Odlet do Los Angeles

10. 7. 2024

Včera večer jsme nemohli zabrat…to víte, nervozita stoupá a já teda i trošku v hlavě záměrně potlačuju to, že nás čeká náročná dovolená😅. A to dává zabrat a zaměstnává mozek na plné obrátky🙂. Těšíme se samozřejmě moc, ale zároveň máme i malé obavy, ještě aby ne, trail by ve všech měl vzbuzovat určitý respekt, a my bychom ho měli jít s pokorou…My to tak máme, stát se může cokoliv a my chceme být hlavně opatrní🙂🙏.

Oběma se nám hlavou honí různé myšlenky, takže i následná noc je taková neklidná a unavující. Nicméně jsme moc rádi, že nespíme na letišti na zemi, jak bylo původně v plánu🙏. V našem a především mém stavu, kéž to tak zůstane a Martínek to ode mě nechytí v takové dávce🙏, by to mohlo celé jen zhoršit😪.

Večer jsme si na recepci objednali snídaňové balíčky a odvoz v 6h30 na letiště. Během večera jsme to přehodnotili,  že snídaně a hlavně kafíčko by vlastně bodla, tak jsme na recepci vše měnili😅, odjezd na sedmou a balíčky už zase nechceme🤣 a těšili jsme se, že pojedeme s plnými bříšky😍.
Ráno se budíme v půl šesté, abychom ještě vše prošli, dobalili a pečlivě zakurtovali náš kufr k odbavení. Zakurtovali- tento nalezený kufr v popelnici v Seattlu má jetý zip, takže bysme neradi, aby se po letišti povalovaly naše věci😅.
Po sprše Martin zkontroluje náš let a zjišťuje, že už se začalo odbavovat jako😳😳, začínám panikařit, vzpomeneme si na to, jak to teď vypadá s odbavováním na letišti, vynadáme si, jak jsme včera mohli být tak pitomí🙏, a letím dolu a dožaduju se taxíku na půl sedmou😅🙏. Pán s brýlemi, které pozvedne, aby se přesvědčil, že to je fakt zase ten pokoj č.319, co to už jednou měnil🙈, jo pane fakt je a na změnu máme přeci právo😝, prověří počet míst na půl 7, a sděluje mi, že místa je dost, poděkuju a letím si dát Coldrex🙏.
Po tomto prášku, sprše a zrychleném odchodu z pokoje se potím jak dveře od chlíva🤦‍♀️, no beru to jako přípravu na ten hic, co nás v USA přivítá🙏😅, ale doufám, že si neuženu vlka hned na začátku🤣. Uženu, a pocítím to hned při dosednutí do letadla😀.
Na letišti jsme za 5 minutek, dostavíme se na Terminál 2, odbavíme svůj kufříček, nikde nikdo, jsme tu skoro sami😅, a hladoví samozřejmě, takže jsme si tu snídani mohli klidně dát😅. Napadá mě, že se do hotelu vrátíme🙏, ale nevím, zda by nás rovnou neposlali shuttlem do Bohnic😄. Nic, nebudeme dělat problémy, dojíme svačinu, kterou jsem nám s sebou udělala, dopijeme džus, vylejeme vodu a jdeme na bezpečnostní kontrolu. Mám na sobě pouze spodní prádlo, šortky a tričko, toť vše a já ZASE PÍPÁM🤣, fajn, co na mě zase máte, jako skoro jedinou si mě berou stranou a dělají hloubkovou kontrolu.

Měla bych už být zvyklá, ale NEJSEM JAKO🤦‍♀️🤦‍♀️. Nic nepašuju, nic nebezpečného u sebe nemám, tak mě prosím pusťte k mému batohu, ve kterém se nějaký zvědavý pán začíná hrabat😳. Nešahej na něj ti povídám, paní z kontroly mě pouští, tak jdu za svým batohem, který byl také, překvapivě🤔, vybrán ke kontrole.
To je jen náhoda, uklidňuju se, naštěstí kontrolami projdu jak já, tak můj batůžek🙏, a můžeme si jít koupit kafíčko na probrání☕️.

Jo tohle kafíčko vás stoprocentně probere a to se nemusíte ani napít😀, 109 Kč? Vy jste se snad zbláznili🤣🤣, no kupujeme, čeká nás dlouhá cesta, ale teda k té ceně má tahle obarvená voda ke kafíčku hodně daleko😪.
No a jak si tak cucáme tu drahotu, tak hádejte, přátelé, ano, u našeho letu hlásí zpoždění🤦‍♀️, 20 minut, to ještě jde, to přestup v Amsterdamu stíháme🙏.
Cucáme dál, zpoždění se prodlužuje na 30, pak 40, 50 a skončíme na 90 minutách🙈, to už nás vomejvaj, to bude jen tak tak. Proč to nemůžeme mít jednoduché? Prostě uklidit baráček a být zdraví a mít všechny lety na čas 🙏🙈.

Po dlouhém čekání se do letadla nalodíme🙏 a je nám oznámeno, že důvodem zpoždění byla závada na letadle, které muselo být vyměněno😳😳, no tak ještěže jste na to přišli včas páni piloti🙏. Začínám být trošku nervózní, zda i tohle letadlo nebude mít závadu🙏, ale pak nám posádka letadla oznámí, že z důvodu té poruchy nebude podáváno jídlo a to je zásadnější problém😅. Martin se na mě podívá a říká, že to teda bude, vyndej řízky😄😄.
Řízky teda nemám, ale obložené housky ano, tak se provokativně na ten rozlet pěkně nadlábneme😄. Posádka nám podá alespoň vodu a nějaký koláček a Martínek si libuje, že se v letu do LA našťouchne k prasknutí😄. Předpokládáme totiž, že nic z jídla opět nebudu moct, takže mu přenechám i své porce🙂.
Let trvá hodinu a čtvrt, piloti zkusili nahnat aspoň trošku ztrátu, aby uletělo co nejméně navazujících letů. Bohužel cestující do Bostonu neměli štěstí😪.
My máme na přestup hodinu a tím, že letíme se stejnou leteckou společností, tak už nemusíme ani na bezpečnostní kontrolu.
Krásně najdeme gate, který byl teda vzdálen asi 10 km😅 , my na chůzi teď nejsme úplně zvyklí🤣, tak to byla dálava teda🤣, a čekáme na nalodění.
Po přistání v AMS mám zalehlé a bolavé uši, tak doufám, že to brzy odezní🙏, mám těch bolístek nějak moc najednou😰.
Let trvá dlouhých deset a půl hodiny, ale teda cpou do nás jídlo horem dolem😳. Podávají se dvě teplá jídla, mezi nimi svačina a dva dezerty😅.

Já nemohu ani jeden kousek, tak smutně závidím Martínkovi a zobu své pečivo z Čech. Děkuju moc babičce, že mi na cestu upekla mé oblíbené karásky🥰🩷.
Vedle nás si sedl velmi zvláštní mladý muž🤣, pojmenováváme ho Čert a říkáme si, co má tenhle mladý muž za problém.
On se vlastně nechová nijak špatně, jen má polodlouhé vlasy přes obličej, takže nevíte, kde ten obličej vlastně je, a neustále se takhle fotí🙂, na fotce je jen černo, ale asi ho to baví.
Za celou dobu si nevezme nic k jídlu ani k pití a ani nejde na wc. Jediné, co za celou dobu sní je pytlík brambůrek, které ale do sebe cpe přes ty vlasy přes obličej🤣, takže je z něj pak Čert obalený brambůrkama😅:

Martínek se během letu dívá na různé filmy, ale mě již tradičně ze sluchátek bolí uši, takže podřimuju a uvědomuju si, že je to poslední dobou poprvé, kdy mohu ve dne 11 hodin odpočívat🤣.
Občas se proberu, a tak koumám mapu na monitoru před sebou a jsem hrozně šťastná, když najdu Kyje😄:

Když mě přestane bavit mapa, tak hraju hry, aby mi to trošku uteklo🤣🤣.

V LA přistáváme cca v půlnoci vašeho času a našeho nového v 15h45. Únava je ohromná, ale musíme ještě nějakou dobu fungovat🙏.
Čeká nás imigrační kontrola, na kterou stojíme frontu dlouhou dvě hodiny🤦‍♀️, to je vám masakr. Psychicky se připravujeme na výslech a představujeme si, že jsme už na motelu v postelích, jako dáchli bysme si, né že ne🤣.
Když imigrační halu v takovém non US Citizens hadu obtočíme 12x🤦‍♀️, tak si můžeme vybrat posledního kratšího hada a tam už se vás ujme jeden z přidělených policajtů. Prý ať vyberu já, říkám ani náhodou🤔, pak to bude na mně, když nás do USA nepustí🙏.

Martin tedy dlouho nepřemýšlí a zaplouvá do hada prvního, děj se vůle boží. Dvakrát jsme měli na tyhle oficíry štěstí, budeme ho jistě mít i teď🙏🍀.
Hello, hello, co tu budete dělat? Budeme hikovat PCT…Co to je? Taková krásná procházka přes Sieru a Severní Kaliforni…What? Pěšky? Ano pane🙂Vy jste blázni! Enjoy🤣🤣. A je to, být blázen asi znamená, že vás do Ameriky pustí🙏😅.

Uf, to bysme měli, ještě sehnat americkou simku, což se nám nepodaří, protože potřebujeme uber,  ten si můžete objednat jen když máte data a sice tu je WiFi, ale vy se musíte nechat převézt busem mimo letiště, kam pro vás uber přijede. Jenomže tam už není ta WiFi zase🤦‍♀️🤣.
Takže bereme bus do Downtown, kde máme objednaný hotel na dnešní noc. Postel by už jako bodla, je cca 4h00 ráno našeho starého času🥱:

Bus si dává teda na čas🤦‍♀️, má jezdit každých dvacet minut, ale čekáme na něj dobrých 50🤦‍♀️.
U hotelu a u vlakového nádraží, odkud nám zítra jede vlak, jsme ve 20h00 místního času:

Na motelu ihned padáme do postele a usínáme dokonce i oblečení, únava je neskutečná a mně není stále dobře😰, do mého seznamu přidávám ještě slušivý opar🤣🤣.

Snad se nám zítra vše podaří a my se přesuneme do Lancasteru🙏🙏. Držte nám, prosím, pěsti🙏🙏🍀🩷.