Tour du Mont Blanc- DEN 7 (Champex- Trient)

To, co jsme viděli dnes, předčí všechna naše očekávání😍.

Ráno vstáváme brzy, ve vzduchu větříme nezapomenutelný den😊. Během snídaně dobíjíme své telefony, aby mohly co nejvíce zaznamenat tu nádheru, a vyrážíme vstříc vzhůru. Hned po ránu nám to den nedává zadarmo, po předchozím odpočinkovém dni se snažíme dostat do tempa😍. My si totiž nevybrali ofiko trasu TMB, ale tu těžší a to samozřejmě kvůli výhledům. Nastoupáme kvůli nim 1.200 výškových metrů🙈. Co by ale člověk pro pevnej zadek neudělal😂🙈.

Jdeme svižně asi hodinku, procházíme kolem chaty Arpette a pak začne pořádnej krpál, sotva popadáme dech. Před sebou vidíme neskutečné velikány a hledáme, kdy už uvidíme ten slibovaný Trientský ledovec.

Z našeho dumání nás vytrhne pohled na skupinku Asiatů, kteří si to rubou stejným směrem k Fenêtre d’Arpette, jako my. Jako ne že bych na svůj bágl byla nějak významně pyšná, ale jít tohle v žabičkách a s igelitkou v ruce, to nemůže dopadnout dobře🙈. Jeden klučina se dostal na strmý svah a asi dostal strach a začal křičet strachy. Jo fakt křičel😳🤔. Co teď? Musíme mu přeci pomoct! Jsme bohužel ještě daleko, ale naštěstí má stejný nápad jiný turista, který kluka odvede na bezpečné místo. Uf! Tato cesta se doporučuje jít jen za pěkného počasí, hlavně ne v dešti, ale nikdy ne v žabičkách a s igelitkou😳🙈.

To jsou nápady, doufám, že se skupinka obrátí a půjde jinudy. Kdepak😳🙏, no komu není radno…chápu, že pohled na ledovec z neskutečné blízkosti je lákavý…ale člověk musí znát své hranice.. No, hlavně, ať se nikomu nic nestane a Igelitka dorazí domu v pořádku🙏.

Po 3 a půl hodinách jsme na vrcholu (2.665 m.n.m). No uznejte, zde není potřeba slov❤️:

Nemůžem se nabažit té nádhery😍. Tohle je jak malované, strávíme zde na vrcholu i s obědem asi hodinu a půl🥰. Tohle jsme ještě nikdy neviděli, být tak blízko, skoro jsme na něj dosáhli…snad tu vydrží ještě hodně dlouho, abyste to mohli zažít také..🍀.

Bohužel tu ale nemůžeme zůstat věčně, ještě nás čeká pořádná štreka do kempu, tak se loučíme s tímto zázrakem přírody a frčíme dál. Míjíme krásnou osadu Le Peuty, kde by se také prý po dohodě dalo stanovat, ale my si dnes přejeme spát s ovečkama a koupat se v…? To budete koukat🤣🙈.

Do kempu dorážíme po 18h večer a trošku nás zarazí to, že je oddělen elektrickým drátem od všudy přítomných ovcí a koz🤣. To zas bude něco, úplně se vidím, půjdu v noci záchod a zakopnu o něj🙈. Dám si předsevzetí, že nepůjdu💪 ( šla jsem že jo a strachy si počůrala nohavici, jak sem se snažila být rychlá🤣🙈, s drátem jsem se ale naštěstí tváří v tvář nepotkala🙏).

Stan postaven, jde se do sprchy🙏. Martínek, že jde první, já klohním večeři když v tom ho vidím, jak se celej rozesmátej vrací zpátky🤔. Ptám se, co se stalo, a že to mě bude přecházet zrak🤔. Balím si svou koupelnu a hledám ty sprchy, nikde nic, ptám se obsluhy malé hospůdky, zda tam mají tu sprchu, ta ukazuje ven směrem ke dvěma toi toikám😊. Jj jasný, musela jsem to přehlédnout, obcházím toi toiky a za nima taky nic, pak mi to dojde, to ta sprcha je jako uvnitř😳? Opatrně nahlédnu a opravdu mě přechází zrak🤣. No nic si nepředstavuju, moc se nezdržuju, ale zase se musí nechat, že voda byla úžasně teploučká😍: