51. DEN- Jak jsme pěšky došli na hranice s Kanadou🙏🥰; míle 2655, 2

12. 8. 2023

Náš den D je tu…Ráno se budíme s veselou náladou🥳, po 50 dnech na letošní Hřebenovce máme dnes dojít na hranice s Kanadou😍. Ještě to kousek máme, ale to už zmákneme levou zadní, i když nohy a i záda si to už nemyslejí🙈🙏.
Martin v noci nemohl spát, tentokrát bolely hrozně moc nohy jeho, akorát, že nikdo mu pod nohy pytle s oblečením, aby je měl výš, nedával😥. Já spala jak když mě do vody hodí, taková jsem nepozorná manželka😥. Zkusím to napravit snídaní do postele😍🙏.
Ven se hrabu v půl 6, písknu na méďuláky, už přibíhají sami na zavolání🤣, pomůžu jim otevřít bezpečnostní medvědí zámek, to ještě sami naštěstí neovládají😆🙏, a pak společně vyložíme kuchyňku na zem. Méďuláci mi podávají jednu dobrotu za druhou, ale kdepak, všechno se ještě sníst nesmí, hoši, ještě máme dva celé dny trailu, ještě vydržte, brzy to ale vše zboucháme, to vám slibuju😘.
Než stihnu připravit snídani, tak najednou vidím, že už je i Martin vzhůru a že má prý hrozný hlad🤣. Zase mě v kuchyni rozhodí, nejsem zvyklá tu mít hned po ránu společnost🤣, tak ho posílám natočit probouzející se jezero a když se vrátí, tak je stůl už prostřený👍.
Usedáme ke stolu ve stanu, kde je tepleji než venku, a užíváme si předposlední snídani na trailu😍, Martin v ní má opět nakrájenou hrušku a tak mu chutná, že je dnes králem🤣.
Venku se už hraboší i Roses, chce vyjít jako my, aby byl u monumentu chvíli sám…:

K monumentu to máme jen 6 mil a ještě k tomu z kopce🙏, takže cesta odsejpá až moc rychle🤔. Celé skoro dva měsíce se na poslední chvíle těšíme a teď to utíká jak nikdy🤣. Malinko zbržďujeme, abysme dali i Rosesovi čas tam v klidu dojít, protože jsme ho v půlce cesty doběhli🤣, jo, když chceme, tak umíme být rychlíci🤣:

Těch šest mil najednou uteče hrozně rychle, jindy se táhnou jak smrádeček za námi🤣🙈, teď je dáváme pod dvě hodinky🙀.
Kontrolujeme Farout, abysme monument neprošvihli, potřebujeme se na něj psychicky připravit…Poslední zatáčka, pak krátká rovinka a… vítá nás monument, který známe jen z fotografií… Bože…My jsme tady, my jsme sem tu dálku došli pěšky, dokázali jsme to a splnili si svůj sen❤️. Brečím jak želva, přes slzy monument skoro nevidím…Objímáme a líbáme se s Martínkem a jsme šťastní, že jsme měli tak silnou vůli a touhu naší cestu dokončit🙏😍:

Cesta nebyla úplně snadná, trápila nás vedra, komáři, bolavá záda, puchýře, krpály ohromné jak mrakodrapy, ale všechny útrapy byly ty tam, když jsme těmi krpály vystoupali na kopec a mohli se kochat překrásnými výhledy, když jsme našli tekoucí studenou vodu, když jsme si postavili náš domeček a udělali si večeři, když jsme se zachumlali do teplých spacáčků a usínali vedle sebe při západu slunce❤️, tohle byl náš trail, naše cesta, náš sen, který v nás zůstane navždy…❤️:

U monumentu strávíme asi hodinku, nebo nevím ani, najednou se čas úplně zastavil, sedíme na hranici Ameriky a Kanady, koukáme na monument, jíme proteinovou tyčku a užíváme si tu kouzelnou chvíli❤️. Jsme tu úplně sami, jen my tři, přátelé, kteří se potkali na trailu a jsme rádi, že jsme spolu udrželi tempo a do cíle dorazili společně🥰:

Ještě posíláme rodinám přes satelit zprávu, že jsme k té Kanadě došli🙏, v duchu jim děkujeme za neuvěřitelnou podporu, které si tolik vážíme, až to nedokážu slovy vyjádřit❤️. Bez nich bychom si svůj sen nesplnili❤️🙏, DĚKUJEME MOC! Brzy vám poděkujeme osobně a umačkáme láskou ❤️.
Ještě zde uložíme jednu velmi důležitou věc…Malovaný kamínek od mých milovaných synovečků Vojtíška a Štěpánka, který nám dali už vloni…Dali nám dva…Jeden otevírá cestu snů všem hikerům na hranici s Mexikem…Druhý ji zde symbolicky uzavře❤️, broučci moji milovaní, děkuju vám, i tento kamínek nás hnal dopředu, dodával energii a posiloval naší vůli❤️:

Po hodince se zvedáme, máme před sebou ještě dlouhou cestu…Čeká nás ještě asi 15 mil zpět po trailu…Nejdříve si nám trail připravil 8 mil stoupáníčka🏃🙀, to abysme si na ten Den D pamatovali🥰.
První míle jsou nenáročné, každý si je užívá se svými myšlenkami, vstřebává tu slavnostní chvíli a funí do kopce🤣.
Po šesti mílích jsme zpět u jezera, kde jsme spali a děláme si slavnostní obídek😍, dušené se zeleninou od značky Mountain House a pochutnáme si, jak kdyby to bylo domácí😍.

U jezera je krásně, ale ještě nám zbývá 8 mil na kempoviště,takže i když se nám úplně nechce, tak musíme jít dál…
Víte, co je na části, kterou jděte tam a zpět, to nejkrásnější? Že potkáváte proti sobě hikery, kteří vám gratulují a vy gratulujete jim a vzájemně si blahopřejete🥰. Také zde potkáváte známé, které jste třeba stihli předejít, a to je pak tak dojemné, až občas i slzička ukápne😥😘.
Hned při stoupání od monumentu narážíme na letošní hrdiny s velkým H👍👍🙏😍. Ještě před odjezdem na PCT jsme sledovali na YouTube Čecha, Martina z Plzně, který překonal všechny překážky a útrapy letošního PCT a zvládl se svou tramily projít i SIERRU!!😳.
Nevěřili bychom, že se osobně potkáme🙏, kdyby to člověk plánoval, tak by to asi ani nevyšlo…ale…:

Celé skupině ze srdce blahopřejeme, smekáme před nimi pomyslný klobouk a klaníme se až k zemi👍👍, jste neskuteční!! Ramona to ale velmi odnesla zdravotně, chudák sotva chodí, moc jí přejeme, ať se brzy dá do pořádku🍀🙏.
Dalšího milého setkání se dočkáme o pár mil dál…Proti nám jde veselá, usmívající se kráska, která nám je už z dálky povědomá😳, ptáme se, zda je to Zoe z Elk Lake, naše první kamarádka😍. A ona, že je to její dvojče🥰, nikdy jsme se nepotkali, ale skoro jsme potkali naší milou Zoe😍:

Trail je prostě neskutečný, každý den je plný krásných překvapení❤️.

Celé odpoledne vstřebáváme zážitek z dojíti do cíle, jsme toho plní, já pobrekávám, ale užíváme si ten pocit…Je to naše vítězství, překonání sama sebe přes bolest, slzy, ale i smích, radost, štěstí a naplnění očekávání❤️:

V šest hodin večer jsme na kempovišti, vaříme poslední večeři na trailu a kocháme se nádhernou krajinou😍, Hřebenovko, jsi prostě nádherná, děkujeme ti za vše, za slunečné dny, za čerstvou vodu, za naše provizorní domečky, za to, že jsme tě mohli jít spolu…❤️:

Děkujeme také všem, kteří nás neuvěřitelně podporují, jste prostě neskuteční, jste naši čeští trail Angels❤️:

Na hranici Kanady – došli,
hlady nepadli.
Medvědi je nesežrali,
s přehledem to prostě dali!
Pár komářích štípanců,
sem tam i pár padanců,
zážitků na fůru let!!!
Šťastnou cestu domů zpět!!!

Autor: Lucka Křížová z Vlašimi, děkujeme moc Luci, jsi prostě zlatíčko❤️