Tour des Écrins- DEN 9 (La Chapelle-en-Valgaudemar-Col de la Vaurze, 15 km)

To se tak náhodou stane, že máte vše mokré a dopoledne trávíte tím, že přemlouváte sluníčko, aby začalo svítit😂🙈. No nic, když nechceš, tak my si nějak poradíme, nejsme žádný vořezávátka💪. Pomalu pobalujeme, třídíme věci na mokré, vlhké, málo vlhké, špinavé a naprosto zas….😂 a přes město vyrážíme dál.

Najdeme místní obchod, kde vykoupíme zásobu baget na celý den pro celé město, pan majitel asi dostane echo od paní za pultem a přijde vyzkoušet mé znalosti francouzštiny, že opravdu chci dix baget. Jistě, chci jich deset, my totiž jdeme támhle nahoru a potřebujeme jimi nakrmit svištíky😂🙈. Lidé ve frontě za mnou mě sjedou pohledem, kam to hodlám nacpat, vracím se na dvakrát, abych je hamounsky všechny odnesla a ještě kupuji Martínkovi 2 čokoládové croissanty… jen dva? Ptá se obsluha😂😂. Ujišťuji ji, že dva stačí a venku začne boj, jak ty bagety narvat do batohů, nelítostný boj vyhráváme a vyrážíme💪. Potkáváme postaršího pána, který se nás ptá, kam dnes chceme dojít. Asi ho poslala obsluha, jestli třeba některé bagety nevrátíme😂. Vysvětlujeme mu, že i přesto, že je lehce před polednem, tak chceme dojít až do Le Désert-en-Valjouffrey, pán vykulí oči a já pochopím, že chápe náš počet baget😂. Popřejeme nám šťastnou cestu, milý to pán a my vyrážíme vstříc novému dni❤️. A tady pár fotek z dnešního dne😍:

I vzhledem k pozdnímu startu máme dnes v plánu nastoupat 1.600 výškových metrů🙈. Cesta utíká, počasí nám přeje a cestu nám akorát pokazí fakt, že Martínek v rámci svačící pauzy roztrhne igelitový pytlík🙏🙈. A to jako proč?🙈 Snažím se uklidnit a přemýšlím, do čeho teď budeme dávat odpadky🤔. Snažím se mu vysvětlit, že pytlík je důležitá věc na treku a on mi slíbí, že už to neudělá😂🤣. Usmíříme se a valíme to dál. Čas ubíhá jak splašený a my jsme v sedle až kolem páté🙈. I já dostávám výchovnou lekci, že to moje nakupování musím příště zrychlit, omlouvám se, přiznám svou chybu a v sedle diskutujeme s dalšími opozdilci večerní strategii. Do vesničky Le Désert jsou to 4km, ale tam bychom dorazili až za tmy, prý je po cestě asi kilometr odsud rovný plácek a tam jde postavit stan. Něco mi říká, že bychom se měli vrátit kousek zpátky, tam byl krásný rovný plácek přímo pro náš stan a 10 baget🤣. Martínek frfňá a já s ním, tu poslední hodinku stoupání 400 výškových metrů jsme si mohli odpustit.. házíme bágly na záda a jdeme zpět. Za půl hoďky jsme dole a už budujeme bydlení:

Jediné rovné místo je uprostřed pravidelně poskládaných kamenů… nějak se mi to nezdá, má toto místo snad nějaký jiný význam? Raději zaháním strašidelné myšlenky vařením a propočítáváním stavu vody…tím, že jsme nepočítali s návratem zpět, jí moc nemáme🤔. Zaženeme myšlenky na to, že máme žízeň a já připravuju hůlky k ruce, kdyby tudy v noci procházeli již zmiňovaní vlci… úplná samota, stan v kamenném kruhu…už nikdy se nebudu dívat na horory🙈, to si slibuju😂🙈.