53. DEN- Začíná další dobrodružství🙏, požár a přesun do Winthropu

14. 8. 2023

Slavnostní noc v Mazamě byla klidná a teplá🙂, mončičák to teda ráno zase chvíli zkoušel, ale stejně se budím před šestou, tak jsem mu to s přimhouřenýma očima odpustila😛. Zkouší to na všechny stany koukám, asi čeká na něco k jídlu, protože ví, že se tu vždy nějaký drobek najde🙂🥰.
Vzhledem k tomu, že jsem pravděpodobně vzhůru úplně první, tak jdu zabrat sprchu a užít si chvilku pocitu, že jsem čistá a voňavá😍.
Paní domácí koupelnu vybavila různými druhy mýdel, šamponů a krémů, až se mi z nich točí hlava, tolik čistoty najednou😍, to si ani nezasloužím🤣.
Při sprchování se hlavně snažím omýt svoje nohy, ale na ně žádné mýdlo asi nestačí🙏. Nejenže se mi pravděpodobně zažrala špína nadobro do pat, ale ty puchýře, které se mi neustále dělaly v tom jednom prvním….to už nevypereš🤣, jak se tohohle zbavím, to jsem vážně zvědavá🙏.
Nechám tedy nohy být a užívám si tekoucí vodu😍.
Po sprše jdu připravit snídani a jak se už stalo zvykem, tak ji servíruju Martínkovi do postele🥰, ba ne, Martínek je díky mončičákovi už vzhůru🤣, takže hladově čekal u stolu než jsem se zkoušela vydrbat🤣a dojídal zbytek bagety s jogurtem ze včera 🙈:

Během mého zbytečného plýtvání vodou se ale plány na dnešní den zase změnily….😥. Martin kontroloval informace ohledně trailu, to děláme vždy, když je signál, a budeme asi dělat dál, i když už na trailu nejsme🤣, a bohužel zjistil, že na PCT začíná hořet na více místech😥. Tohle je to nejhorší, co se může hikerům stát. Nejenže oheň ničí krásnou přírodu, ohrožuje bezbranná zvířátka, ale samozřejmě i hikery, kteří jsou odkázáni na trailu jen sami na sebe, mnohdy nemají signál, takže se nemohou dozvědět potřebné informace…😥.
Jen když si vzpomenu na ráno, kdy nás probudil kouř, tak je mi ještě teď úzko😥.
Silnice highway 20 je také znovu kvůli požáru uzavřena, takže zase měníme plány…
Původně jsme dnes chtěli jet do westernového městečka Winthrop, strávit tam den, a vrátit se na noc do Mazamy…Protože ale nevíme, jak se to s požáry vyvine, co nedej Bože ještě uzavřou😥, tak nebudeme ztrácet čas a zkusíme se do Seattlu dostat co nejdříve.
Své plány představujeme i Rosesovi, ten se rozhoduje jet s námi, takže si vše balíme, připravíme si ceduli s nápisem Wenachtee nebo Seattle a jdeme k obchodu na autobus, který jede do Winthropu:

Loučíme se s úžasnou Mary, děkujeme ji za krásný azyl, platíme do kasičky za nadstardantní služby🙏😍 a vydáváme se za dalším dobrodružstvím…Musíme se dostat oklikou několik stovek kilometrů do Seattlu🙏.
Celé dopoledne, do odjezdu autobusu do Winthropu, hledáme na internetu možnosti, jak se do Seattlu co nejjednodušeji dostat, bohužel to tu nemají úplně podchycené, info o veřejné dopravě je spíš žádné než aspoň nějaké, takže budeme doufat, že nějak dostopujeme🙏.
Autobus do 13 mil vzdáleného westernového městečka je tu na čas přesně, paní řidička nám ještě radí, jak další autobusy nakombinovat, a pak už se vezeme na…..burgera😍😍😍:

Ve Winthropu jsme v půl 11 a městečko nás doslova okouzlí😍, připadáme si tu jak na divokém západě, ještě toho koníčka a klobouk by to chtělo😍:

Nejdříve se tedy pokocháme, pak hlavně zjistíme, kde co vaří🤣, a pak zaplujeme do burgrárny🤣, v Mazamě se burgery nevedou, takže nás už od včera samozřejmě honí chuť na maso🤣:

Tak bříška jsou spokojená, můj žaludek teda úplně ne, ale zalejvám ho colou, aby se burger brzy rozpustil🤣a jde se stopovat🙏.
Martin že jde první, my s Rosesem čekáme ve stínu a domlouváme se na tom, že Martina na té rozžhavené silnici brzy vystřídáme, dnes tu máme krásných 39 stupňů😤:

Auta projíždí, mávají, někdo se posunkami omlouvá, že nejede tak daleko, pak přijíždí pán s pejskem, také nadšeně mává a pejsek vrtí ocáskem, je to taková veselá podívaná🤣, kdyby se člověk nepotřeboval dostat co nejdříve městu, odkud nám to za pár dní letí🙏.
Roses se přesune k Martinovi a že mu pomůže, když v tom u nich zastavuje pán s pejskem, který to obrátil a vrátil se…Nejdříve se nadšeně vyptává na trail a pak vysloví větu, ze které se nám protočí štěstím panenky😍- pokud vydržíte do zítra, tak jedu k lékaři do Wenachtee😍a pak vás přiblížím ještě blíže Seattlu😍. No ty kráso, to není snad ani možné mít takové štěstí jako😍. Ještě nám prozradí, že je tu kemp, kde můžeme dnes spát, a slíbí nám, že nás ráno v půl 6 nabere😍🙏. Zase se nestačíme divit, ty lidi tady jsou prostě výjimeční❤️, děkujeme hrozně moc, opět už asi posté, ale tu vděčnost budeme cítit ještě hodně dlouho🥰.
Teď ještě najít kemp…Zajdu na místní radnici, kde je velmi milá paní s psíkem, která hned zavolá do kempu, a zamluví nám tam dvě místečka:

Kemp se nachází na okraji městečka, vede kolem muzea a je překrásné zelený, vybavený a velmi přátelský🥰:

Postavíme si svá obydlí a jdeme zpět do města na večeři😍, tohle se zase musí oslavit přeci🥰😍:

Zpět v kempu jsme po 20:00 a chlapi se poslední noc skoro „na trailu“ rozhodnou, že budou spát na kovboje, to znamená mimo stan🤣. Tak když chcete, vymlouvat vám to nebudu🤣, já spím ale zamčená ve stanu vám říkám🤣, a v noci na mě neklepejte🤣: