První den v Americe aneb jaké to je v San Diegu😍

Jak jsem již napsala, do San Diega jsme dorazili v pořádku, sice po 35 hodinách, ale zdraví a celí🙏. Jet leg cítíme ještě dnes, přecijen je tu o 8 hodin méně, takže jsme zalehli v 8h našeho času, když tady byla půlnoc. Bála jsem se, že neusneme, ale teď se tomu musím smát🤣. Sice byl náš spánek neklidný, v noci tu někdo dělal párty, jiná partička venku tůrovala své bouráky, ale neměli jsme sílu s tím něco udělat, no dobře, spíše odvahu🤣🙈. V noci, když nás přivezlo taxi, tak před naším hotelem bylo asi dvacet bezdomovců, kteří tu na chodníku bydlí😳, a to jako fakt bydlí😳. Asi je to tu normální, ale za mě tedy dost děsivé, být tu sama, tak nevystrčim nos z pokoje🤔🙈. A to jsme ještě nebyli ve městě…

Ráno se budíme s příšernou bolestí hlavy, a mě bolí obě uši, už jsem to cítila včera, když jsme přistávali v SD, myslela jsem, že mi praskne hlava při přistávání. S každým polknutím mi v uších praská a na pravé sotva slyším…no že půjdu PCT vystrašená, to jsem věděla, ale hluchá k tomu? No to budu za hvězdu, vždyť musím poslouchat, až se na nás bude řítit medvěd🙏🙈, snad to přejde, zalehnuté ucho nevadí, ale té bolesti se trošku děsím…

Vzhledem k tomu, že nemáme nic k jídlu, jen suchary, které jsem před pánem, který mi prohledával na letišti batoh, uchránila, tak se na pokoji nezdržujeme, zvyklí na končící zimu u nás se nabalíme, jak kdyby venku sněžilo a vůbec nám nepřijde divné, že jsme v noci po příletu viděli palmy🙈. Vydáme se vstříc neznámému městu a hned po opuštění motelu si uvědomíme svou chybu🤣, venku to peče v 8h ráno o stošest a to, že na sobě máme bundy na nás upozorňuje ještě víc🤣. Ono už jen to, že jdeme pěšky, je divné. Nemám úplně dobrý pocit, připadám si bez velkého bouráku úplně bezbranná, tady mají tak velká auta proboha😳 a to úplně všichni😳, mega křižovatky, jiné přechody pro chodce, myslím, že na nich přecházíme jen my dva, zdá se🤣🙈. Všichni nás pouští tam, kde semafory nejsou a my všem děkujeme, thank you, thank you a rozdáváme úsměvy😄😅. Cestou městem ale potkáváme i hodně bezdomovců…😪 to je tak hrozný pohled😪. Je nám jich líto😪. Oni na ulici nežebrají, oni tu prostě bydlí…všude…

Asi s tim nic neuděláme, nebo spíš určitě ne, nemůžeme je všechny zachránit, ale tahle stinná stránka SD na nás působí fakt smutně😪. Už chápeme, co znamená to malé městečko před naším motelem, tady je to běžné😪.

Sice jsme trošku překvapeni, ale musíme začít zařizovat, máme na to jen jeden den😳🙏. A je pravda, že celý svět se nám spasit nepodaří😪.. i když tenhle pohled z hlavy jen tak nevyženeme…

Vzhledem k tomu, že jsme v posledním letadle nedostali nic k jídlu a já nejedla více jak 20 hodin, tak zaplujeme do Subwaye, kde jsem myslela, teda aspoň jsem myslela, že v ČR to tak je, dělají super bagetky plné zeleniny🤔. Nebo ne? Ne!!😅🤣. Bageta, já nevím, chutná nedopečeně, a jediné, co celý dojem zachrání, je hořčice😅, nesmim ale vofrňovat, zbaštim svou porci do posledního drobku a kafe vypiju na dva loky, sice je na mě slabé, ale lepší než žádné🤣. Martínek zblajzne svou dvojitou porci bagetky i coly a ať žije Amerika🤣, tajně doufám,že někde narazíme na salát cestou nahoru do Kanady😅🙏.

Posilněni a s lepší náladou se vydáváme na nákup potravin na pět dní, dále musíme sehnat sáčky zip lock na použitý toaletní papír🙈, plynovou kartuši, zařídit si USA sim kartu a poslat si balíky s botami před sebe.

Nákup proběhne v pohodě, najdu dokonce i něco pro sebe bez laktozy, zip locky najdeme také, akorát tu kartuš bohužel nemají nikde😪.prý tu spousta lidí bydlí v dodávkách, tak je vykoupili😪. To jsme viděli, někteří bezdomovci mají aspoň auto, ve kterém bydlí, jiní to „štěstí“ neměli😪.

Telefon si zařizujme u AT&T, za 40$ měsíčně dostáváme neomezené sms a volání, ale jen po USA a 15 Gb, snad to bude stačit, dá se ale kdykoliv změnit.

Na poště si vyzvedáváme 4 krabice na rozposlání a frčíme na motel, kde vše třídíme do krabic a obědváme, zlatej českej chleba😅🙈😅:

Po obědě a dobalení balíků se vydáme na poštu, vzdálenou asi tři km, já vím, že tahle vzdálenost by pro nás měla být brnkačka, ale se třemi balíky v ruce a v totálním vedru vodfrkujeme fest, do batohu se nám totiž nevešly, na ten my jsme totiž zvyklí🙈🤣.

Balíky za 65 doláčů posíláme před první výstup na sněhu, městečka Iddylwild a do brány Sierry-Kennedy Meadows. Snad tam na nás počkají🙏. Cestou zpět na motel nás zláká staré město, které potvrdí naše očekávání a trošku vynahradí dojem ze SD-stále myslím na ty chudáky bezdomovce😪.

Na motelu jsme v 18h místního času, rodičům už tedy nezavolám, ti mají hlubokou půlnoc, tak propočítávám zásoby a trošku se obávám zítřka….zítra nás ve 14h00 čeká přesun do kempu CLEEF, který je co by kamenem dohodil našemu nedělnímu startu v Campu…držte palce, snad vše do báglů napěchujeme a vystartujeme…start je naplánován na 20.3. cca 22h00 vašeho času…🙏