Tour du Mont Blanc- DEN 2 (Les Contamines-Les Chapieux, 20 km)

Nohy, bolí! Záda, bolí! Ruce, bolí! No to jsme tomu teda dali, takhle se zrychtovat🙈. Poučeni naprosto okamžitě- výbava a její váha jsou ty nejdůležitější položky při plánování přechodu… je jedno jestli na den, dva, týden…my se po jednom dni nemůžeme hnout, ale hádejte, nevzdáme to😍🙏. Ráno proběhne porada, co si můžeme dovolit v kempu nechat🤭- všechno? Polovinu oblečení, krabičky na jídlo, houbičku na nádobí a utěrku ( prosím bez komentáře)🤣🤣🙈, něco z jídla, tunovou powerbanku😂, to radši budem bez mobilu😅.

Pečlivě vše vyskládáme do pytle, ještěže jsme nemuseli použít dva🙏, a už si to štráduju na recepci🙈. Podávám ho paní, kterou jsem již včera informovala, ta se prohne v zádech, vykulí oči a ptá se, jestli je to jen naše😂. Jasně že ne, obešla jsem celej kemp a tohle věnujeme na charitu🤣🙈, a víc to prosím nekomentuj, už takhle se za mnou lidi otáčeli🙈. Na pytel píši jméno, telefon, adresu…to kdybychom si ho nevyzvedli, aby ho poslali do Čech😂- jen to ne proboha, to bychom se při jeho váze nedoplatili😂🙈. Vracím se zpět ke stanu, stydící se za svou neznalost základních pravidel treku, ale hned mi zvedne náladu pohled na naše poloviční batohy😍, to se to pošlape, to bude paráda🙏😁.

Kolem 9h ráno se tedy vydáváme vstříc novému lehčímu dni.. máme pocit, že se vznášíme😍. Nejdříve jdeme v příjemném ranním stínu kolem říčky, poté chvilku po silnici a šup do lesa, stoupáme statečně, procházíme kolem Refuge Nant Borrant, dále kolem Refuge de la Balme, až staneme na větrném vrcholu Col du Bonhomme ( 2.329 m.n.m.). Teda tady to fičí statečně, ještěže tu je kamenný přístřešek, kam se schováváme o obědváme😍. Strávíme tu příjemnou půl hodinku, ale pak už není čas na lelkování, musíme jít dál😊.

Opět se nám ukazují překrásné výhledy, kvůli tomuhle stálo za to se vzdát houbičky na nádobí😂🤭:

Po několikahodinovém sestupu se v podvečer před námi zjeví osada Les Chapieux! Ježis, to je radosti, za chvíli odhodíme batohy, natáhneme se do trávy, v restauraci si dáme teplé jídlo😍. Jo, kéž by😂🤭.

Tak za prvé, k osadě jsme sestupovali ještě snad osmdesát hodin🙈, a na louce, kde již spousta lidí kempovala bylo jedno lejno vedle druhého😳, tak jako hele, já se chci rozplácnout na trávu a nechat se hýčkat😂. Tak nic no, stavíme stan a frčíme do místní hospůdky… kde nás za celou půl hodinu čekání nikdo neobslouží😳, myslím, že úplně neviditelní nejsme, ani tolik nesmrdíme, tak co se děje?😢.

Naprosto neštastní z odmítnutí stíháme ještě otevírací dobu místního krámku, kde nakoupíme luxusní pečivo, sýry a pivko a při západu sluníčka si vše vychutnáme v té nejhezčí restauraci ze všech😍:

Někdy to prostě tak má být… po ulehnutí usínáme téměř okamžitě s myšlenkami na to, co za nádheru nám hory zítra nadělí…a že se máme opravdu na co těšit..❤️