Návrat domů❤️

18. 8. 2023

Je pátek 18. 8. a my se budíme trošku nervózní, máme se po dvou měsících vrátit do normálního života, budeme se muset každý den mýt😳🤔🤣, budeme zase používat domácí spotřebiče- mýt nádobí v tekoucí vodě či myčce a neutírat je kapesníky🤣, kafíčko si uvaříme v rychlovarné konvici, prát budu moct klidně každý den🙏, a budeme si muset sednout za volant a zkusit řídit auto🤣, ano, tyhle běžné věci nás od rána „trápí“🤣🤣.

Nezapomněli jsme být normální? Hlavou se nám honí tolik věcí, normální jsme přeci byli na trailu, stačilo nám tak málo ke štěstí, čerstvou vodu jsme měli každý den taky, teplé jídlo též, naše tvrdá postel se nakonec stala tou nejlepší věcí na světě😍, a zvládli jsme mít na sebe jen asi deset svršků🙏, ano, některé nevydržely, ponožky jsou na vyhození, my si je ale vystavíme😍, spací věci jsou někde děravé, a ostatní věci na nás plandají, to vše je ale tak nedůležité, trail nám opět ukázal, že člověk k životu potřebuje tak málo🙏.
Trošku si ráno popláču, trail mi opravdu hrozně moc chybí, ale vím, že tu na nás počká a my se na něj zase brzy vrátíme😍. Vlastně naše loňské rozhodnutí stát se section hikery, že půjdeme trail po částech, nebyl zas tak špatný nápad…Naše pohádka ještě monumentem neskončila… Hřebenovko naše milovaná, my se zase brzy vrátíme a bude to určitě zase jízda🥰.

Druhý důvod, proč jsme dnes nervózní, ještě při přípravě snídaně ale netušíme…
K snídani si tentokrát dáváme pečivo😍, je sice bílé, a já mám chvilku výčitky, že do sebe cpu bílou mouku, ale když se zakousnu do bagetky namazané marmeládou, tak je mi najednou všechno úplně jedno🤣. Ještě k tomu mít máslíčko, tak budu skákat blahem😍. Martínek máslo má, takže aspoň zjišťuji, jakou má chuť, je to zlato, ví, že věci, které nemohu jíst, nejsou prý dobré🤣, takže to prý s tím lahodný máslem není vůbec ono🤣. Kafíčko celé snídani dodává tu pravou výbornou chuť a my tentokrát snídáme dobrou hodinu🥰.
Po snídani jdu umýt tu tunu nádobí🤣, Martínek mezitím dostává email a je to tady… Náš odlet ze Seattlu směr Frankfurt je o tři hodiny opožděn😩😥😥, no tak to je pecka, jsme jak opaření, je nám jasné, že nestihneme přestup ve Frankfurtu😥😥. Ano, Frankfurt není nijak moc od našeho domova daleko, ale my nechceme nikde čekat na další let, my chceme být co nejdřív doma u našeho kočičího miláčka🙏😩. Navíc máme už domluvený odvoz z letiště a u nás v baráčku se připravuje uvítací večeře🙀. Co teď jako?? No papíry na letadlo už si udělat nestíháme🤣, takže musíme doufat, že i letos povane na cestě zpět příznivý vítr a pilot tak nažene pár minut k dobru🙏.
Z hotelu se musíme vyvalit v 11:00, takže si na finální balení našeho nového kufříku děláme druhé kafíčko a jdeme se připravit na cestu.
Při balení zjišťujeme, že se do toho mega kufru tak trošku nevejdeme😭😭,🤣🤣, jak jsme tohle všechno mohli nosit dva měsíce v batohu😳😳😆, takže vybíráme batoh, do kterého dáme zbytek věcí, a taky ten zbytek věcí, které se manipulací personálu se zavazadly při nakládání, mohou případně rozbít nebo poničit.
Můj batoh dostává černého Petra, je nejvíc poničen, ale hlavně já mám doma ještě jeden, skoro nový od Osprey, takže kdyby se s tímto něco stalo, tak to nebude taková tragédie🙏.
Nakonec tam všechny věci naboucháme a jdeme se na tu naší dlouhou cestu domu naposledy vysprchovat🥰, také použijeme deodorant🥰, to je vám ale vůně 😍, včera jsme si ho totiž koupili spolu s tou zmrzlinou plnou laktózy🤣. Sice jsem včera neštěstí v podobě zažívacích potíží zažehnala, ale žaludek mám stále jako na vodě🙏, kdy se tohle srovná😩🙏, snad až budu v klidu doma, asi je taky trošku vystresovaný z cesty.

Tak obléknout do čistého, trošku poklidit pokoj, odevzdat kartičky a jdeme na letiště. Ano, do odletu to je ještě devět a půl hodiny, ale cestovat někde po městě s těmito zavazadly se nám nechce. Navíc nevíme, jak nám ten slepený kufr lepenkou vydrží, tak s nim musíme opatrně🙏.
Motel 6, ve kterém jsme bydleli, je od letiště vzdálen jen dva kilometry, takže se na něj vydáváme pěšky, aspoň ukrojíme půl hodinky z čekání.
Jo ještě k mému outfitu- prošlapané a děravé boty si bereme s sebou domů na památku, ale vzhledem k tomu, že máme v plánu se v letadle zout, tak v nich letět nemůžeme, určitě by nás letušky někde nad oceánem vyhodili kvůli tomu smradu z okénka🤣, v žabkách se mi taky nechce letět, protože mi rozedírají kůži mezi prsty, takže si beru méně děravé ponožky a Martínkovi pantofle🤣. To budou na všech těch letištních kontrolách koukat 🤣:

Na letišti jsme před 12:00 a jdeme se nějak zabavit. Letiště je to opravdu velké, ale sedačky tu asi někdo ukradl😠, takže si usteleme na zemi a dojídáme poslední zásoby jídla, abysme se nějak zabavili:

Za chvíli si k nám přisedne pán, který hned dle našeho roztrhaného a ušmudlaného oblečení pozná, že jsme se tu neváleli na pláži v Malibu🤣, a hned se s námi dává do řeči. S Martínkem nachází společné téma- auta a motorky, takže zase díky němu ukrojíme hodinku z čekání😍, děkujeme neznámý pane🥰.
V 15:00 se otevírá přepážka na odbavení zavazadel, tak se jdeme zbavit našeho nového domácího mazlíčka a hlavně chceme zjistit, co dělat, až ve Frankfurtu nestihneme letadlo😥. Paní nám vytiskne obě dvě letenky, tak se trošku divíme, ale prý se případný problém s letadlem do Prahy bude řešit až ve Frankfurtu, prý si máme ale pospíšit a běžet🤣, tak ju, děkujeme za radu paní, zkusíme to tedy🙏. Stejně jsme chtěli začít zase co nejdřív běhat🤣:

Po odbavení se jdeme ještě dojíst jídlem a pak se vydáme na osobní kontrolu a zkusíme už najít naší gate. Kontroly se jako vždy bojíme, vloni byla celkem nepříjemná, takže nasadíme úsměvy a zkoušíme být nenápadní, aby jsme v pohodě prošli🙏.
U pásu každý vysejpáme obsahy svých příručních pytlů, snad mi projde jídlo, které si s sebou beru do letadla🙏, tentokrát jsem se ale rozhodla, že se šunkou provokovat nebudu🤣, sice jsem tu žádného psího čmuchala nezahlédla, ale to může být jen nějaký zastírací manévr, jo na to vám už neskočíme🤣.
Pak si zouváme boty, odevzdáváme hodinky a Martínka už si berou pod skener. Najednou vidím jak na něj něco paní gestikuluje, ukazuje na boky kalhot, Martínek nechápe, kapsy si vyprázdnil😳, v tom mi to dochází, to samé se mi stalo vloni, tady nemají rádi kapesníky, ani čisté, ani posmrkané🙈. Kapesníky rychle vyndavá a stokrát se za svou chybu omlouvá🙏. Nestačí to, berou si ho jako podezřelého stranou a celého ho vošmatají, naštěstí nic jiného krom použitých kapesníků se propašovat neodvážil🤣, takže ho za chvilku pouštějí dál 🙏🙏, uf.
Tím, že zablokoval tuto kontrolní bránu, si mě berou vedle, kde projdu v pohodě, škoda, mohl mi ty kapesníky dát🤣, paní v rukavicích mi jen projede pod lemem kalhot, zda nemám nic schovaného tam a pouští mě také🙏, tak ju, jsme zase o kousek blíž domovu🥰, to se musí naposledy oslavit…🤣:

Vzhledem k mé vypěstované alergii na burgery, nebo spíš na hranolky, s díky poslední americkou večeři odmítám a těším se na suchý chleba, který kontrolou prošel a nebyl vyhozen🙏. Můj žaludek si navíc stále plave na vodě, takže mi za tuto večeři moc děkuje😍.
Teď už jen nějak přečkat poslední tři hodiny do odletu, nově nám letadlo odlétá ve 20:30, ale celkem nám to uteče a my zjišťujeme, že vane ten vymodlený příznivý vítr a let by měl trvat 9 hodin a 12 minut🙏. Rychle počítáme, kdyže to budeme ve Frankfurtu- vypadá to na 15:27, v sobotu 19.8. Druhé letadlo by mělo vzlétat v 16:30, hodina na přestup🙏🙏, snad to za tenhle skoro nemožný čas zvládneme🙏.
Vzhledem k tomu, že tentokrát letíme na noc, tak taky doufáme, že v letadle budeme spát, abysme doma nebyli tak praštění jako vloni…Jo houbeles, bude to ještě horší🤣:

Během letu se Martin dívá na filmy a já si dávám pozor, abych mu neposlintala rameno🤣, protože hned po vzlétnutí usínám a sice trhaně ale přeci🙏 celý let prospím a stejně proslintám🤣:

Pilot čas letu, který sledujeme na obrazovkách před sebou, na minutu dodrží a my v Německu přistáváme na čas🙏. Ještě si těsně před přistáním jdu odskočit a potkávám pana letušáka, tak zkusím štěstí….Je nám jasné, že čas přistání je časem dosednutí letadla, ale ještě nějakou dobu trvá, než se došouráme k výstupu a hlavně než se dostaneme z letadla, lidu je tu požehnaně🙈. Pan letušák mi radí, ať si zkusíme najít volná místa v přední části letadla, ať pár desítek lidí přeskočíme🙏. Ty jo, to jsme nevěděli, že můžeme udělat 😳, rychle si balíme své věci a ve 4:00 ráno, stále jsme nastavený na americký čas, po tmě procházíme to ohromné letadlo a hledáme dvě volné sedačky🙏. Prosím prosím, ať tu něco je, my musíme to další letadlo stihnout, my už se jako fakt hodně těšíme na ty řízky😍😍. Zase a opět nám trail přináší do cesty to, co si moc přejeme…Nacházíme jediné dvě volně sedačky v letadle🙏, rychle je zabíráme a hrozně moc děkujeme, že jsme měli takové štěstí zase😍. Přeskočíme při výstupu z letadla opravdu hodně moc lidí, což by nám mohlo trošku pomoct při chytání letadla druhého🙏.
Z letadla se dostáváme v 15:45🙏, okamžitě rozpohybujeme své bolavé nohy a doslova pádíme skrze frankfurtské letiště na Gate B3🙏. Ihned ale zjišťuju, že v o pět čísel větších pantoflích to nepůjde tak rychle, jak potřebujeme, zouvám se tedy🤣 a běžím jen v děravých ponožkách🤣. Ostatní cestující na mě nevěřícně koukají, ale zase je mi to šumák, my ty řízky a makovou bábovku prostě musíme stihnout🙏🙏. Chvilku po letišti bloudíme, na cedulích se Gate B3 najednou ztrácí😥, čas neuvěřitelně rychle letí a já začínám hysterčit🙈. Bežíme zpátky k místu, kde jsme naposledy naše číslo viděli, a tentokrát to trefíme🙏. 16:25 nasedáme do autobusu, který nás odváží k letadlu🙏. Uf, uf, uf, tohle bylo opravdu o fous🙏🙏🍀. Ještě rychle voláme našim rodinám- moji rodičové sedejte prosím do auta a můžete vyjet na letiště😍, Martínkovi rodičové začněte smažit řízečky😍, už máme ohromný hlad🤣.
V Praze jsme v 17:45 a já se zase rozbrečím…Už za chvíli obejmu své milované rodiče😍, tolik se mi po nich stýskalo❤️.
Nejdříve si vyzvedneme své jediné zavazadlo, které stačili ve Frankfurtu přeložit…jsme rádi, že je to to s naší výbavou🙏🙏. Můj batůžek se ještě někde potuluje, paní u okénka nám sděluje, že přiletí dalším večerním letem a pak nám ho kurýr přiveze domu🙏:

Ihned po vyřízení se rozebíhám ke dveřím, za kterými stojí maminka s tatínkem❤️, skočím jim kolem krku a mačkám láskou😍, děkuju že jste tu, děkuju že jste byli v duchu s námi i tam…děkuju vám za podporu, pomoc, slova útěchy a prostě za vše ❤️, mám vás tolik moc ráda, tolik jste mi chyběli 😥😥😥❤️❤️❤️:

Přivítání přejmenovávám na slzavé údolí a už se řítíme k autu, ze kterého se stala pekárna😍, božínku takové dobroty, to si snad ani nezasloužíme🤣. Děkujeme i mé milované babičce, která k našemu příletu domů udělala již tradičně naše milované karásky😍.
V autě brebentíme jeden přes druhého, takže nám poslední cesta utíká a ve 20:30 jsme doma …❤️. Tam na nás čekají rodiče Martínka, také se s nimi vítáme a pak se pouštíme do řízečků😍😍, až se nám dělají boule za ušima😍, Dáši ty se ti vážně povedly😍, děkujeme moc za krásnou uvítací večeři, je lepší než jsme si tolikrát představovali 😍😘🙏. Strávíme s rodiči nádherný večer a jsme opravdu rádi, že je máme❤️:

Naše kočičí lásečka nejdřív nevěří svým vlastním kukadlům, ale pak ji dojde, že jsme to my, jen o pár kilo lehčí, ale hrozně moc šťastní, že jsme zase doma se svými milovanými❤️❤️: