Dovolená v Seattlu❤️ a jak jsme se hrabali v popelnici🤣

16.-17. 8. 2023

Včera večer jsme všichni tři vytuhli, jak kdybychom dali dvacijáška, Martínkovo chrápání nikoho netankovalo, akorát jsem se v noci pořád budila, páč ta postel byla strašně měkká🤣. Přemýšlela jsem o tom, že si lehnu na zem, ale nechtěla jsem dělat problémy, přecijen na zemi spal i Roses, tak bych se akorát dostala do řečí🤣🙏. Musela jsem tu měkkou hrůzu teda vydržet🙏, přemohla jsem se teda a ráno jsem vstávala v 6:00, zvyk je železná košile🙈.
Samozřejmě sem nechtěla chlapy budit, takže jsem chudinka hladověla až do 7:00, celou hodinu jako🤣🙏, tak jsem to nakonec nevydržela, zavřela se do koupelny a na tajňačku si na Jetboilu uvařila snídani🤣. Se snídaní jsem se usadila na záchod (zavřela sem si prkénko🤣), pěkná židlička ty jo🤣 a dlabala sem potichoučku kaši s banánem a jablíčkem dobrou půl hodinku😍. Pak už jsem to nevydržela a šla dělat nenápadný hluk, aby chlapi konečně vstali😍🤣, tak jako, pojďte už, město volá, dáte si burger😂, tady jich můžete sníst, kolik si jen budete přát😍.
Martínek se vyhrabe hned, jdu mu také připravit snídani, ale na záchod si s ní sednout nechce🤣. Nechápu, takové krásné posezení by měl🤣, tak se usadí na postel a Rosese to pořád ani trochu netankuje🤣. Ten chlap spí jako když ho hodí do vody🤣. Z postele se vyhrabe až v 9:00, také posnídá a pak se jde na velké praní🙏, naše svršky začnou samy vyskakovat z pytlů, jak moc se těší, ta špína je vážně neuvěřitelná 🙈, smrad raději nekomentuji🤣.
Oblékám si skafandr, normálně bych byla v pokoji nahá, ale když máme tu návštěvu 🤣, Martin se také obléká, oblečení hází do pytle a jde na to. Praní včetně sušení zabere hodinu, tak kontrolujeme, co se ve světě za tu dobu událo…Koukáme, že nehoří jen v USA, ale úmorné vedro způsobilo požáry i jinde😥. Je nám z toho opravdu úzko, tohle je vážně hrozné. Máme u toho puštěnou televizi a dozvídáme se, že požárů tady řádí čím dál tím víc a Seattle čeká, až ho zahalí kouř😥. PCT je požáry také zasažené, takže je v některých částech uzavřené😥, chudáci hikeři, hlavně aby se všichni stihli vrátit do bezpečí🙏🙏, my jsme měli opravdu štěstí, krom pár dní kouře, který jsme cítili, nás požáry nijak nezastavily🙏.
Kolem poledne je vypráno, takže si oblékáme čisté a voňavé ale trošku už jeté oblečení🙈a vydáváme se do města😳, ty jo, po tak dlouhé době jdeme za kulturou😂, snad tam neuděláme ostudu🤣.
Kousek od motelu máme zastávku metra, nebo vlaku, nebo co to je, jezdí to pod i nad zemí, tak se k ní vydáme pěšky a jsme rádi, že se zase můžeme trošku hýbat🙏, pohyb už nám hodně chybí🏃.
V centru jsme asi za hodinku a nejdříve se vrháme na jídlo😂, já se zařekla, že burger už nikdy, ale nic jiného cenově přijatelného nenacházíme, tak když musím, tak musím🙈, Martínek už se také musí přemáhat🤣:

Posilněni na procházku městem se vydáváme objevovat toto velkoměsto. Procházíme starou čtvrť, vyhlášený trh Pike Place, přístav a dojdeme až k symbolu Seattlu- Space Needle…Před dvěma měsíci mi kamarádka Lucka poslala fotku, že se na ni třeba podíváme, a tenkrát jsem opravdu nevěřila, že ji uvidíme na vlastní oči🙂, vstup nahoru je celkem darda, takže se jako chudí turisti kocháme jen pohledem na ní. Na trailu bylo výhledů dost, a mnohem hezčích🥰, tak ani nejsme moc smutní, že nemáme na vstup😂:

Chůze nás docela unaví, asi na nás těch 1260 km začíná být znát, kdybychom věděli, že ta pravá únava se na nás teprve chystá😳🤔🙈. Posedíme proto chviličku v parku, když v tom slyšíme, jak Martínek zařezává😂, normálně tu usnul na trávě😂.
Takže je čas jít dál…Rádi bysme ochutnali nějaké místní pivečko😍, nacházíme pivnici a tam zjišťujeme, že tu mají i české pivko😍, jeho název je Obec😂, nevím, nejsme úplně největší znalci piva, Plzeň je Plzeň😂, ale Američani asi otevřeli Google, pak překladač, a pak našli tohle slovo😆:

Pivko je ucházející😂, chlapi tam hodí dvě, já třetinu jednoho, žaludek mě pořád zlobí😩, tak mi ho pomohou dopít a jde se zpátky na motel. Rosesovi přijedou kamarádi, se kterými pokračuje dál do Sierry, a nás čeká nákup v Safeway, abychom tu měli ještě ty dva poslední dny co jíst- teď už jako opravdu fakt- NECHCEME UŽ ŽÁDNÝ BURGER!!😆.
Safeway je od motelu vzdálený asi 2km, tak to bereme jako trénink a na pokoji jsme ve 20:00. Uléháme vysílení na postel a okamžitě usínáme🤣, ani si nestihneme udělat večeři🙀.
Ve čtvrtek 17. 8. ráno spíme až do 9:00, no to je ale dovolená konečně🤣, Martínek je na nohou první a tentokrát budí on mě🫣, taková ostuda, takhle dlouho spát🤔.
Tak jaké máme plány na dnešek? Chtěli jsme jít ještě do města, chtěli jsme se podívat na druhou stranu Seattlu, ale jsme jak praštění, takže se celé dopoledne šmrdolíme na pokoji. Já se vrhnu do uklízení, mé nejoblíbenější činnosti😍, tak jdu aspoň vynést ven odpad do popelnice… Ne že bych její obsah nějak koumala, ale nějak jen tak mimochodem zahlédnu něco velkého červeného a zjistím, že tam někdo vyhodil kufr🙀😍😍😍🤔🤔. Rychle se běžím pochlubit Martínkovi, ten vyskakuje a loví kufr ven🤣, pán recepční se na nás divně dívá, uklízečka, která uklízí pokoje vedle, se na nás také divně dívá😆, ale když nám se vážně hrozně moc hodí😂, neodsuzujte nás prosím🤣. Na palubu si všechny věci vzít nesmíme, tak jsme chtěli obětovat bágly, ale kufr je mnohem lepší👍:

No…půl dne kolem vyloveného pokladu chodíme a nevíme, zda si jej vezmeme…Samozřejmě nás jako první napadlo, proč ho někdo vyhodil🤔, co když v něm pašoval drogy a zbyly tam nějaké stopy🙈. Jo takoví jsme teoretici, takže probíhá porada, na papír si dáváme pro a proti a nakonec vyhraje praktická stránka, kufr bereme, prostě ho potřebujeme🙏. Martin se svléká a jde s ním do sprchy ho pořádně vymydlit🤣, po sprše jej umístíme na sluníčko a pak projdeme všechny skryté kapsičky, rozebereme rukojeť a nic nenajdeme🙏🙏, super, máme nový kufr🥳. Jen nám pořád nejde do hlavy, proč ho někdo vyhazoval🤔, ještě jednou ho procházíme a vidíme, že je jetý zip😩, naštěstí to není tak hrozné🙏, koupíme někde pásku a pro jistotu si to ještě pojistíme.
Vyhládlo nám, to byl teda boj🤣, vařím tedy oběd, po obídku šlofíček, pak kafíčko a na město kašlem🤣, je to daleko, je tam hluk a já chci zmrzlinu🙏🙏🥰. Ty jo, já neměla zmrzlinu jako opravdovou, vanilkovou, oříškovou nebo čokoládovou asi tak 20 let😳. Takže plán na odpoledne je jasný, jde se sehnat zmrzlina bez laktózy😍😍:

Božeeeeee, našli jsme a koupili tu největší🤣, já mám takovou radost že mi nestačí lžíce😃, Martínek mi pomáhá samozřejmě, to, že je bez laktózy vůbec nepozná, ale mně po půl hodině po hostině začne být nějak divně🤔🤔. Jako je mi špatně po každém jídle, někdy mám pocit, že musím běžet zvracet, ale tady je mi asi jasné, že do zmrzliny nedali dostatek enzymu laktáza😭😭, nebo asi ano, ale má intolerance je tak velká, že to prostě nestačilo. Rychle beru prášek, cpu do sebe ještě více laktázy a doufám, že mi nebude špatně až do zítra, kdy mám sedět 10 hodin v letadle🙀🙀🙈. Jako na malou si tam člověk dojde, ale nechci si ani představovat ty nejhorší scénáře🤣.
Chvilku s žaludkem bojujeme, beru si raději ještě jeden prášek, a asi po hodině se mi dělá lépe🙏, zaplať pánbůh, neštěstí je snad zažehnáno🙏😩.
Večer opět usínáme dost brzy, únava je čím dál větší…A až se ráno probudíme, tak zase budeme řešit další překážku na naší cestě domů…🙏: