Pacific Crest Trail

49. DEN: Jak jsem pekla vafle🙈, suvenýr z Ameriky🤩, velké praní😅🙏, nové ponožky🤣 a poznávání Ashlandu🥰

29. 8. 2024

Dobré ráno z Ashlandu🙂. V hotelovém pokoji a v měkké postýlce se spalo jako v bavlnce😍. Ani se nám ráno nechce vylézat🙈, asi tu zůstaneme na furt🤣🙏. Jenže nás dneska čeká jedna hrozně důležitá věc, takže se chtě nechtě z postýlek vyhrabat musíme😫🤣🙈. My si musíme vyprat!!! Šli jsme sice jen čtyři dny, ale před nimi byly dva dny volna, takže oblečení už začíná zavánět🤣😅.
A protože my dneska chceme vyrazit na něco dobrého do města, tak na to taky musíme trošku vypadat🙏😍.
V ceně hotelu je i snídaně😍😍. Předpokládám, že mě se úplně týkat nebude, ale vždy ráda pozoruju všechny ty dobroty, co bych mohla jíst, kdybych mohla, a radím Martínkovi, na co má chuť🤣🤣. To má hrozně moc rád🤣🙈.
Na snídani mohu aspoň kafíčko😍🙏, tak jsem ráda, že aspoň něco🙂:

Za chvilku mě napadne, že má Martínek určitě chuť na čerstvě upečenou vafli🙏🙏😍, tak se mu nabídnu, že ji připravím😍.
Vaflovač vidím poprvé v životě🙈, ale co bych na tom mohla pokazit, že jo🤣🙈.
Chvilku přemýšlím, jaký je postup, ale velmi brzy na to přijdu🤩👍. Těsto se nalejvá do odměrky z nějakého automatu. Chvilku zápasím s páčkou, aby mi kus těsta milostivě dala🙏, ale zadaří se😍. Odměrka na těsto je velká asi jako dvě polévkové lžíce🤔, a vafle má čtyři části, to je asi každá odměrka na jednu tu část🤔🤩🙈.
Odměrku tedy naplním čtyřikrát až po kraj😍, naleju do vaflovače, vaflovač zavřu a….Ten prevít začne pískat na celou místnost jak na lesy😳😳. Ježíš co se ti nezdá😳. A pak to uvidím😳🙈🙈. Těsto z vaflovače vytéká až na podlahu a já mu rychle začnu domlouvat, hrnečku dost jako😳🙈🙈.
Okamžitě mi dojde, že ta odměrka byla na celou vafli🤣🙏🙈.
Co teď ale? Stojím u pískajícího stroje, všichni na mě koukají🙈, já za to ale nemohu🙈, stejně to nemohu jíst🤣🙈. Nějaký pán se na mě nemůže dívat, jak tam bezradně stojím, a přijde mi na pomoc🙏. Vidím, že vaflovač se dá otočit o 180°🤔, což pomůže a on přestane pískat🙏🙏. Poděkuju pánovi, ukloním se ostatním🤣 a posadím se raději do kouta, než se vafle upeče😅. Trvá to dvě minuty a Martínek si pro ni raději jde sám, abych zase neuďála ostudu🤣🙈:

Vafle vypadá sice hezky😍, ale prý zas tak dobrá není🤣. Tak to jsem si mohla odpustit tu ostudu😅🙈. Bereme zbytek kafíčka a jdeme se připravit na pokoj na velké praní🤩. Jak jsem psala, tak praní se stejně jako vloni, tak i letos, ujmul Martínek🩷😘. Tentokrát jdu ale s ním, protože je vedle prádelny obchod Dollar, a já bych tam mohla něco pěkného vidět🤩🤩.
Prádelna je vzdálená asi míli, takže se po snídani pěkně projdeme a pokoukáme po druhé části města🙂.
Prádelna je zase pěkně vybavená, vše funguje i na kartu, takže je praní pohoda🥰.:

Převlékneme se do skafandrů, alias nepromokavých věcí, které se neperou, a já se vydávám na nákupy🤩🤩. Ježíš jak já se těším, že uvidím i jiný krám než ty s jídlem nebo ponožkama🤩🤩🙏.
Procházím pomalu každou uličku a skoro ohmatávám každou vystavenou věc😅🙈. Připadám si jak v jiném světě, je tu tolik věcí, na které jsem skoro zapomněla, že existují, nebo jak fungují🤣🙈.
Když v tom to uvidím🫣🫣🫣🤩🤩🤩🤩…Šedé, černé, bílé a nádherně tyrkysově modré😍😍:

Hadříky na uklízení🤩🤩🩷, ty vím naprosto jistě, jak se používají😅🤣. Okamžitě je popadnu a beru je rovnou dvakrát🤩. Píšu Martínkovi, zda je uneseme🤣🙈. Ten ví, jakej jsem pošuk, okamžitě mi přichází vzdušný polibek, tak vím, že mám zelenou😍😍. Pocit, se kterým nové uklízecí prostředky platím, je nepopsatelný😍🥰. Mám naprosto nejlepší suvenýr z Ameriky a každý mi ho bude závidět🤣🙏.
Se svým nákupem jsem nadmíru spokojená🩷. Martínkovi koupím colu, aby ty hadříky moc nekomentoval😅🙈, a jdu za ním zpátky do prádelny a s neskutečným nadšením mu hadříky ukazuju😍😍. Je nadšený stejně jako já, držíme se za ruce a skáčeme spolu do vzduchu🤣🙏😅.
Mezitím nám dosuší sušička a my můžeme jít zpět na pokoj, převléknout se do čistého a jít do města🤩:

Cestou nás ale ještě čeká jedna důležitá věc🙏, vyměnit Martínkovi ponožky😍.
Ano, i on své ponožtičky prochodil, ale ušly přes 920 km, takže vydržely hodně dlouho🙏.:

Ponožky ještě cestou do města dosušíme na sluníčku a najdeme obchod, kde nám je úplně bez problémů vymění😍🙏. Děkujeme moc!🩷
No a odpoledne už se jen kocháme krásným městečkem, které u nás letos obsazuje první místo😍.
Je čisté, upravené, bezpečné🙏, má nádherné centrum, probíhá tu Shakespeare festival a vše je v dochozí vzdálenosti😍:

Ve městě strávíme celé odpoledne, projdeme vše, co se dá😍, najdeme krásná zákoutí🩷, ale venku je opravdu neskutečné vedro, takže se večer vyvalíme u bazénku😍🏊‍♂️
Přidává se k nám na pohled sympatický pár🤩. My se s paní rochníme v bazénu a příjemně si povídáme🙂. K Martínkovi si sedá pán a vypadá to, že se taky dobře baví😊. Ty jo super, máme nové kamarády🤩. Paní si se mnou chce vyměnit kontakt, když v tom Martínek zavolá, že už bysme měli jít, že nás čeká hovor s rodinami🤔. No, tak teda jo, ale doma je po půlnoci a všichni už spí🤔. Nahlas to ale naštěstí neřeknu🙏.
Pak mi dojde, že se něco děje, tak se rozloučíme, popřejeme si hezký večer a jdeme do pokoje😊.
Martínek je takový bílý, skoro mě do pokoje táhne za ruku😳. Ptám se, co se děje, a on mi začne vyprávět…
Pán je z Aljašky a Martínkovi se chlubil zabitými medvědy grizzly. No zvířátka by se zabíjet neměla🙏, ale pokud k tomu měl bezpečnostní důvod?🤔, tak dobře no…😰. Pak ale začal vychvalovat Trumpa, což také divné není, protože tu je trumpovců opravdu dost, ale my víme, že o politice se tu raději bavit nemáme🙏, jinak bysme mohli dostat přes papuly😅🙈.
Pán se mu dále svěřil, že přijel do Kalifornie podstoupit nějakou halucinogenní léčbu za pomoci houbiček🤣🙈, to už Martínek trošku zbystří prý🤣.
Jenomže pak mu začal říkat, že kdyby na něj Martínek vytáhl bouchačku😳, tak by ho sejmul okamžitě nožem😳😳. To Martínek už tušil možný problém🤔😫🙈, když v tom v neuvěřitelné rychlosti ten blázen vytáhl nůž a říká, takhle!!!
Tvl, Martin okamžitě tedy řekl, že jdeme domů🙏🙈. Tam se zamykáme na pět západů a plánujeme si, jak budeme muset sehnat nějaké masky na převlečení, aby nás ten magor nepoznal😅🙈.
A já se ještě s paní domluvila, jak se zítra zase u bazénu sejdeme🤣🙏🙈.


Krom neuvěřitelně hodných a ochotných lidí, kterých je tu většina🥰🙏, jsme tu ale už potkali i dost bláznů🙈, a většina jich byla sjetých jak mraky🤣🤣.
Večer jsme už jen na pokoji, ven radši nevylézáme🤣🙏, a doufáme, že si paní toho nového přítele, vím od ní z povídání, že se tady potkali podruhé v zivotě🙏🙈, vybrala pečlivě a dobrovolně🙏.

Jak jsme strávili poslední dny v Americe, aneb jak si zvyknout na "normální" život🤣🙏
48. DEN: Jak jsme po třech letech došli do cíle😍🩷🙏 a propojili hřebenovku v jedno milované PCT🩷; míle 1719.8

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *