Stezka Českem- DEN 11: Děčínský Sněžník, déšť štěstí🍀 a ukončení druhé etapy😍; celkem 275 km

1.8.2026

Noc v kempu v Ostrově byla zase dost hlučná🙈, zatím si nevzpomínám na jedinou, která by byla klidná, tichá, spánek po celou noc až do rána 😵.  Třeba se někdy dočkám 🙏😅. Jak jsem už psala, toto místo je velice oblíbené u horolezců a ti za to teda umí pořádně vzít😅🙈.
Snídani si vařím venku před ubytkem, abych jednak chatu nepodpálila a druhak tu zas vše vrže🙈, tak abych nikoho nebudila:

Po snídani nahážu batoh a v 7h15 se vydávám ukončit druhou etapu🥳 :

Vydávám se nejdříve po silnici kolem dalšího kempu a pak to stáčím mezi skály, kde jsem zase jen já a můj věrný společník batoh🤣. Jako nadávám na něj dost, ale zároveň mu děkuju, že mi nese vše potřebné 🙏. Za těch 11 dní jsem nepřišla na jedinou věc, kterou bych si řekla, že táhnu zbytečně. Jo stan jen nosím, ale jak jsem říkala, mám ho pro případ největší nouze🙏:

Trail začne pomalu stoupat a já se vydávám k Děčínskému Sněžníku, kam se moc těším, protože jsem tu také ještě nikdy nebyla. Obloha je taková v oparu a je velké dusno, tuším bouřku, potím se dost, ale už jsem vlastně zvyklá 🙏:

Kdybych jen tušila, co to neustálé pocení potřebných minerálů zanedlouho způsobí🤦‍♀️.
Na Sněžníku jsem kolem 9h00 a užívám si zase to, že tu nejsou žádné davy😍. Posadím se na jednu z nejkrásnějších vyhlídek, na jakých jsem v životě byla a kochám se🩷💚:

Poprvé za celý trail si zde užívám celou půl hodinu lehkých zad, ticha a nádherných výhledů 😍. Zanedlouho mě dojde Káťa a já jí tu tu nádheru přenechávám, aby tu taky nasála ten všudypřítomný klid💚:

Za pár stovek metrů jsem u rozhledny, klíče od ní jsou k doptání u obsluhy stánku, kterou ale nenajdu😪, tak pokračuju dál⛰️. Obloha slibuje déšť, kontroluju radar a zjišťuju, že to bude včetně bouřky 🫣😳, tak mám malinko obavy🤦‍♀️:

Déšť se dostavuje asi za 20 minutek, Aladin se nemýlil😘, takže nejsem nijak překvapená, natahuju nepromok, obleču do nepromoku i armaru😍 a sestupuju po kluzkých kamenech dolů:

Celkem to klouže, dávám si velký pozor, nohy opravdu potřebuju 🙏. Při sestupu se zase začíná ozývat má namožená noha, tak si s ní povídám, aby mě nenechala ve štichu🙏. Dozvídá se, že dnes po ukončení druhé etapy dostane jeden den zero ( jen kdyby věděla, stejně jako já, že z jednoho budou dny tři🙏, tak by jásala 😅):

V jednu chvíli se rozprší moc, tak se schovávám pod strom. Ani bych se nepotřebovala schovat, jsem na déšť vybavená, ale potřebuju se zkontrolovat na mapách, že jdu správně a jak mi na telefon prší fest, tak moc nespolupracuje🙈.
Mapy mě pochválí 😍, děkuju jim, jsem ráda, že už se moc neztrácím, a vydávám se směr Maxičky:

V Maxičkách zabírám autobusovou zastávku, kde se občerstvuju a po chvilce se vydávám na posledních 6 km🥳.
Během dne s Martínkem řešíme můj zero. Potřebuju si vyměnit ten batoh a trošku nechat odpočinout bolavou nohu🙏. Takže zaplatit dvě noci v Děčíně a být bez batohu, nebo jet za 280 Kč domů a užít si jeden den doma, je jasná volba😍. Martínek mi kupuje jízdenku, vlak z Dolního Žlebu mi jede v 13h05, to stíhám krásně 😍:

Během cesty se zase slušně rozprší, ale já už jsem líná tahat bundu, tak si tak hopkám mezi kapkami deště a povídám si sama se sebou, co vše musím doma zvládnout😍. Strašně moc se těším, tak dlouho jsem bez Martínka ještě nikdy nebyla😪.
V Dolním Žlebu jsem ve 12h30, prší fest a mně v tom dešti přestane fungovat mobil a já zazmatkuju, protože nemohu najít zastávku🤦‍♀️.Volám Martinovi, brečím do telefonu a ten mě nanaviguje🩷🙏. Moc děkuju, asi bych tu zhynula😫😫. Příchodem do Dolního Žlebu jsem oficiálně ukončila druhou etapu a celkem jsem ušla 275 km😍. A ke všemu mi k tomu prší a pro mě to je déšť štěstí💚🍀, štěstí, že jsem ho tolik měla až sem a určitě je tam i pár kapek na další kroky do třetí etapy🙏💚🍀.

Přicházím akorát včas, ještě stihnu složit hůlky, když v tom přijíždí vlak🙏. Pán průvodčí mě požádá o jízdenku, tu mu hrdě ukazuju a on- no ale tohle není jízdenka, potřebuju QR😳. Jasný, předkládám mu QR, co mi Martin poslal, připadám si důležitě, protože mám vše, co potřebuju na cestu na moje první zero😍. Paní tohle QR je ale až na vlak z Děčína😫😫. Panikařím, prosím nenechávejte mě tady v tom dešti. Chci domů, na jeden den, chci sprchu, pračku, jídlo, jistotu domova, Martínka🩷 a Montýska💚.
Cesta tímto vlakem stojí 29 Kč, zaplatím si to samozřejmě klidně znovu, ale pan mi oznamuje, že mi to výjimečně uzná. Moc mu děkuju a zklidním se🙏.
V Děčíně jsem za 20 minutek a za dalších 30 minutek jede druhý vlak směr Liberec🩷:

Představuju si vše, co doma udělám 😍, jen se mi začíná dělat nějak divně od žaludku 🤢. Vytáhnu sušené maso a něco málo sním🙏.
Ve Staré Pace jsem ještě po jednom přestupu v Liberci v půl 6 a přes slzy skoro nevidím, jak moc ráda vidím Martínka🩷🩷:

Doma se hned vysprchuju, hodím 4 pračky, nadlábnu se a ve 21h padám do kómatu…Kdybych jen tušila, že to kóma bude trvat 36 hodin a že už teď mi začíná stoupat teplota…🙏.