Kyje-Seefeld in Tirol a 1. DEN: Seefeld- Rosshütte-Seefelderjoch-směr Seefelder Spitze-brutál déšť, tak zase rychle po stejné zpět🤣🌧🤦‍♀️

12. 7. 2025

Moji milí čtenáři, nejdříve jsem články letos psát nechtěla, ale když mi druhý den našeho pobytu v Alpách napsal můj nejlepší kamarád Honzina, zda bude na happytrailu něco ke čtení, tak jsem si řekla, proč vlastně ne😍. Třeba to někoho inspiruje na hezký výlet, a pro nás to bude zase krásná památka na jednu z našich evropských dovolených💚. Takže Honzi, moc děkuju🩷😘.
Letošní dovolená bude ale poprvé po čtyřech letech „taková obyčejná“, jak jsme si říkali před odjezdem při balení. Totiž vzhledem k tomu, že má Martínek jen jeden týden volna, tak bysme nezvládli, i s cestou tam a zpět, nějaký zajímavý okruh natěžko😪. Chvilku mi to bylo hodně líto, ale pak jsem si uvědomila, že vlk se dá chytit i na jednodenních výletech, tak jsem zajásala a přibalila nám s sebou kalciovou mast na opruzeniny zadečků😅.
I to balení bylo letos dost jiné, máme celý kombík kufr, takže beru vše, co doma najdu😁, žádný jen jeden bágl🙈. Auto nakonec praská ve švech, ale protože je letos koupený apartmán a v plánu běh, turistika, welness a kultura, tak prostě musíme být vybavení na všechny možné aktivity🤣.
Letos jsme zvolili horské středisko v Rakousku Seefeld in Tirol a moc se na něj těšíme😍.
Cesta nám sem trvala i se zastávkou v Plzni pro nové botičky Altry, osm hodin:

Krom průjezdu přes Mnichov jsme nezaznamenali žádné větší zdržení a díky včasnému příjezdu jsme zvládli ochutnat i jedno místní🥳:

První den naší dovolené, neděle 13.7.2025, se budíme do slabého deště a lehce zamračené oblohy, ale protože máme jen šest dní na to tu vše prochodit a proběhat, tak prostě vyrážíme i kdyby trakaře padaly🤣.
Ráno proběhne celkem chaoticky, to víte, my jsme zvyklí sbalit do báglu úplně vše, co ve stanu najdeme, ale teď? Vybrat pár věcí z šesti objemných zavazadel, je dost náročné, takže na dnešní výlet vyrážíme s mírným zpožděním🤦‍♀️.
Během balení navíc zjistím, že mě nenapadlo si vzít pláštěnku na batoh, trubka fakt🤦‍♀️, tak ještě hledám velký odpadkový pytel, do kterého si sbalím záložní oblečení, to kdyby nás přepadl déšť, přepadne🤣, a pak celí rozjančení vyrážíme vstříc letošnímu  dobrodružství🩷.

Na parkovišti u lanovky v Seefeldu se zhluboka nadechneme, zapíchneme hůlky do štěrku, a jdeme rubat mega krpál💪. Jako měli jsme poslední dobou pocit, že se nám zlepšuje fyzička, protože chodíme běhat do Krkonoš, ale po chvilce šplhání skoro kolmo, měníme náš přehnaný názor a vyhodnocujeme, že dnešní den to bude mega náročné🥵. Během chvilky jsme mokří durch, předbíhají nás turisti o pár desítek let starší, my se je snažíme dohnat, oni nám mizí v dáli, a my jsme z toho dost rozhození😳.
Asi po hodince přicházíme k první chatě, polkneme slinu, pivečko dáme až na chatě další, a šplháme v brutálním potu dál😍.

Postupně vycházíme nad Seefeld a začínají se nám ukazovat krásné výhledy😍. Začínáme smrdět, tak začínáme být i spokojení😅, tenhle smrádek známe, ten máme rádi😁:

Po asi osmi kilometrech se začínají honit mraky a my zjišťujeme, že ten déšť támhle v dáli jde přímo na nás🙈. Ne, my se nevzdáváme, nejsme z cukru přeci, my to na vrchol zkusíme vyrubat. S námi jde spousta turistů, někteří se zdají být celkem nevybavení, takže jsme ještě v klidu🤣. Na Seefelderjoch jsme ve 13h00 a ty výhledy nás posadí na zadek😍:

Kolem nás se ale během chvilky začínají ženit všichni čerti, zvedá se vítr, ale my ještě nejsme na vrcholu😫. Musíme se o něj pokusit, přeci se nevzdáme kvůli pár kapkám deště🤦‍♀️. Jde se špatně, po kamenech to klouže, rychle poprosím paní v bílé sukýnce o romantickou fotku🩷, ta nás varuje před deštěm, děkujeme moc, vypadá to opravdu celkem špatně😫😪:

My to musíme zkusit, mordor nás obklopuje, ještě chvíli vydrž, čerte rohatej, my chceme na vrchol😫. Fičí, prší trakaře, lomcuje to s námi ze strany na stranu, nic, to je už nebezpečné, noha uklouzne a je po nás😪. Otočíme to, všichni to otáčí a jdeme do bezpečí🙏.
Rychle běžíme k horní stanici lanovky, kde se tísní snad všichni turisti ze Seefeldu. Děláme si poradu, co teď…Venku to vypadá na dlouho, takže se jede zpět lanovkou🫣. Hledáme paní, co prodává lístky🙏, hledáme všude, koukáme se i za roh, projdeme budovu od spoda nahoru a paní nikde🫣. Ptám se pána s pejskem, kde si můžeme koupit lístky, ten pokrčí rameny, a prej že tady ne, že jedině dole😳🤦‍♀️. No nechápeme moc, proč tu není možnost vyjít nahoru po svých a dolů lanovkou, třeba zrovna pro případ zhoršení počasí🙏. Pokud se dostaneme ve zdraví dolů, tak jim tuto možnost navrhnu, asi je to ještě nenapadlo😝. Třeba pak dostaneme věrnostní slevu na lanovku😅🙏.
Takže měníme mokrá trika za suchá, házíme do sebe kus chleba se sýrem a frčíme zpět do údolí.
U stanice lanovky se rozhodneme dát to pivko za odměnu a než ho dopijeme, tak venku azuro, vedro, léto jako z obrázku🤣🤦‍♀️. Paráda, takže my se kvůli půl hodině deště pos….strachy, seběhli 400 výškových metrů, místo abysme počkali, jak se situace vyvine. No jo, už rok žijeme civilizovaným životem a zapomněli jsme na to, že někdy je lepší chvilku počkat, než dělat ukvapené závěry🙈.
Teď už to nahoru nemá ale cenu zkoušet, je 14h30, na náš vytoužený vrchol bysme přišli kolem 18h00, zpátky plus tři další hodiny, to už dnes nemá cenu lámat přes bolavá kolena.
Pomalu si to sejdeme dolů, dnes to dalo tedy 16 km a 1.000 nastoupaných metrů🥳, tak i za to jsme rádi😍:

Doma uděláme večeři a večer si projdeme kouzelné městečko, které nás svou atmosférou učarovalo už včera😍🩷:

Zítra máme v plánu výstup 1.200 výškových metrů a moc se těšíme😍🩷🌼: