„Kde se to v Tobě Andrejko vzalo?“, tuto babičky větu si opakuji každý den :-)

Pacifická hřebenovka neboli Pacific Crest Trail, pro nás se pod těmito názvy skrývá sen, který si již za 2 měsíce splníme. Pro ty, co úplně netuší, o jak bláznivý nápad se jedná, tak jde o jednu z dálkových tras v USA, tato vede západním pobřežím od hranic Mexika až do Kanady, cesta je dlouhá přes 4.000 km a obvykle se chodí 5-6 měsíců. My bychom to chtěli zvládnout rychleji, proč se trochu nehecnout, to bychom nebyli my, že ano:-). Kecám, naopak, vzhledem k tomu, že jsme vyhráli volno na 6 měsíců, tak toho chceme využít na maximum. PCT prochází třemi státy-nejdříve nás čeká Californie, kde projdeme pouští i horami vysokými nad 4.000 m.n.m., poté projdeme stát Oregon a přes Bridge of Gods se ocitneme ve státě Washington. Tam už bude začínat zima, takže budeme muset pohnout teniskama.

Jak to ale celé začalo…To se tak jedno ráno probudíte a řeknete si, že se chcete projít, třeba nějakých 4.000 km, tak kouknete do mapy a této vzdálenosti odpovídá PCT, tak teda jo no. Ba ne, pořád slyším svou babičku, jak říká “Andrejko, kde se to v tobě vzalo, po kom to máš?” A když sem se nad tím zamyslela, tak podle mě k tomu musí člověk dospět a také vidět film Divočina . Láska na první pohled, akorát jsem si před pár lety nemyslela, že tuhle romantickou cestu půjdu taky. A k tomu postupnému dospívání v podobě dovolených. Naše první byla v hotelu, to když se chtěl Martin asi předvést, druhou asi šetřil- vzal mě do penzionu, třetí už mi hodil na záda bágl a prej, že to tě bude v kempech přecházet zrak no a ta poslední, tam to bylo jasné-bez kempu. Člověk si zvykne na vše. Nebudu ale hrdinka a nebudu lhát, asi se víc bojím, než těším. Vycházíme celkem brzy, ti, co vyjdou v březnu, se budou na Sieře potýkat s velkým množství sněhu, ti, co vyjdou ale květnu, tak riskují, že se upečou na poušti. Asi si nevyberete, my jsme za naše datum – druhá polovina března, rádi, při nejhorším pár dní počkáme v bráně do Sierry-Kennedy Meadows, než odtaje sníh, nebo aspoň malinko. Letos hlásí Sierra enormní množství sněhu, již nyní je to 9 metrů, ale v létě za den dokáže odtát i 20 cm. Nyní je ještě brzy na to, co bude v červnu, až k Sieře dorazíme, ale příprava na “co by kdyby” musí být. Takže venku ve sněhu chodíme na frajera v běžeckých botách, spíme ve stanu na sněhu a až nám přijde nový vařič, tak své již vypilované kuchařské umění budu předvádět na něm. Jen teda nevim, kde budem na zahradě zkoušet lopatku na hovna, když musíme vyzkoušet vše. Ale což, příprava je základ úspěchu. Přípravy jsou už nyní v plném proudu, všichni se diví, že už připravuji věci, ale ono zabere dost času běhat po obchodech s váhou a vše na gram přesně vážit, vlastně se divím, že jsem už neskončila ve svěrací kazajce. Prodavačky na mě už z dálky mávají, když mě vidí přicházet ouřadovat. No a co bylo/ a je ještě potřeba zařídit, to zkusím sepsat v dalším článku.