9. DEN: Silver Pass, nová sůša🤣 a zase bouřka🙈; míle 897

20. 7. 2024

No tak dnešní noc si za rámeček nedáme🙈🤣, spát těsně u řeky se jednak nesmí a druhak je to celkem vo papulu🤦‍♀️.
Asi ve 22h00 se budíme oba dva naráz, protože nás napadne, že když se tam někde nahoře utrhne tající sníh, tak nás smete taková vlna, že se po ní povezeme až do tramtárie🙈.
Noc je tedy dost neklidná, protože já jako pokaždé poslouchám medvědy a teď ještě k tomu čekám velkou vodu😳. Jooo, příště si zase postavíme stan na takhle perfektním místě, v tom sme jako fakt dobří 🤣.
Ráno se tedy „budíme“ bez budíku, sme jak vyvoranci😆. Nejdříve se ohlásíme medvědovi, že se chystáme ven ze stanu, pak zkontrolujeme, že jsme neodpluli dolu do údolí a pak se pustíme do tradičních ranních činností👏.

To si tak jdete posedět na wc, ktere spláchnete, pak si uděláte kafíčko v rychlovarné konvici a do hrnečku, pustíte si telku a v obýváku na sedačce plánujete den😍.
Jo, kéž by🤣, nejdříve očucháte ponožky, které smrdí míň, ty si vezmete, pak zatnete zuby a oblečete si vlhké oblečení z předešlého dne, následuje učesání vlasů pomocí prstů, a jdete ven do tmy a čekáte, kdy přijde nechtěná návštěva 🤣. Aaaaa, první je tu, komáří smečka už je v pozoru😡. Mazejte o dům dál, vám povídám, jinak se neznám😡🙈🤣.
Snídaně vás trošku nastartuje, takže pak už jen vše sbalit a v 6h20 vyrazit do Silver Passu, který má 3.267 m.n.m. Stoupání dneska bude výživné, máme tam nasolit 1.390 výškových metrů🙏. Tak holky šup, jde se na to, už jen dneska a zítra vám slibujeme tu zaslouženou odměnu😍:

Jako už jsme se celkem zajeli do tempa, ale stejně nám to funí, a stejně to bolí 🤣🙈. Nahoře jsme za dvě a půl hodiny, a zase ty výhledy, ty se prostě neomrzí🩷:

Dáváme si tady za odměnu nový druh tyčky😍. Přišla jsem na ni už vloni, je ohromná a je vynikající🥰. Teda ta vloni byla🤣, byla to stejná značka, jen jiná příchuť🤔. Ta letošní má divnou chuť, je to takovej velkej zatuchlej lívanec😅:

Jakmile dojíme, tak se vydáváme ještě do jednoho kratšího stoupáčku a pak už jen asi 3 míle dolu. Výhledy jsou zase překrásné😍:

No a jak si tak pochodujeme a představujeme si, jaké to asi bude zítra ve městě, tak cítíme divné pocity v břiše😳. Co toto je??🫣. Chvilku čekáme, co bude, až to najednou přijde🤣. Rozletíme se každý na jednu stranu a sotva stačíme vykopat díry🤣. Ty sůšo jedna😅🙈, cos to v sobě měla za ingredience🤦‍♀️🤣. Blbý je, že zrovna jdeme ve svahu, takže máme co dělat, aby z těch narychlo vykopaných děr naše sušenky nevypluly napovrch🤣.
Uf🙏🙏, sušenky zůstaly ve svých dírách a my jsme rádi, že jsme doběhli🙏.
Tuhle sůšu už nechceme nikdy vidět🤣🙈. Máme teda koupenou tu samou s tou loňskou příchutí, ale ještě se musíme večer poradit, zda to riskneme🤣🙈, dochází nám totiž toaleťák🤣.

Kolem 13h00 přicházíme k jezeru Virgina, kde se rozhodneme spravit chuť a urovnat žaludky, tak si připravíme obídek😍:

Hlad moc nemáme, asi sůša nevyplula celá🤣, ale musíme do sebe něco málo dostat🙏.
Nejdříve se smočíme v jezeře, zase sluníčko paří, takže je to osvěžující🙏, a pak do sebe soukáme oběd pod tlakem, opět se podávají nudle a tuňák🙈.
No dáme to, ale že by nám bylo nějak extra lépe, to říct nemůžeme 😅.
Pak nás ale zaujme vedle sedící podivín…Asi taky poobědval, pak bůhvíco pohulil, pak se sebral a šel zpátky na trail.
Najednou ho vidíme, jak lítá po louce a něco loví…Motýly asi?🤔 Za chvíli to otočí a vidíme, jak běží bos směrem k nám a něco hledá🤣. Skočí do křoví a něco vykřikuje🤦‍♀️. Je nám jasné, že na něčem frčí🤣.
Po chvilce se vynoří s jednou hůlkou a běží zase na louku😆.
No, my pobalíme saky paky a jdeme ukrajovat další míle…:

Podivín se najednou vynořuje vedle nás, něco na nás pokřikuje a běží nahoru do kopce s jednou hůlkou a bez batohu🤣.
No jako smějeme se tomu, ale moje představivost zase frčí na plné obrátky a představuju si, jak na nás někde ve své halucinogení euforii vystartuje a něco nám udělá 🙏🙈.
No my ale musíme jít dál…Potkáváme na trailu jeho pohozený batoh, ale necháváme batoh batohem, tahat se s ním rozhodně nebudeme…🤷‍♀️. V tom vidíme, jak běží proti nám a ptá se nás, jestli jsme neviděli jeho žlutý batoh🙏. Vysvětluje nám, že je slepý, že to má těžké🤦‍♀️. No my ti to věříme, batoh máš tamhle asi půl míle hned vedle trailu, pane slepý😅.
My jdeme dál, po chvilce nás pán slepý předbíhá a zase něco brblá a za nim vane huličský opar🤣.
Děláme, že ho nevidíme, když on nás taky nevidí a vzhledem k tomu, že si asi zase něco šlehnul, tak frčí jak lokomotiva a my se uklidňujeme, že nám uteče hodně daleko🙏😆🙈.
Čeká nás závěrečné stoupání, to abysme to dnes neměli moc jednoduché 🤣 . Opět a znovu se to začíná mračit, ale dneska celkem pořádně🙏.
Buřiny se postupně spojují a zlověstně nás pronásledují😳😰.

Máme to dvě míle do kopce, rubeme to, až máme jazyky na vestách, ale nesmíme zastavit, musíme se dostat zase z hřebenu níž mezi stromy🙏.
Daří se nám bouřkám na chvíli uniknout🙏🙈, za chvíli jsme nahoře a prcháme na kempoviště. Zajímalo by nás, kde skončil podivín, snad si aspoň trošku uvědomoval nebezpečí a skočil někam do křoví🙏.
My přibíháme na kempoviště s burácením a prvními kapkami, rychle stavíme stan, už se blýská všemi směry, uf, to bylo o fous🙏.
Prší a bouří dobrou hodinu, prší nám i do stanu a my nevíme proč🙈.
Ale hlavně, že jsme relativně v suchu🙏:

Pořád nám není úplně hej, tak si k večeři vaříme kafíčko, já si k němu dávám sušenku, ne tamtu posrávací ale🤣, a Martínek dojíždí nutelu. Sladké nám docela jede, tak asi trošku pozměníme jídlo pro další úsek😅.

Ještě vám ukážu krásné pacifické opálení a pak už skočíme do postýlky😍.

Dobrou noc😘: