7. DEN: Obávaný brod, komáří peklo a požár😪; míle 864.9

18. 7. 2024

Dobré ráno😍, ano, přesně tak, vstávat se nám nechce ani trošičku🙈. Dokonce dnes musím Martínka ze spacáku vyšťouchávat🫣, doteď to bylo naopak😁. Jenže v 5h00 ráno je ještě tma a já se bojím chodit pro pytle s méďuláky🙏, letos si vylosoval Černého Petra Martin, chudák🤷‍♀️.

Taky vždy, když se chystá vyrazit ze stanu ven, tak medvěda upozorní, že jako už jde🤣.
I já, když třeba vyběhnu čůrat, tak mu nejdřív povím, že jdu, ať kouká zaplout zpátky do lesa a nevočumuje mě🤣.
Během snídaně se ale rozední, takže můžeme pozorovat zamračenou oblohu, odkud se pokouší prodrat sluníčko..:

Vyrážíme dnes celkem brzy, už v 6h20, protože nás čeká brod přes řeku San Joaqin, kterého se malinko obáváme. Býval přes ní most, ale ten letos v zimě spadnul. Ještě před měsícem se muselo jedním průsmykem odejít z hor a druhým se vracet, byla to velká zacházka a velké zdržení. Teď je hladina vody na takové úrovni, že je bezpečné řeknu brodit🙏, ale i tak to prý není sranda🙈.
Trošku se toho obáváme, ale všichni, kteří šli proti nám, ji přebrodili, tak nejsme snad ňáký vořezávátka, abysme to taky nedali😆🙈🙏.
Jakmile vyjdeme, tak ale ucítím kouř…😳😳

Ptám se Martínka, zda to taky cítí, prý ne, tak asi mi něco zůstalo v nose od rýmy🙏. Pořád smrkám a kašlu, i když zlepšení konečně pociťuju🙏. Už neberu prášky a to je velký úspěch🙏.
Ke spadlému mostu to máme 5 mil a jen z kopce, takže cesta odsejpá…Bohužel s námi ale pochodují i komáři🙈, dokonce mám pocit, že jim velí Maruška…😅🙈.

Pamatujete na ni z Oregonu? Tenkrát to táhla s Tondou🤣. Možná si našla nového milého a přestěhovala se😅. Hubuju ji a radím, ať se kouká vrátit, odkud přišla, nejsme na ni zvědaví, na komářici jednu okřídlenou😝.
Dole u mostu jsme před půl 9:

Je tu početná skupina hikerů, kteří jdou Sobo (na jih), tak nám radí, kudy řeku nejbezpečněji přebrodit. Jsme jim za to vděční, dokonce dva z nich stojí u řeky připraveni případně jakkoliv pomoci🩷🙏.:

Děkujeme hrozně moc🥰. Teda hlavně já, Martin je v pohodě, to já jsem plašan🙈.
Jde se na to….Martínek si na to sundavá šortky, já si je nechávám, moje krátké nohy to stejně neprodlouží🤣. Je mi jasné, že mi voda bude po zadek🙏.
Takže první jde Martin, vodu má v nejhlubším místě do půlky stehen, je mi tedy jasné, že já si ten zadek umeju🤣. Ale tak proč ne, už je taky na čase 😅.
Přebrodí řeku během chvilky, odhodí batoh a jde mi naproti, kdybych začala z jakéhokoliv důvodu panikařit🙈, ano, tak dobře mě zná.
Já se z hluboká nadechnu, vstoupím v botech do ledové vody a už to soukám šikmo proti proudu…Hůlky mi bere proud, tak je z vody musím vynořovat, aby mi vůbec k něčemu byly🙏.
Za asi 3 minuty jsem na druhém břehu, všichni mi tleskají🤣, tak se ukloním, připadám si jak zmáchaná celebrita🤣:

Uf, zvládli jsme to a můžeme jít dál…Za odměnu si dáme tyčky, vyždímáme ponožky a vyrážíme ještě 4 míle z kopce než začne stoupání do Solden Passu.
Hned, jak vyrazíme, tak zase ucítím kouř…To je nějaké divné…Najednou, nevíme ani proč, se podíváme na kopec vedle nás, kde vidíme začínající požár…😳🙏🙏, no proboha cože?? Co teď jako? Chci pryč! Teď hned! Udělej něco!!🙏🙏:

Martínek se mě snaží uklidnit, vysvětluje mi, že vítr fouká směrem od nás, a že my jdeme na druhou stranu…
Nedá se nic dělat, cesty odtud není, jediná, která vede z hor je ta, kam míříme🙏.
Zařazuju rychlost třicet sedm, až mi jiskry od bot létají, potim se jako čuně, ale tak ať, musíme odtud zmizet🙏.
Potkáváme hikera proti, ptáme se ho na ten kouř a on že už ho někdo nahlásil🙏. Trošku se uklidním, ale ne moc, pořád mi srdce tluče jak splašené😪.
Chtělo by to déšť🙏, jak kdyby mě někdo vyslyšel, ty mraky, co od rána pokrývají oblohu, se mění v bouřkové a začíná burácet🫣
Zrovna jsme na otevřeném prostranství, rychle běžíme asi půl km zpátky mezi stromy😪. Tam si bereme nepromoky, batohům oblékáme pláštěnky a přikrýváme se tyvekem, abychom nebyli tolik mokří😰:

Sedíme jak dva hříbečci asi půl hodiny, kolem nás hřmí, duní, blýská se, ale do nás neuhodí🙏:

Snad to aspoň uhasilo ten začínající požár🙏.
Pak se zvedáme a rubeme mega krpál pod průsmyk, který zítra přelezeme🙂.
U jezera si dáváme oběd, zase nudle, zase kaše, zase tuňák🤣, když v tom začíná dunět znovu🙈:

Tak a to by už stačilo, my tu dvacku prostě nemáme šanci dát😰, a to bysme fakt moc chtěli🙏.
Balíme zase vše zpátky a běžíme z otevřeného prostranství na skále zpátky 0.4 mil do lesa🙏.
Tady je asi sice zase Maruš se svými novými kámoši, ale my se zavíráme do stanu a děláme na ni tuhle nudle😝.
Ona si na nás sice počká, když jdeme čůrat, za trest nám jich se svými kámoši pár nasype, ale to je nám teď fuk🤣🤷‍♀️. Hlavně že jsme v bezpečí před bouřkou a možná i před požárem🙏🙏.
No a jak vypadají mé nohy po 6 dnech chůze a po dnešním dni chůze v mokrých botech po brodění🙈? Posuďte sami🤣🤣🙈: