52. DEN- Jdeme směrem…domov❤️…, ale se zastávkou v Mazamě, kde se dozvídáme špatné zprávy 😥; celkem 788 mil

13. 8. 2023

Poslední noc na PCT jsme si užili na výbornou😍, spali jsme na krásném místě, dál od ostatních hikerů, nejsme úplně hikeři, kteří vyhledávají velkou společnost, to už jste poznali🙂.
PCT jdou dva hlavní typy hikerů- jedni si vytvoří kolem sebe skupinu, se kterou tráví veškerý čas, druzí jdou sami nebo ve dvou…Nám vyhovuje něco mezi tím…Během dne nejradši hikujeme sami, ale večer jsme rádi, že se sejdeme s Rosesem…nebo když s námi ještě byl Professor, tak bylo hrozně moc fajn se sejít na večeři ve čtyřech😍. Po večeři sme ale zase rádi, když si zalezeme do stanu a máme trošku klid🙂. Prostě něco mezi🙂:

Naše poslední ráno na trailu je jiné…Budím se s divný pocitem v břiše…Takže….Letím nejdřív do lesa🤣🤣🤣🤣, a pak se pustím do přípravy snídaně, na které si dávám opravdu záležet🙏. Je to naše poslední ráno…Začínám se zase dojímat, trail mi bude chybět😥. Je zajímavé, jak člověk najednou zapomene na všechny útrapy, které ho na cestě potkaly, a zůstane v něm jen to krásné🥰. Takže cože to dnes máme k snídani, moji milí méďuláčci?😍
Pěkně teplá kasička, bez hrušky ale, ta už došla🤣, kafíčko a šup zpátky do stanu😆, méďuláčky pěkně zavřít, aby se na nás poslední den nepřišel ještě na rozloučenou podívat chlupáč méďa🙏🙈. Martínek je dnes zase vzhůru dřív a zase hladový🤣, takže mi asistuje svými radami🤣.
Snídani si vychutnáme do poslední ovesné vločky, kafíčko do poslední lahodné kapky a jdeme si naposledy zabalit náš domeček….Vzhledem k tomu, že jsme to dělali už tolikrát, tak jsme dnes na startu překvapivě brzy😳, no tak teda jo…pojďme se vydat na cestu směr domov…
Vycházíme před 6:45, krajina kolem se teprve probouzí, a nás čeká jen 15 mil zpátky do Harts Passu. Sice jsme tuhle trasu už jednou šli, ale nějak si ji nevybavujeme🤣, a to jsme se báli, že to bude nuda jít jednu cestu dvakrát😆:

Hned ráno nás dohání Čech Martin se svou skupinou, zastavujeme se u zdroje vody, doplňujeme si ji na pár mil, a probíráme, co jiného než PCT😃. Hltáme každé Martinovo slovo, škoda, že nemáme více času🙏. Ale všichni dnes musíme v rozumný čas dojít do Harts Passu, Martin do 14:00, my do 15:00. Času tedy moc není, takže se loučíme, a jdeme ještě rubat pár kopců a že jich ještě je😤🤣. Když jsme šli sem, tak nám to tak nepřipadalo, ale tak jako!! , kdo je sem od předevčíra nainstaloval😆🙀. To se nedá už, už jsme unavení, kde máte to auto, které nás má vyzvednout🤣. Chvilku si zanadáváme, kopce ale nezmizí, takže si je musíme zase pěkně po svých vyšlápnout🙏🤣.
Je ale pravda, že energie v nás ještě je, až se sami divíme🤔, kde se to v nás bere🤣:

Na poslední oběd jsme se domluvili na cca 10. míli, kde jsme kolem půl 12, bereme vodu a rozbalujeme naposledy svou trailovou kuchyňku😍, jako já úplně vaření v lásce nemám, ale míchání čínských nudlí s bramborovou kaší, zakápnutých hořčicí, to umím opravdu bravurně😂, kde se ta láska k vaření ve mně tak najednou vzala🤔🤣, viď maminko😃🥰🙏. Doufám, že mi vydrží i na doma🙏, budu ti pomáhat míchat omáčku, ju?🤣:

Oběd moc neprotahujeme, ještě nám pár mil zbývá, takže hůlky do ruky a frčíme, terén nám slibuje, že už to bude jen malinko do kopečka a pak finální rovinka🙏.
Hory jsou dnes ozářené horkým sluníčkem, které se do nás opírá tak intenzivně, že máme jazyky až na vestě🤣, na obličeji cítím, že můj rajčatový vzhled se ještě více vybarvuje, tak si aspoň beru brýle🤣🙏:

Pomalu se blížíme k našemu úplnému cíli…Malinko zvolňujeme a ještě si chůzi užíváme…🤣, sice chodit budeme pořád🤣, ale už ne na trailu…Aspoň na chvíli…Ještě předevčírem jsme si plánovali welness pobyt na příští léto a dnes už víme, že PCT musíme zkompletovat … Čeká nás tedy ještě kráska Sierra a Severní Kalifornie🥰, no tak jo, máme se zase na co těšit😍.
Výbava dostala ale zabrat, budeme muset pořídit dost nových věcí, ale na to je ještě čas…
V Harts Passu jsme v půl 3, odhazujeme batohy a už se vezeme autem kamarádů Rosese do Mazamy…
Tam se vrhneme do obchodu, kupujeme všechno pečivo z pultu a ládujeme se jak utržení ze řetězu😃🙏. Víme, že tu na to jsou zvyklí, tak se za svou nenažranost ani nestydíme🤣.
Poté se přesouváme k Lions Dane, kde už jsme kempovali, paní nás nadšeně vítá, „naše“ místa pro stan jsou volná, tak si ještě jednou stavíme své domečky (ne ani tentokrát to ještě není naposledy😃), posadíme se na židle, Martínek zabírá hamaku a jen tak sedíme/ ležíme a vstřebáváme všechny ty silné momenty….:

Už teď nám trail chybí, i když mě záda bolí tak, že ani mast už nepomůže, i když naše oblečení je ztvrdlé od vypocené soli, i když nohy vypadají jak kdybysme prošli přes horké uhlíky 🤣, i když Martínek vypadá jak kdybych mu nedávala najíst🙏 (bohužel více jídla na záda vzít nešlo😥, takže nedávala🙈 a on se občas zlobil🤣🙈)…Tohle všechno ale k PCT patří a my se nemůžeme dočkat, až budeme zase zpět…😍❤️ a bude to zase brzy…🙈.
Bohužel se ale dozvídáme nepříjemnou věc 😥, oheň, který jsme poslední dny cítili, se znovu rozhořel a uzavřel hlavní tah na Seattle, kam se potřebujeme dostat na páteční let…