Tour des Écrins-DEN 1 (Bourg d´Oisans- Clavans, 21 km)

Takovou bouřku už nikdy nechceme zažít🙈, netušila jsem, že příroda něco takového dokáže😳, prozradím vám to rovnou, přežili jsme první noc😂 ale doufáme, že si pro nás trek odteď připravil jen samá 🌞😍.

Hned první den tedy vycházíme s mokrým stanem, ještě že věci v batohu jsou v nepromokavých pytlích😊. Po snídani a posledním WC na delší dobu, zaparkujeme autí na parkovišti v centru a na informacích nahlásíme jména a kam se chystáme, to kdyby se nám nedejbože něco stalo, tak aby nechali odtáhnout auto🙈, ba ne, pevně věřím, že by nás hledali🙏.

Zkontrolujeme mapu, rozloučíme se s Bourgem a za řekou Romanche hledáme nástup na trek. Vůbec se nám nedaří…, ne přece to není támhleta skála, tam se leze jen s pořádným jištěním, to se někdo musel splést🙈. No tak nespletl, už visíme na skále a musím říct, že nohy se mi klepaly ještě druhý den. Za normálních podmínek to není procházka po louce za domem, natož po té noční průtrži, jsem statečná, já se přeci nebojim a taky nebrečím, přeci se před Martinem nerozklepu strachy, když jsem zkušená ferratistka😂, po naprosto šíleně dlouhé době se vydrápeme nahoru, dobrá rozcvička, a tam se zjeví postarší pán a ptá se, odkud jsme to přišli. Když mu ukážeme směr, tak vykulí oči a prej jestli víme, že tamtudy je to po dešti opravdu nebezpečné.

Ano, nyní už to víme a já se tam už neodvažuji ani ohlédnout😁🙈. Trošku se vydejcháme, sluníčko začne hřát, ne že by nám po tom výkonu snad byla zima😂, a my nasadíme své tempo a za chvíli jsme v Col de Sarenne, trochu poprchává, nasazujeme tedy pláštěnky na batohy a cesta nám vesele utíká.

Cestou si plánujeme, kde dnes složíme hlavy, dojdeme až do malebné vesničky Clavans, kde se s námi dá do řeči sympatický pán, tak neváháme a ještě jednou se ptáme, zda opravdu můžeme postavit stan kdekoliv, pan se rozesměje a říká: “Ou vous voullez” 🥳 ( tak tedy “ Kde chceme”)😂. Při nabírání vody v místní studánce nás ještě varuje před vlky, které můžeme potkat, ale když uvidí naše hůlky, tak že se prý nemáme čeho bát. No tak to jsem klidná, už se mi v hlavě přehrávají scénáře, jak nás v noci tahá vlk ze stanu a já ho mlátim po hlavě hůlkou🤔😂🙏. Snad se nás bude bát víc než my jeho… Ze strašidelných úvah nás vytrhne zadunění hromu.. cože, už zase? Rychle hledáme skryté rovné místo “Ou vous voullez”, až nakonec s běsnícím živlem nad hlavou a prvními kapkami stavíme stan na alespoň kryté louce, a hlavně ne pod stromy, abychom nemuseli krom vlků bojovat ještě s padajícími smrky. Za minutu dvanáct zalezeme do stanu a to už to duní všude kolem. Hned první den porušujeme pravidlo-ve stanu se nevaří- a za 10 minutek se ládujeme kuskusem s tuňákem👌😍. Nevěřím vlastním očím, doma by se vofrňovalo, tady to do Martina mizí, až mám pocit, že na mě nic nezbude😂. Po večeři kontrolujeme počasí na další den, určitě se pletou a za zvuku bubnování kapek usínáme s hůlkami připravenými k boji😁😂.