50. DEN- Ráno zima jak blázen, nádherné výhledy a pár mil k monumentu😍; míle 2648, 9

11. 8. 2023

Ty jo, to je ale klendra😳😆, zatím asi největší zima, jaká ráno byla. V noci jsme na sobě měli snad všechno oblečení, co s sebou máme, a pak že ho táhneme zbytečně🤣, 49 dní a my poprvé vytahujeme čepičky😆.
Budík mě tentokrát nebudí, jsem tak unavená, že ho neslyším, Martínek naštěstí ano, takže mě budí a vyhazuje ven ze stanu🤣🤣, tak snídani stíhám připravit, uf🙏.
Ani se nepřevlékám a snídani připravuju obalená několika vrstvami oblečení, prsty mi mrznou tak ale, že mi vše padá z ruky🫣. Kafíčko se mi nakonec podaří pripravit, tak si o hrnek trošku zahřívám ruce a soukám se zpět do stanu, kde je trošku tepleji🙏.
Tentokrát máme ale snídani vylepšenou😍, Martínek včera koupil hrušku, takže kaše hned chutná jinak🥰.
Po snídani proběhne vše standardně stejně, takže se v 7:00 vydáváme na dnešních 15 mil k jezeru Hopkins🥰:

Ráno je trošku zamračené, ale z předpovědí víme, že se to během dne má vybrat, takže startujeme v péřovkách, které ale brzy sundaváme, protože se celkem rychle chůzí zahříváme🙏.
Nejdříve vede trail z kopce, ale po asi pěti mílích se dostáváme z lesa ven a kocháme se krásnou přírodou, ve které pobíhají svišti a zdraví nás už z dálky😍, děkujeme a pozdravy opětujeme😍:

Dnešní oběd je naplánován na místo s názvem Woody Pass, kam musíme vyšplhat a krpálek je to tedy pořádný🙏. Proč já si myslela, že už to bude jen z kopce🤣, nejsem už nastavená na velké výkony😆🫣. Záda také protestují, takže si beru prášek na bolest a závidím Martínkovi, že jeho záda bolet přestala už dávno🙏:

Na smluveném místě jsme přesně v poledne, a vyhlížíme Rosese. Ten odstartoval klasicky hoďku po nás, ale na oběd vždy dorazí včas🤔. Je to rychlík👍.
A jak si tak rozprostíráme svou dnešní kuchyňku, tak vidíme, že zpět po trailu, tedy směrem na jih, jdou naši známí hikeři- Marry a Big Box. Vrací se od monumentu, už dosáhli vysněného cíle😍. Hrozně moc jim gratulujeme a vyptáváme se na pocity… Přiznávají, že jsou všelijaké…Radost, euforie, úleva, ale i smutek…Takovou dobu o tomhle místě hikeři sní a pak neví, jak se se svými pocity vypořádat…Tito sice ještě míří zpět do Sierry, ale cíl je jen jeden…Ještě si vyměňujeme kontakty a fotíme se, pak už se loučíme a přejeme si happy trails❤️:

Roses mezitím dorazí, tak si dáme společný oběd a vyrážíme na dnešní poslední 4 míle k jezeru…
Trail se nám dnes ukazuje v celé své kráse a my už to máme co by kamenem dohodil do Kanady…:

V 15:30 jsme u jezera, kde jsme se chtěli vykoupat, abysme zítra k monumentu dorazili aspoň trošku čistí😍, ale protože fouká, tak na to prdíme🤣, ještě na tu slavnostní chvíli nastydneme😳🤣.
Připravuju nám proto kafíčko na zahřátí a jdem si ho k jezeru aspoň vypít😍:

U jezera ale proběhne základní hygiena, Martin se odváží a nohy si v něm umývá, já si lakuji nehty lakem, který mi půjčuje Roses, je krásně zelený a já zelenou barvu miluju😍 a Roses si stříhá nehty na nohou🤣. Takový běžný podvečer na trailu se dá říct🤣.
Po chvilce nás ale vyhání ziminka, takže se oblečeme a pouštíme se do přípravy večeře, to je zlatý hřeb každého dne😍 a probírámé zítřejší trasu..Její začátek je jasný, dojít k monumentu, chvilku u něj pobýt a pak ujít ještě aspoň 14 mil. Jsme na to zvědaví bude to asi psychicky i fyzicky náročný den. Cesta od jezera zpět směr Woody Pass je hodně prudká a hodně dlouhá, takže si trail ještě naplno užijeme😍.
Do stanů zalézáme už v 19:00, potřebujeme se trošku zahřát a hlavně se pořádně vyspat na náš den D…❤️: