54. DEN- Náš poslední trail angel❤️, aneb jak jsme se po 14 hodinách dostali do Seattlu🙏🥰

15. 8. 2023

Abych vás moc nenapínala, tak vám to prozradím hned na začátku, chlapi noc na kovboje přežili😂🙏, a já sama ve stanu taky🤣.
Vstávání je ale trošku horší, budíka máme na 4:00🙈, taková hodina proboha😳🫣, ale nefňukáme, jsme hrozně moc rádi, že jsme našli odvoz, který nás tou dalekou oklikou odveze do Seattlu🙏.
Asi poprvé balíme s čelovkama, jsme trošku nervózní, abysme tu v té tmě něco nezapomněli🙏, ale snad nejsme žádní zelenáči, balili jsme už asi 50x🤣, i když teda jen za světla😃.
I když je takhle brzy, tak stejně dělám snídani, jak jsem psala několikrát, bez ní nikam nejdeme🤣, vařím tedy kafíčko a jdeme si dát chleba s marmoškou, který jsme tu včera koupili v obchodě😍, to je lahodná změna🙏, moc si pochutnáme a v 5:15 se vydáme dolů do městečka, kde máme domluvený náš zázračný odvoz🥰:

Pán s pejskem přijíždí přesně na čas, a my stále nemůžeme uvěřit, jaké jsme měli štěstí🙏.
Sedáme si s Martínkem dozadu, Roses s pejskem dopředu a vyrážíme🙏.
Pejsek se po cestě dost nudí😆, takže vždy využije naší nepozornosti a zkouší nás neustále oslintávat🤣:

Asi za dvě hodinky přijíždíme do Wenachtee, pán jde do nemocnice na kontrolu, a my dostáváme na hlídání pejska😍. Já nejsem úplně milovník pejsků, bojím se jich, protože mě před několika lety jeden ošklivě pokousal, ale s tímhle se brzy zkamarádím a on mě poslouchá i na české povely😆😳, aspoň si to teda představuju- sedni, lehni, couvej🤣.
Náš trail angel je brzy zpátky, kontrola u lékaře dopadla dobře🙏, takže nasedáme a jedeme dál😍.
Dohadujeme se, že nás pán vyloží ve městě Monroe, odkud to bude už jen 60 km do Seattlu.
Roses píše svým kamarádům ze Seattlu, a oni nám nabízejí, že pro nás přijedou a zase trošku přiblíží městu😍, zase neuvěřitelná ochota🙏, tak vděční jsme v životě nebyli, kéž bysme všem, kteří nám na naší cestě pomohli, mohli tuto ochotu někdy vrátit❤️🙏.
V Monroe jsme ve 12:00, zalézáme do mekáče, chlapi do sebe hází burgříka🤣, a já zjišťuji, že je tu i Safeway, supermarket, ve kterém nakupujeme, tak si jdu koupit jogurt a chleba😍😍a cpu se v tom mekáči normálním jídlem😍:

Kamarádi Rosese přijíždí asi ve 13:00, nabírají si tu špínu do svého čistého auta a společně vyrážíme směr koupání😍. Ne že by nás vezli rovnou do sprchy, jsou to taktní kamarádi, i když otevírají během cesty obě dvě okénka🤣, ale navrhují nám zastávku u řeky, abysme se po tak dlouhé cestě zchladili🙏. Sice my bysme jeli rovnou na motel, ale Roses s nimi chce strávit nějaký čas, tak samozřejmě souhlasíme:

I když je ke 40 stupňům, tak na mě je řeka moc studená, tak jen pozoruji ruch kolem a pospávám, protože jsem hrozně unavená. Nějak na mě ta mílová nálož dolehla a já cítím velkou únavu.
Asi za dvě hodinky sedáme dnes již do třetího auta- na koupání přijela i sestra řidiče druhého auta, která je ze Seattlu, a vezme nás na metro, odkud se dostaneme konečně do postele🙏🙏. Nemůžeme se jí dočkat, máme toho plný brejle. Jsme na cestě už 12 hodin🙏.
V Seattlu jsme v 18:00, kupujeme lístky na metro a za hodinku přicházíme do našeho prozatímního tentsitu🤣- Motelu 6😍:

Propašujeme Rosese do našeho pokoje, doufáme, že nás nezachytily kamery🙏, prosím, ne že nás někdo prásknete🤔🤣, a jdeme se prát o sprchu🙏.
Nakonec ale usínám téměř okamžitě, sprchu nestíhám, však ono se to do zítra nezblázní, zas tak strašně nesmrdím🤣, myslím teda🤣.
Zítra nás čeká zero ve městě, které je sice krásné, ale na nás nějaké hlučné a špinavé🤣, ale musíme si zase pomalu zvykat na“normální“ život …: