Centrální Kalifornie a High Sierra,  Pacific Crest Trail

8. DEN: Selden Pass, komáři, bouřky a nový módní doplněk😍; míle 882.1

19. 7. 2024

Tak už si tělo asi zvyklo na nový režim 🤣. Normálně se budim sama před zazvoněním budíku😳 a čekám, kdy se ten prevít probere taky🤣. Mobily včetně powerbank mám na noc schované ve spacáku, abychom šetřili baterky🙏. Není to úplně pohodlné, ale nějak se tam spolu vejdeme😅. Občas musím powerbanky, které mám úplně dole v nohách, usměrnit, aby se moc neroztahovaly😡. Většinou brblaj, ale vědí, že jim nic jiného nezbývá🤷‍♀️, můžou být rády, že se s nima dělím o teplý spacák jako😅🙏.
Na dnešní trasu se vydáváme v 6h15. Dnes jsme spali s hikery z Německa a Austrálie, takže jsme se za celou noc skoro nevzbudili🙂, tak málo stačí pro klidnou noc🙏:

Bohužel se k nám od prvního kroku přidávají ty létající čarodějnice😡, ty zas dostávají jmen😝. Ani je sem psát raději nebudu, to byste si museli myslet, že sem sprostá🤔.
Za chvilku, jakmile vyjdeme od potoka, nám okřídlenci zamávají a nechají nás vystoupat krpálek do Selden Passu. Za to jim děkujeme🙏:

Máme co dělat, abychom to nahoru vysoukali, už sme na cestě 7. den a nožky už trošku brblaj. Když ale uvidí ty výhledy, tak zmlknou, a kochají se s námi🥰:

Na samém vrcholu dne, který má 3.318 m.n.m., jsme za hodinku a půl, a před námi se otevře zase krásné údolí s Marie Lake🥰. Chvilku posedíme, vydýcháme se, bohužel stále dost kašlu😪, co já bych dala za tymiánový čaj🙏, a pak se dáme na sestup. Čeká nás nyní dolu 5 mil než zase začne stoupání🙂:

Cestou si střihneme jedno brodění, ale protože jsme fajnovky🤣, tak si sundaváme botky i ponožky a brodíme v pantoflích. Voda je ledová až hrůza, ale osvěžuje bolavá chodidla😍.
Na druhém břehu potkáváme Švýcary, tak s nimi prohodíme pár slov a běžíme dál🧚‍♀️.
No a teď zase pěkně nahoru do kopce, ať nám nezlenivý nožky, holky, do toho, už jen den a půl a půjdete do sprchy😘.
Jako přátelé, už jste se někdy nemyli 7 dní? 🤣. My jo a je to dobrej matroš🤣. Člověk si zvykne, to je pravda, ale někdy si říkám, zda neshnijeme 🙈🙏.
Cestou se občas omyjeme v potoce, jezeře nebo v říčce, ale vše je bez mýdla samozřejmě🤷‍♀️.
Takže už se jako fakt hodně těšíme na teplou vodu a budeme se v ní rochnit klidně celý den🥰.
Toto stoupání je opět výživné, je sice asi jen 3km dlouhé, ale převýšení je masakr. Na vrcholu si dáme oběd a protože nemáme vodu, tak je to tortila s klobáskou🤢. Teda řeknu vám, že to je hnus velebnosti🙏. Vloni a předloni jsem tato jídla dávala v pohodě, ale letos se mi po všem zvedá žaludek. Půlku opět přenechávám Martínkovi, který to do sebe taky tlačí pod tlakem, a přemýšlím, co my jen budeme jíst. S sebou si nesete lehká jídla, takže flákota masa nepřipadá v úvahu😪. Jediné, co dokážu pozřít, je sladké. Tak asi nakoupíme víc tyček. Uvidíme. Takhle to mám s jídlem už od úterý před odjezdem, jak jsem začala být nemocná.  Poznala jsem to na oříškách, normálně bych pro ně zabíjela, teď je nemohu ani cítit🤢. Možná je to tím, že sem se dopovala práškama horem dolem, tak mi asi rozhodily žaludek😰.
No a aby toho nebylo málo, trail nás letos hodně cvičí🤣🙈, tak se Martínkovi zpustí krev z nosu a to úplně naprosto fest🙏🤔.
Okamžitě je pod ním kaluž krve, snažíme se to zastavit, leju na ručník poslední vodu, co máme a dáváme jej zezadu na krk. Kapesníky nestačí, tak vytahujeme dámský tampón🙈 a doufáme, že to zabere🙏.
První nic, druhý už vypadá lépe. Nic musíme jít k vodě, abychom mu zchladili krk a čelo. Martínek vyráží s tamponem v nose, šňůrka mu visí až k bradě🤣🙈, proti nám jde skupinka hikerek, které valí oči, ale nám je to fuk, co tady jiného asi tak vymyslíme😆.
U potoka rychle filtruju vodu, aby se napil studeného, přikládáme mokrý ručník, kam nás napadne, až po chvíli krvácení ustane🙏.
Tak to bysme měli…co dál? BOUŘKA! Tu sme tady ještě dnes neměli🤣🙈🙏:

Valí se na nás ze všech stran, zkusíme ještě vystoupat mezi stromy, abychom byli trošku chránění🙏.
Spouští se i slejvák, takže jsme durch. Máme jen nepromokavé bundy a pláštěnky na bágly, jdeme v šortkách, takže i boty jsou durch:

Zbývá nám asi 3km na kempoviště, kam když dorazíme, tak zjistíme, že vyhrává první příčku ve hře, chyť si svých milion komárů🙈. Nic, tady nehodlám spát ani za nic🤣.
Bereme bágly, rozpohybujeme unavená těla a jdeme zpátky.
Nacházíme místo těsně u řeky, kde víme, že by se nemělo stanovat, ale snad nám bude odpuštěno🙏:

K večeři se podává dušené hovězí a to mi jede😍🙏. Trošku se tedy zasytíme a pak už usínáme jako miminka🥰.

9. DEN: Silver Pass, nová sůša🤣 a zase bouřka🙈; míle 897
7. DEN: Obávaný brod, komáří peklo a požár😪; míle 864.9

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *