3. DEN: Skoro na Pinchot Passu, a zase úprk před bouřkou😅🙈; míle 805

14. 7. 2024

Budík zvoní prevít zase v 5h00, proč máme vždy večer velké oči a myslíme si, že i když budeme spát deset hodin, že to bude stačit🙈🤣. Nestačí, potřebujeme spát jednou tolik jako😅🙈.
Letos je nějakej čilejší Martin, já bych klidně ještě zůstala v teplém spacáčku, ale on ne, on už vyfukuje matračku a když vidí, že se z postele nechystám, tak mi ji vyfoukne také 🤣. Najednou se ocitám na zemi, takže už mě spát neba😆.
Jdu tedy přiložit ruku k dílu. K snídani se podává, netradičně🤣, kaše a kafíčko😍. To mě trošku probere, takže mám další energii do nového dne🥰.
Na dnešek hlásí ještě bouřky, tak jsme zvědaví,  kde nás přepadnou🙏. Bouřek tady v horách se opravdu bojíme, tak jsme raději opatrní🙏.
V půl 7 máme vše hotovo a sbaleno a vyrážíme směr Pinchot Pass:

Dnes nás čeká stoupání přes 1000 metrů, tak hurá do toho🥰.
Nejdříve jdeme ale 10 km z kopce, jde se celkem dobře a my se kocháme krásnými výhledy a posloucháme to nádherné ticho😍:

Cestou se míjíme s hikerem, který dává pauzy podobně jako my, on během nich pohuluje travku, my se snažíme chytit dech🤣.
Když se potkáme asi po páté, tak se i seznamujeme, je to Samuraj🙂.
Nechceme být zvědaví, jak to jméno získal😅, ale jsme teda trochu zvědaví, co má v tom batohu🤣.
Kolem půl jedné se to začne mračit…Hromy ale ještě neslyšíme, tak stoupáme dál. Dnešní stoupání do Pinchotu je výživné, sluníčko do nás pere fest, ale my to rubeme na jedničku🤣:

Když uslyšíme první burácení, tak zastavujeme pod stromy, kde už dva hikeři rozdělávají stany…Asi taky tuší zle, a ví, že to tady bude bezpečnější🙏.
Dáme si tady rychlý oběd, tortilu s hořčicí a klobáskou. Mně to vůbec ale nejede, tu uzeninu cítím pak s každým krokem 🙈. Asi se pozvracím. Něco je se mnou špatně, vím, že jsem na trail nevyšla úplně fit, a dnes mám pocit, že se mi to vrací 😰. Kašel je tak dávivý, až někdy sotva popadám dech. A do dneška se mi znovu spustila rýma😪.
No a abych byla ještě zajímavější a vy jste mě mohli politovat, tak nějak začínám cítit zub😫😫.
Mě asi už ze všeho trefí, tohle už není možné😰.
Od úterý jsem na práškách, i tady zobu dva až tři denně a se zubem jsem teda jako vůbec nepočítala😪.
No uvidíme, teď se musí pořešit buřina, jde přímo na nás🙏.
Je blbost jít nahoru do průsmyku, musíme to přečkat pod ním:

Nacházíme tedy místo pod nízkými stromy, a i když by se to celé dalo přečkat pod nimi, tak se rozhodujeme postavit stan, ať se trošku natáhneme a ulevíme bolavým zádům, nohám, zubu, krku a tak podobně🤣🙏:

Jen co se zavřeme uvnitř, tak začne cadit, jsme rádi, že jsme stejně dobří jako paní Alenka Zárybnická a dokážeme objektivně vyhodnotit situaci🙏😄.
Asi po hodině je po všem a my balíme stan…Jde se dál, zkusíme to, i když to támhle vzadu vypadá, že se tvoří buřina další😰😰😫🙏:

Ujdeme sotva jednu míli a začne bouřit znovu…Tady už není čas na hrdinství, burácí až z toho jde člověku mráz po těle😪, nechceme riskovat, takže podle map.cz nacházíme rovné místečko u vody a pod nízkými stromy a stavíme stan po hodině znovu, to abysme nevyšli ze cviku😄:

Pouští se do mě zimnice, zalézám do spacáku a zkouším se zahřát🙏. V duchu se také modlím, ať se mi nevrátí nemoc a ať se mi nerozjede zub😰🙏.
Pak se uklidňuju, přeci to vše nemůže být ještě horší, to jeden člověk nemůže zvládnout už🙏.
Asi po hodině se situace venku zklidňuje a my se rozhodneme udělat si večeři, i když hlad nemáme. Hádáme ale, že by nás mohla zahřát a udělat lépe na těle🙏.
Rozhodneme se pro mňamku od značky Mountain House, dušené hovězí se zeleninou😍. Tentokrát vaří Martínek,  stará se o mě tak hezky, až se cítím trošku provinile, že jsem byla občas tak protivná, ale on mě uklidňuje, že nebyla, že mi prostě není dobře🥰🥰.
Začíná zase bouřit, tentokrát vidíme i blesky😫, dneska je to výživné.
Vaříme dál od stanu, a jdeme si to sníst cca 30 metrů pod stromy, prší až praští, ale ta dobrota se rozlévá v žaludku takovým způsobem, že se nám dělá lépe na těle i na duši a my víme, že zítra bude zase svítit sluníčko🥰🙂.
Ještě když jsme byli na signálu, tak víme, že bouřky mají být jen v so a ne, takže zítra si snad ty průsmyku užijeme a i se na nich třeba na chvilku zastavíme 🤣. Zatím jsme Kearsage i Glen proletěli s bouřkama v zádech😅.
Po 18h00 si začínáme připravovat spaní, když v tom to zase začne. Buřiny ze všech stran se spojily a jsou přímo nad námi, burácí to, až uši zaléhají a já potřebuju nutně čůrat, fakt nutně🤣🙏🙏, vyběhnu ven a auuuuu, co to je jako🙏! KROUPY!! 😳

Jasně, pojďte do nás, my to zvládneme! Utnu to v půlce, běžím do stanu, mokrá jak myšour, jak když se náš Montýsek vrátí po nočním lovu z louky domu🙈.
Sundavám triko na spaní,  budu spát třeba nahá, spacák mě zahřeje🙏.

Rychle se muchláme do spacáků a doufáme, že jsme si všechny druhy počasí dnes vybrali a zítra bude zase krásně😍🙏. Držte nám pěsti😘🍀.