Zařizování v LA a přesun do Lancasteru

11. 7. 2024

Vzhledem k tomu, že jsme včera naprosto doslova odpadli, tak jsem už nestihla popsat náš motel🤣🙈:

To, že byl obsypán bezdomovci, to jsme víceméně čekali, v San Diegu a Seattlu to vypadalo stejně.
Uvnitř kromě pana recepčního byla i namakaná ochranka, protože ti bezdomovci jsou tu celkem odvážní a bohužel asi i nebezpeční😰.
Pokoj docela ušel, ale ten smrad, to se nedá ani popsat😪🤦‍♀️. Jak kdyby tam někdo uprostřed pokoje vykonal potřebu a uklízečka to zapomněla uklidit.

Otevíráme okno, ale není jak udělat průvan, takže musíme zapnout klimu, což se mi úplně nelíbí, potřebuju se doléčit, takže se v tom vedru a smradu přikrývám peřinou🤣. Klima zafunguje, tak nás toho smradu trošku zbaví a pak tedy odpadáme…
Ráno se budíme v 5:00 místního, 14:00 vašeho🤣. Cítíme se celkem dobře, až na to nachlazení, pořád to není ono, ale není to horší…ale ani lepší😰. Do rána se opar vyloupnul v takové kráse, až tomu nemohu uvěřit, co je možné se na puse udělat🤣, ale kašlu na to, modelku sem dělat nejedu😅.
Nejdříve posílám Martínka dolu pro kafíčko, tam je totiž na recepci k dispozici čerstvé a zdarma 🥰, a pak se vrháme na kufr. Je potřeba vše vytřídit, co půjde do balíku před nás, hlavně léky, a pak se musíme taky konečně zbavit kufru🤣:

Zase a opět, už to vypadá, že do USA jezdíme pašovat kufry😄.
Na recepci si ho rádi nechají, jako na loňské a předloňské recepci🤣, a pak se vydáváme na nádraží pro snídani, viděli jsme tam včera Subway:

Je 7h00 ráno a LA už frčí🤣, je to taková větší Mojave🤣. U každého semaforu stojí zfetovaný bezdomovec a předvádí své vystoupení🙈. Někdo zpívá, někdo tančí, někdo ukazuje polonahé pozadí, další opakuje jednu větu pořád dokola…To je masakr. Na chodníku jich leží mraky, jeden už od včera, ve stejné poloze, a my nevíme, zda není mrtvý…tohle je vážně mazec😳. Propleteme se mezi nimi, někteří se dožadují pozornosti, tak se usmíváme, pokyvujeme a přejeme jim pěkný den🙂:

K snídani si na Union Station dáváme bagety a kafe ze Starbucks a jdeme zpět na hotel pro věci k poslání…
Vydáváme se do centra…Vidíme dokonce i nápisy Broadway, třeba narazíme i na chodník slávy, ale to pro nás není dnešní cíl…Musíme si zařídit SIM kartu a poslat ty věci…Po městě se motáme sem a tam, potkáváme samé divné lidi🤣, ale také najdeme tři pošty, všechny jsou však z neznámého důvodu zavřené🤦‍♀️.

Tady přikládám pár fotek z centra města:

V AT@T, mobilní operátor, jsme v 10h00 a pořizujeme si e-sim kartu s neomezeným tarifem. Vloni nešla s tímto tarifem sdílet data, letos 5Gb prý jde, takže vše zaplatíme a…ono to nejde😡. Pán ejtýenťák se nám sice snaží pomoct, ale za mě nedostatečně, až nakonec odcházíme po hodině promrzlí z přehnané klimatizace s drahým tarifem, s tím, že to zkusíme nastavit přes infolinku. Ono když to zaplatíte a zprovozníte, tak si o ta data ke sdílení musíte nějak komplikovaně ještě přes váš uživatelský účet zažádat, a to se nám nedaří😰.

Jako tohle nás celkem rozhodí, my totiž nakonec ještě zjistíme, že nám pán asi dal tarif, který ty data sdílet nemůže 😮‍💨, jako to nás vytočí dost, ale nemáme čas to už řešit ve stylu vracet se tam a nabančit mu😡.
Musíme se vrátit do hotelu pro věci, tady totiž můžeme být jen do 12h00, a zkusit poslat balík z další pošty, pokud bude otevřená🤦‍♀️🙏.
Začínáme být celkem unavení, asi časový posun, ale frčíme dál..
Na hotelu popadneme bágly, předpřipravený balík a jdeme na onu poštu. Poslání proběhne celkem hladce, až se nám tomu nechce věřit😅, dokonce nám zdarma dají lepenku, což nám trošku zvedne náladu🙏🥰.
No a po poště jdeme na nádraží, které hlídá spousta policistů, a tak je tu klid a čisto a bezpečno🙏.

Musíme pořešit oběd, takže si dáme vrchol kulinářského umění- hot dog za pět doláčů- a už se těšíme na stravu na trailu🤣 .
Ježíš, jak mně chybí zelenina, jsem bez ní dva dny a kdybych nebyla v noci tak unavená, tak vsadím boty, že se mi dnes o zelenině muselo i zdát🙂.
Vlak do Lancesteru nám jede ve 13h39 a že tomu říkáme vlak😳, je vysoký, jakoby opancéřovaný 🤣, tak snad je to jen nějaký přehnaný design a nemá to žádný jiný důvod🙂:

Na perónu si vyhlídneme lidi, kteří nejsou zfetovaní, ani počůraní, ani divní, abysme se ve vlaku nemuseli bát😅, a pak už se kocháme krajinou, kudy jsme před dvěma lety šli😍😍. To jsou vzpomínky, to byly zážitky🙈:

Jedeme dokonce přímo kolem PCT a nějak se nám lepší nálada ještě víc😍, podívejte, tady jsme spali s našimi kamarády Jessicou a Kaiem🩷:

Neuvěřitelné, co dokáže jen to, že odejdete z města, kde se necítíte dobře🙏.
Vlakem to z LA do pouštního města trvá 2 hodiny, dorazíme sem před 16h00 a když vystoupíme, tak…..CO TO JE ZA PŘÍŠERNÝ HIC🫣🫣😳😳😳, ale úplně naprosto příšerný!! Máme pocit, že omdlíme asi tak do sekundy🙏.

Věděli jsme, že je tu 41 stupňů, ale nevěděli jsme, jak to vypadá🤣😅😅. Okamžitě jsme durch, úplně všude🫣🫣.
No ale musí se jít dál, ještě nám toho na zařízení zbývá hafo…
Jde se zase pro velký úspěch do AT@T zjistit, kde se v LA stala chyba…Ujímá se nás paní, která okamžitě zjistí, že nám pán prodal špatný tarif, takže musíme pořídit i pro mě, takže bereme tedy ten nejlevnější, abych měla alespoň nějaká data a ve finále uznáme, že to bude lepší i kvůli bezpečnosti 🙏.

Kdybysme jeden mobil ztratili, rozbili, nebo se jednomu z nás něco stalo a druhý musel pro pomoc, nebo prostě cokoliv, tak máme zálohu🙏.
Od AT@T nás odváží uber a jdem se ubytovat do Motelu 6:

Je to nejlevnější varianta, ale my ji máme vyzkoušenou. Víme, jak to tam chodí a za nás je v nich většinou relativně čisto a poklizeno, pro ty nenáročné teda, což na trailu jsem🤣. Jinak bych jim poradila, jak se dá uklidit lépe, ale vyhrává zde prostě cena😅 :

Asi za 20 minut se nám to potvrzuje, vzpomeneme si na podivný pokoj v LA a jsme rádi, že jsme tady🙏. V pouštním městě, kde se cítíme už jako doma🙂. Vedle našeho motelu je jeden vybydlený motel na prodej, tak dostáváme nápad, že bychom ho koupili a začali tu podnikat🤣:

Žádný zdržování podnikatelskými nápady ale, musíme jít na nákup. Martínek asi ale zapomněl, jak takové nákupy na jednotlivé úseky vypadají🤣, navrhuje si totiž vzít jen jeden batoh🤦‍♀️. Když vidí můj pohled, tak bere i batoh svůj a z nákupu se po hodině vracíme s oběma batohy úplně narvanými🤣🤣. Dostanu pochvalu, tak se cítím v našem týmu důležitá🤔😅. On zas dostává pochvalu, že našel obchod s potravinami blízko motelu😘:

Cestou jsme potkali pár bezdomovců zase😰. Jeden dokonce ležel na chodníku s pejsky, bylo nám líto všech samozřejmě,  ale ti pejsci tak zrychleně dýchali a bezradně leželi, že nevím, zda to přežijí 😰. To není možný, kolik lidí tu takhle žije, po cestě vlakem jsme taky jeli kolem takových bezdomoveckých kempů:

Na motelu si dáme rychlou večeři. Koupili jsme si melouna, potřebujeme do sebe dostat vodu, rajčata, šunku a bagetu😍. A to vám byla dobrota🥰. A udělali jsme si i košíček na pečivo, ať jíme stylově🤣:

Stále ale dost pociťujeme únavu, časový posun, nervozitu a jsme plni očekávání🙏.
Zítra se zase o kousek přesuneme k trailu..

Čeká nás 3 hodinová cesta busem do Independence, kde buď večer zůstaneme v kempu, nebo zkusíme zastopovat do Onion Valley, odkud už začneme stoupat do Kearsage Passu…tam jsme před dvěma lety trail opustili…🩷.

A tady se ještě podívejte na pár obrázků z města Lancaster a teď už dobrou noc🙂: