Stezka Českem- DEN 7: boky jako skříň🙈 a houbařské žně😍; celkem 174 km

28.7.2026

Po včerejším skoro maratonu s kufrem pro všechny hikery v okolí na zádech se ještě večer rozhoduju, že si následující dva dny musím rozdělit. Boky mám opuchlé tak, že si ráno po probuzení střihnu Evičku a Mám boky jako skříň v mém podání zněj fakt skvěle🤣.
Úsek o délce 35 km jsem si tedy rozdělila na dnešních 15 km a zítřejších 20. Po šesti celkem výkonných dnech mám pocit, že mi nero (poloviční hikovací den) neuškodí🙏. Aspoň budu mít čas na praní (v ruce😅) a dopíšu článkový skluz👍.
Posnídám kaši, ale samotná je dost o ničem, co do ní jen tak dát?🤔. Hrabu v pytli s jídlem a nacházím slané oříšky smíchané se sušenými banány😍😍. Nu což, trocha soli ve sladké kaši taky neuškodí 😁. Pochutnám si moc😍, rychle zabalím a vydávám se na dnešní den☀️:

Nevím, jestli mi ta slano sladká kaše nějak oživila chuťové buňky, ale od samého rána myslím jen na jídlo a to myslím jako opravdové, žádná čínská polívka 🤢.
Slíbím si, že si dnes po sedmi dnech bez teplého jídla, protože čínská polévka se nedá nazvat jídlem🙈, nějaké obstarám😍. Hned se mi jde úplně skvěle, nahlas si se sebou povídám, na co všechno mám chuť 😍. Ti, co mě znají, by řekli, no jo, to zase bude salát 😝😝, ale já vás dnes jako hodně překvapím, drahouškové😅…To máte roštěnou, guláš, řízky, panenku, holandské řízky, rajskou….Rajskou??😍, beru do ruky telefon, volám babičce🩷 a hned si ji objednávám na můj příjezd, jednou… 😍. A se šesti🥳🥳. Babička je šťastná, že mi může uvařit a ne jako obvykle, že omáčky odmítám😍. Jsem moc ráda, že jsem jí udělala radost a vyprávím jí, co mě včera potkalo za milé setkání v lese😍 . Těsně před tím největším deštěm jsem potkala moc milou hikerku s dcerou a pejskem. Vyprávěly mi, jakou mají za sebou špatnou noc🙈. V noci k nim totiž přišla liška a roztrhala jim stan😳😳. Vůbec nikdy jsem neslyšela, že by toto liška dokázala 🫣🫣, ale ony měly s sebou pejska a liška asi cítila granule😫. Stalo se jim to navíc v tom největším větru a dešti, takže na tuhle noc asi jen tak nezapomenou 😪.
Pak se ještě bavíme, kdo odkud je a tak a zjistíme, že jsme skoro sousedky z vedlejší vesnice🤣. To kdyby si člověk chtěl naplánovat takovéto setkání, tak to nedopadne🙂. Babičce prozrazuju jméno a ta okamžitě ví, o koho se jedná😍. Sice se nakonec sekneme o generaci, ale s někým z příbuzných těchto hikerek babička dokonce kdysi pracovala😍. Haničko a Simonko, moc vás všichni zdravíme a přejeme hodně šťastných kilometrů 🍀🍀.
Na trail se vydávám po 7h, klasika, protože já i když mám před sebou pouhých 15km, tak stejně nemohu spát 🙈.
Nejdřív jdu opět a překvapivě lesem🤣, ale potkám tu houbaře s totálně plnými košíky hub😍😍, panenko marjá, já chci taky tolik hub😍. Já je ani nemusím jíst, ale ten pocit, když je člověk sbírá, to je něco 😍. Po cestě nacházím jednu, co jim asi vypadla, tak se s ní chvilku mazlím a očichávám🤣. Když mi po chvilce dojde, že mě někdo může vidět, jak mluvím s houbou a mazlím se s ní, tak se leknu, aby na mě nezavolal psychiatra, tak raději peláším dál😁:

Krásnou krajinou dojdu po 4km do obce Svahová a já mám v 8h třetinu dne hotovou🤦‍♀️. Proč já trubka vyrazila tak brzo?? Ale zase je pravda, že si odpoledne chci vyprat, a hlavně si chci dát ten pořádný oběd😍😍, po kterém se nebudu vůbec hýbat, abych ho už nikdy nestrávila🙏🙏😁.
Ze Svahové mé kroky pokračují do obce Lesná, když v tom….:

Trail provides😁, trail ti do cesty postaví, co zrovna potřebuješ 😁. Já teda ne, já už byla😅, ale nechávám ho tu, třeba někomu bodne🙂.

Do Lesné jdu zase vesměs lesem, že by odsud ten název Lesná?😅:

Baví mě taky hrozně moc opírat si batoh o hůlky😍, tuhle hru taky moc miluju, uleví bolavým zádům🤩🙏:

Až těsně před obcí se dostávám na planinu, kde vidím něco jiného než mech a šišky😁:

V Lesné je možnost postavit stan vedle hospody, kde vaří, dobíjí elektro a dočepují vodu, takže kdyby to sem někomu vyšlo, zázemí tu je🙂.
Za Lesnou se přede mnou konečně otevírá krajina a i když nevím, na co přesně koukám 😁, protože jsem fakt moc ráda, že se už 170 km držím na Stezce🙏, a jakékoliv jiné hledání než hledání Stezky mi vždy zamotá hlavu, tak radši mapy na nic jiného nepoužívám😅:

V Nové Vsi v Horách jsem opravdu brzy. Ubytování i restaurace jsou v jednom, tak super, sfouknu to jednou ranou😍. Nakráčím si do hospody, že nejdřív zkusím pokoj, nevypadá to, že by tu měli úplně narváno 😁. Dobrý den, tak jsem tu🤩🤩, já jsem ta Stezkařka, co volala včera ohledně toho mého ubytka😍😍. A s kým jste mluvila, já vás tu nemám 🫣🫣. Jak nemáte? Máte, ukažte 🙏. No nemáte 😳😳😳😫. Prosím, nemůžete mě nechat na holičkách, já nemám kde spát 😪 . Stan nohama schovávám nenápadně pod bar🙏. Paní zvedá telefon, volá majiteli, se kterým jsem včera mluvila, a ten ji mou rezervaci potvrzuje🙏🙏. Uf, slyšeli jste tu ránu?? To mi spadnul batoh v pokoji na zem, jak jsem letěla do sprchy😅. Dnes bylo opravdu vedro🥵.
Po sprše si dám vysněný vynikající oběd a pak už klasika hikerské činnosti, vyprat si, probrat jídlo a dokoupit zásoby:

V obci je obchůdek, který má otevřeno v týdnu od 8h00 do 11h00 a od 14h00 do 17h00 a o víkendu na zavolání 🤩. Takže si zde hikeři mohou dokoupit vše potřebné😍, moc děkujeme 🤩.
Kolem 16h00 dorazí i Káťa a aspoň máme zase si do večera co povídat o tom, kudy jsme šly, co jsme viděly a hlavně v lese slyšely😅🙈.

Je fakt skvělé tohle s někým prožívat 🩷, nejdeme spolu, ale dáváme si průběžně informace kdo, kde, s kým, a jak😅, a již podruhé nám to i vyšlo, že jsme se večer sešly 💚💚.