Stezka Českem- DEN 13-16: příprava na trail, zpátky na trailu💚😍 a pitomé hůlky; celkem 284 km

6.8.2026

Tři dny doma mi hodně pomohly🙏. Odpočinula jsem si, zavodnila jsem se🍼, doplnila minerály🍌 a začala jsem i normálně jíst🥦🌮🙏. Tohle vše mi pomohlo k plánování dalších etap na Stezce a já se pomalu dostávala zase do té stezkařské euforie😍💚.
V pondělí jsem si teda ještě sama sebou moc jistá nebyla, tak jsem nevymýšlela žádné velké kraviny, ale v úterý už to začalo lítat 🤣.

1) Batoh✅️- vybalila jsem svou novou Mariposu a chvilku se s ní jen kochala😍💚. Holka moje krásně barevná💜💚
vítej u mě🩷, měla si mi ty věci sice nosit až v Americe, ale je potřeba, aby si nejdřív poznala i naší krásnou zemi🩷. Jsi tak krásně lehoučká a máš tu skvělou nekonečnou kapsu, která pojme cokoliv mě napadne🤩.
Tenhle batoh mám vyzkoušený, ten moc dobře znám😍. Nová verze je dokonce z pevnějšího materiálu a má lepší zádovou konstrukci, tak jsem moc zvědavá, jak mi to s ní poťape🥰.

2) Dokoupení jídla na třetí etapu✅️. Dala jsem si předsevzetí, že teď musím na trailu lépe jíst 🙏. Já skoro všechno jídlo z prvních dvou etap přivezla zpět domů 🙈. Ale na mou obranu- bylo fakt strašný vedro na to, abych si vařila teplá jídla🥵 . Svou kuchyň ale teď vylepšuju o tuňáky a kešu oříšky😍. Sice když to balím, tak nemám chuť ani na jedno🤣, ale očekávám, že se dostaví časem😅. Ovesné kapsičky se ale velmi osvědčily👍, takže je také nezapomínám přihodit😍. Ráda bych si s sebou vzala taky mísu, ledový salát, rajčata a plechovku kukuřice😍, abych si mohla dělat saláty😁, ale budu se muset bez nich na chvíli obejít 🙏. Snad budou v restauracích dělat stejně tak dobré, jako je dělám já😁😁.

3) Zbytek výbavy jen projdu a zjistím, že jsem opravdu netáhla nic zbytečně, takže vše důkladně zabalím a začínám se opravdu moc těšit 💚.

4) Vzhledem k tomu, že mě nyní čekají turisticky atraktivní etapy plné různých občerstvovacích a ubytovacích možností, tak si tentokrát neberu stan ani karimatku, a batoh je hned na 10 kg komplet i s 2 litry vody😍. To se to pošlape🥰.

Celé úterý věnuji rezervování ubytování, abych nebyla na místě nemile překvapená🙈. Je hlavní sezóna, je mi jasné, že tady nás zas s tak otevřenou náručí vítat nebudou🙈. Kdo by stál o smraďochy na jednu noc taky😅😁🙏.
Že ale budou nepříjemní a budou pokládat telefony😳😳, na to jsem teda připravená nebyla🫣🫣.
Co toto je za chování?? Po několika neúspěšných telefonátech mi dojde, že na tyto etapy říkat to, že jsem Stezkař, raději nebudu🙏, a to je vám najednou obrat😳🤔. No jistě, ubytování na jednu noc? Ano paní, jistě že máme 🤣.
Připomíná mi to, když sem si byla v květince zamluvit svatební kytici z lučního kvítí. Ano jistě, bez problémů paní, bude to 2.500😵😵😵. Hm děkuji, už nemám zájem🫣.
Za týden jdu do té samé květinky znovu, chci obyčejnou kytku z lučních květů, o svatbě ani slovo🤫🤫, ano jistě paní, bude to za 500😆😅.

Nad rezervacemi strávím opravdu neskutečně moc času, ale nakonec se zadaří a já mám následující dvě etapy pořešené🙏✅️. Uf, nebylo to ale vůbec jednoduché 😅.

Zbytek „volna“ zvládnu Martínkovi vše vyžehlit a připravím mu obědy 🙏. Chvilku si pohrávám s myšlenkou, že bych si pro velký úspěch zase střihla gulášek😍😍🤩, ale když mi na to Martínek odpoví, že to ani snad není potřeba 😅, tak asi na něj v tom vedru zrovna nemá chuť, se mi zdá🤣.

Je čtvrtek, den odjezdu zpět na trail😍. Budim se těsně před budíkem a moc se těším 😍. Před 14 dny jsem jela jako jedna vystrašená hromádka neštěstí 🙏, dnes se už tolik nebojím 🙏. Zjistila jsem, že nejméně se bojím v lese, daleko od lidí, takže když se začnu bát, skočím někam do lesa😆.
Třetí a čtvrtá etapa vede turisticky oblíbenými oblastmi, takže sama rozhodně nepůjdu 😁.
Nejhorší na všech etapách je ale to loučení😪😪. Monty kolem mě ještě pořád chodí opatrně, nejdřív zmizím na tolik dní a když se vrátím, tak si ji nevšímám 😪. Jakmile se mi ale udělalo dobře, tak jsem ji samozřejmě vše vynahradila🩷, pořád jsem ji ňuňala, až už jí to přestalo bavit🙈😅:

S Martínkem se loučím se slzami v očích až na nádraží, ale vím, že se brzy potkáme, protože se ke mně na dvě etapy připojí 🩷💚:

Martínek musí do práce, takže na nádraží čekám hodinu do odjezdu mého vlaku směr Děčín a během této doby zjistím, že nádražní wc má tři záchody, vyzkouším je všechny 🤩. Na každém je dost toaleťáku🙏, voda teče uspokojivě😁 , ale došlo mýdlo🙈.
Nic jiného tu dělat nejde, takže těsně před příjezdem vlaku vyzkouším podruhé záchod číslo jedna🤣:

Během cesty, která trvá 4 a půl hodiny, nestihnu skoro nic🤣. Celou dobu totiž dávám pozor na divného chlápka, kterej sedí přes uličku, leje do sebe jedno pivo za druhým a divně mě vočumuje🤔🤦‍♀️. Dělám že to jako nevím, ale já to vím!! Ještěže paní průvodčí je nařachaná a přiběhne na zavolání👍.

V Děčíně vystupuju v půl 1 a ihned  najdu zastávku busu, odkud se musím přesunout blíže trailu, abych tak navázala tam, kde jsem v sobotu zmoklá až na kost odjela na jeden ( čtyři) zero den domů🤣.
Nejdřív musím dojít cca 2 km dolů na druhou stranu řeky, než jsem skončila, kde zjišťuju, že přívoz opravdu kvůli nízké hladině vody nejezdí😪. Zamávám na druhou stranu řeky a vydávám se vstříc novým dobrodružstvím třetí etapy💚:

Nemohu uvěřit, že jsem zpět 🙏, v neděli jsem počítala poslední minuty života a teď jsem zpátky plná síly a odhodlání jít dál 🥰💚.
První kroky třetí etapy jsou ufuněné a upocené 🥵, dusno je hmatatelné, leje ze mě od prvního kroku🤣 . To mi chybělo, to jsem potřebovala 😍, takhle se tríznit😁🤣.

Po cca 2 km se vyškrábu na vyhlídku Belveder a poté pokračuju směr Arnoltice, kudy už jsem dnes busem projížděla.:

Tady zaparkuju v místní hospůdce, úplně sama😳 a dávám si chlazený sprite😍. Ptám se paní výčepní, kde jsou všichni lidi? Nepotkala jsem zase vůbec nikoho jako🤔. Paní se na mě smutně podívá, z očí ji je vidět, že kšefty moc nejdou😪, je mi ji líto, tak ji dávám dýško stejné, jako je cena spritu🩷. Moc bych jí přála zákazníky, všechny, které potkám, sem pošlu, to si slibuju🩷…
K paní si po chvilce přisedá namakaný svalovec a já vytuším příležitost😍🙏 .
Nejdou mi totiž rozložit hůlky, tak ho požádám o pomoc🙏. Svalovec se fakt snaží, chce udělat dojem, že ty svaly k něčemu jsou🙏, ale s hůlkami ani nehne😪. Je mu to moc líto, stejně jako mně, ale uklidňuju ho, že už je druhý, který tuto výzvu nezvládnul😅🙈 . Nevím, zda ho to potěší, ale aspoň malá záplata🙏.
Z Arnoltic to mám už jen 3 km do Janova, kde udělám odbočku ke krásnému větrnému mlýnu🩷:

A po chvilce nacházím i ubytování u Zeleného stromu💚. Pán majitel je šprýmař😆, ujišťuje mě, že krom bandy chlapů tu se mnou nikdo jiný na pokoji už nebude🙏😁. Uklidňuju se, toto je první sdílené ubytování, vždy jsem měla pokoj jen pro sebe😅.
Ubytování se nachází v podkroví, je tu sedm matrací na zemi, a budu spát ve svém spacáku 🙂:

To mi vůbec nevadí, cena je krásná- 500 Kč včetně snídaně , kterou si poprvé na trailu dopřeju😁. Potřebuju se trošku dojíst🙏.
Odhodím v pokoji batoh a vyběhnu ještě na místní rozhlednu, kde koukám, kam zítra zamířím😍…a nemohu se dočkat🩷💚: