Stezka Českem- DEN 9: Flájský kanál, Fláje💚, brutální vedro🥵 a zranění😪; celkem 230 km

30.7.2026

Dnes nemohu dospat, těším se totiž na místo, které bude jistě naprosto překrásné 💚. Dnes mě čeká Flájský kanál a Fláje😍. A také bych měla….Počkejte si😘😁.
Ráno je prostě naprosto vždy stejné, jen občas se stane nějaký minimální výkyv😁.. Budík v 6h00, snídaně, hygiena, balení a nejdéle v 7h15 na značkách, ani o minutu dýl😁:

Od chaty Barbora, místo, kde Stezkaře vítají s otevřenou náručí🩷, vycházím v 7h13💪. Musím se napojit na Stezku, odkud jsem včera sešla, takže najít zelenou…Na první pokus se nepovede😅🤦‍♀️, po ránu jsem často blboučká🤦‍♀️, tak znovu nahoru do kopce a tam už se napojuju na správnou turistickou barvu a jdu se kochat Flájským kanálem😍. Moc ráda chodím takhle brzy ráno, protože cestou nikoho nepotkám ( jen občas se stane výkyv😅😅🙈). Mám to tu celé sama pro sebe💚:

Poslouchám to ticho, nasávám tu svěžest a trošku si ji beru s sebou, protože se bude během dne určitě hodit🙏🥵. Dnes předpovídají extrémní horko, které je cítit už v 7h ráno 🙏.

Ani se nenaděju, a stane se něco, v co jsem já sama nevěřila, nevěřil ani nikdo z mého okolí…Ani Martínek tomu nevěřil…Já jsem právě ušla 200 km…Sama…Nakreslím to krásné číslo na zem, vyfotím se a štěstím se rozbrečím💚😍:

Všichni si mysleli, že druhý den po odjezdu přijedu domů…Možná jsem se toho ve skrytu duše bála i já🙏, ale já jsem pořád tady😍 a mám v plánu jít dál 🩷😍.
Jediné, co mě opravdu strašně moc mrzí a je mi to každý den líto, je to, že tu se mnou není Martínek😪😪. Vždy jsme hikovali spolu a je to teď hrozně divné😪, ale vím, že mě v mém snu podporuje, cítím jeho podporu na takovou dálku 🩷. A myslím, že teď už mi věří taky🙏😘🩷.
Po cca 10 km přicházím k vodní nádrži Fláje, ale zde se moc nezdržuju:

Moc se těším na místo, kde je zatopená právě bývalá obec Fláje…
Přicházím k ní mlčky, sama, zase mám vše sama pro sebe a jsem zase naměkko…Kolik lidí tu žilo? Chodili také, kudy teď chodím já?
Nejdříve míjím bývalý kostel a pak se posadím na břeh a představuju si místní život…Tyhle zaniklé obce, i když tuto potkal jiný osud než ty, které jsem doposud viděla.., mě neskutečně fascinují…Je mi z těchto míst smutno, ale cítím z nich pořád tu energii života💚:

Vydržela bych tu sedět snad napořád, ale počasí je nekompromisní…Začíná mě opékat, smažit a grilovat, takže se musím zvednout a jít dál…:

Na 10 km začínám podivně cítit holeň…Už jsem tuto bolest někdy i cítila, stává se mi to, když mám dlouhé běhy po asfaltu…🙏Teď jsem ale právě ušla se zátěží 200 km a já tuším zle…
Denně jsem dala i 35 + a to se někde časem projevit musí😪. Zpomaluju a moc doufám, že to nebude tak hrozné…🙏🙏. Bude…😪až budu brečet bolestí😪.
Dnes mě ke všemu v tom vedru čeká 39 km🤦‍♀️, a já tuším zle…
Před Novým Městem si dávám pauzu a zjišťuju, že se normálně roztejkám vedrem zaživa🥵:

Do Cínovce přicházím značně vyčerpaná, dehydrovaná a příšerně bolavá😪😪. Rychle zapluju k paní Vietnamce, kde si kupuju vychlazenou kofolu a HLAVNĚ🙏🙏 krém s kostivalem a moc se modlím, ať zabere🙏🙏🍀.

Za Cínovcem je rybník, kam se se slzami velkými jak hrachy, sunu s takovou bolestí, až skoro přehlédnu další milník cesty💚:

Tady se rozbrečím úplně, až se klepu, možná i únavou, beznadějí, horkem…pokud to tady moje noha ukončí, tak těch 222 km stálo za naprosto kazdičký krok🩷🩷.
Dosunu to k rybníku, kde nohu zchladím ve vodě a ve stínu odpočívám 🙏:

Z Cínovce to do dnešního cíle mám 8 km, tak se asi po 20 minutách zvedám,
a jdu to tam dosoukat😪. Asi za kilometr se potkávám se Stezkařem Vaškem, se kterým se dám do řeči a cesta mi hned rychle utíká 🙏. Moc děkuju, Vašku, bez tebe bych to určitě nedala🍀🍀:

Společně to z posledních sil v tom brutálním vedru dorubeme až na Kováří Vížku, kde na nás čeká Káťa 🩷. Okamžitě se osvěžujeme, když v tom mi zezadu na oči dá někdo ruce😳😳. Otočím se a vyjeknu radostí 😍🩷. Trail magic nám přijel udělat Martinkův kamarád 😍😍. To je taková radost, Radu, strašně moc děkujeme, moc si toho vážíme 🩷🩷. Ani nevíš, co to pro Stezkaře znamená😍, nebo vlastně teď už víš😁💚. Radek přijel 10 minut po tom, co jsem se doplazila😁😍:

Chvilku spolu posedíme, ale Káťa s Vaškem dnes pokračují ještě 5 km🙏. Popřejeme si všichni hodně štěstí a obejmeme se🩷. Stezkaři jsou jedna rodina a navzájem si pomáhají🍀. Vašek mi na nohu půjčí krém a Káťa tejpu🩷. Já jim zase dobiju mobily z power banky. Děkujeme si navzájem💚.
Radu odjíždí asi po půl hodince a já zbytek večera strávím přemlouváním mé nateklé holeně stylem: tohle sme si holka jako nedomluvily🫣😡🤦‍♀️🙏.