Jak se z nás zase stali bezdomovci🙈 a....první burger🤣🤣

20. 6. 2023

Už jsem to psala několikrát, ale ten čas opravdu uběhl jako voda🙈, pořád jsem si říkala, že letíme AŽ za dva měsíce, až za měsíc, až za dva týdny, a kde se vzal, tu se vzal, den D je tu..

Opakuje se úplně stejný scénář jako vloni, mé nervy jsou na pochodu od samého rána, jsem protivná sama sobě 🤣🙈, varuji Martínka, ať má se mnou trpělivost 🙏, ten naštěstí přiznává, že už i on je nervózní, a tak jsem ráda, že v tom nejsem sama. Mám totiž pocit, že se ze svých seznamů musím zbláznit jako. I naše malá kočičí lásečka cítí, že se něco děje😥, taky aby ne, dveře od záchoda se netrhnou🙈, ještě že jsem nakoupila zásoby toaleťáků🙏, já tušila, že se bude hodit🤣, moc nám ho teda nezbylo🤣. A ještě že máme záchody dva🤣🙏, a kadibudku jako pojistku🤣:

Vstáváme v 6h00, i když máme odvoz objednaný až na 17h00, ale když já mám asi nějakou poruchu🤣🙈, protože před odjezdem musím vyšůrovat celý dům🙏, okna teda už nestihnu, snad mi to Monty promine🤣🙏, ale zvládnu hodit ještě dvě pračky, vyžehlit, vymýt myčku, uvařit poslední normální jídlo, vynést PĚŠKY 🙈 v batohu tříděný odpad, nazývám to tréninkem 🤣- celkem to dělá necelé 3 kiláčky a část je do slušného kopce🙈, a HLAVNĚ připravit se na pracovní pohovor🤣🙏.. Jo… ještě jsem do svého nabitého programu vměstnala pohovor, takže těsně před odjezdem na letište se ještě musím chtě nechtě namalovat, obléct šaty a uklidnit svou nervozitu🙏, tak uvidíme, jak to dopadne…

Po návratu z pohovoru ze sebe zase rychle musím udělat bezdomovce🤣🙏, to aby mi v Americe na imigračním věřili, že jdu spát dva měsíce na zem do stanu🤣, ale tajně se na to aspoň vykoupu, na dlouhou dobu naposled🙏:

V 17h00 odjíždíme po smutném loučení s Montýskem😥😥vstříc dobrodružství… :

Nevíme, co nás čeká, co potkáme, co zažijeme… Každý se bojíme tak nějak po svém, takže moc nemluvíme ..Letos je to jiné, víme totiž, do čeho jdeme…Martínkovi rodiče jsou tak hodní, že nás na letiště odvezou, děkujeme moc❤️: