5. DEN- hlavně zachovat klidnou hlavu, když se blíží buřina a jak se ze mě stala prdlolepka🤣; celkem 123,5 km

6. 7. 2022

Noc v hotelovém pokoji byla bájo, co vám budu povídat🤩, ale nesmíme se moc rozmazlovat🤔, vyskakuju v půl 7 a jdu si umýt hlavu a pořádně vydrbat, tuto činnost jsem si na PCT nacvičila celkem dobře🤣, takže jsem hotová rychle👍, takže využijeme času k zabalení báglů a v 8h00 jdeme na snídani. Paní nás včera informovala, že musíme dodržet nahlášený čas🤣, tak si nechceme koledovat o pohlavek na uvítanou🤣.

Na stole jsou připravené pečivo, nějaké mazání a džus. Kávu nebo čaj si musíte objednat a také si vybíráte ze sedmi nabízených meníček. Super, dvě z nabízených neobsahuji laktózu🤩, vybíram si tedy zapečené vejce se slaninou a raději se u obsluhy ujistím, že ho nepřipravují na stejné pánvi jako třeba míchaná vajíčka, které jsou zde na másle.

Paní mi odpoví okamžitě, že samozřejmě že ano🤔🤣. Hm, to je super, hlavně že uvádíte alergeny🤣. Říkám, že to je blbý, když mám alergii, že to nemohu. Paní ať počkám, že se zeptá kuchařky…Zavolá přes celou restauraci- Maruuuuuu, paní má alergii na mlíko, máme pro ni něco k jídlu??🤣🙈. Jasně, ještě bys s Maruš přede všemi mohla rozebrat, jak vypadá moje stolice po pozření mlíka🤣.

Celá restaurace mě sleduje, asi mě litují🤣🙈. Usměju se na všechny a čekám, co mi Maruš připraví🙏. Za chvíli přichází obsluha, že Maruška raději přemývá nádobí a že mi dá šunku a zeleninu🤩. Super, šikovná Maruška, jen jí to trvá asi 30 minut, buď je ze mě totál vystreslá, nebo jsem jí rozhodila rutinu🤣🙈. Ale cením si snahy, jen jí asi budu muset jít pomoct, nebo nám ujede vlak🤣:

Po snídani jdeme na vlakáč, odkud nám jede vlak zpátky na trail do Střelné. Vlak jede na čas, tak jsme rádi, že neztratíme moc času.

V půl 11 vyrazíme do kopce, jak jinak🤣 a už od začátku sledujeme blížící se bouřku🙏, takže je z toho nakonec pěti kilometrový úprk do kopce, abychom se stihli ukrýt v přístřešku😊. Ale podívejte, co jsem stihla ulovit za poklady😍:

Aladin nezklamal, buřina nás v půl 1 dohnala, ale my to stihli🙏. Ukrývám se před destěm pod stůl a dostávám horůcu flašu na zahřátí🤣🙏:

Během buřiny poobědváme a pak se vydáváme dál🏃‍♀️, ztratili jsme pozdním startem a touto nechtěnou přestávkou hodně času🙈, dnes to na medaili nebude🥺🥺🙈.

Po buřině ale ukončujeme jedenáctou etapu Stezky- Beskydy a Javorníky a vstupujeme do CHKO Bílé Karpaty😍 a konečně se ukazují nějaké výhledy😍:

Po bouřce stojí cesty za velkou prdlačku jako🤔🙃, bahno máme až za ušima:

Když vystoupáme zase někam nahoru, a že to byl pořádnej krpál🙈, tady se v tom vyžívaj vám řeknu🤣, tak že se posadíme na lavičku a odpočineme si po takovem výkonu😍.

Lavička je to pěkná, jen by na ní někdo měl napsat, že na ni kapou tuny smůly🙈, čehož si samozřejmě nevšimnu, kdo by v lese taky čekal smůlu🙈, a když se zase rozejdeme, tak se mi nějak divně lepí prdel🤣🙈…

Nejdřív nechápu, říkám si, že to sem zase ňáka zpocená, ale ňák divně🤔, šáhnu si na zadek a ruka se mi k němu přilepí🤣🙈. Super, co teď, no přece se nebudu lepit celou dobu až do sprchy🤔. Nedá se svítit, hrábnu na zem, naberu prach a štěrk a rozmažu ho po zadku🤣. Tahle metoda zafunguje a zadek už se mi nelepí🥳🥳. Martin mi davá nové trail name-Prdlolepka, ale já raději zůstávám věrná svému Rajčeti🤣🥳.

V 19h00 přijdeme do krásné obce Sidonie, která je přímo na hranici a je mega dlouhá🙈, ale je tu otevřená hospůdka, která je narvaná, až čučíme🤣, takže nás žene po nekonečné rovince žízeň🤣:

Po kulturním zážitku jdeme hledat místo na spaní, které najdeme cca 2 km dál za hřištěm a doufáme, že tu nebudeme nikomu vadit🙏.

I když jsme toho dnes neušli moc, tak usínáme v půl 9 za hlasitých zvuků dvou ptáků, které neumíme identifikovat, a kteří budou krákorat celou noc🤣: