6. DEN: Muir Pass a první koupačka😍; míle jsme si nepoznamenali🤣, doplním časem

17. 7. 2024

Dneska ráno jsme vstali ukázkově👍, budík zazvonil v 5h00 a my ze spacáku vystřelili jak na povel😁, už nám to jde🙏.
Martínek běžel pro pytle a méďuláky a já se pustila do přípravy snídaně😍, no moc sem toho zas nevymyslela a to sem se fakt snažila🤷‍♀️. No ale i kašička dobrá😍, po ránu nabije energií a zahřeje. A zatím nám stačí jen dva pytlíčky🙈🙏.
A jak si tak snídaně, tak k nám přijde návštěva😳, ty jo takové mega srnky tu jako mají😳, trošku se jich bojím, ale ony se nás nebojí vůbec🤔:

Naopak čekají, co nám odpadne od pusy😝. Holky nezlobte se🤷‍♀️, ale sami máme úplně akorát. Možná s jídlem ani nevyjdeme, protože už jsme den pozadu😪. (Vyjdeme a ještě bysme mohli rozdávat🤣).
Ten začátek byl těžký, nadmořská výška, nemoc, bouřky a časový posun, to nás dost zbrzdilo🙈. Ale snažíme se to dohnat, už děláme aspoň 15+mil🙏.
Srnky pořád postávají😅, k odchodu se nemají a když dobalíme, tak se vydávají s námi🤣. No jak myslíte, stejně nám nic neodpadne, jó kdybyste nám chtěli nést bágly, postavu na to máte, to bysme se možná i rozdělili🤣:

Ranní výstup do Muir Passu byl dlouhý 8 mil, a byl to fakt záhul🫣.
Ale tím, že jsme šli ve stínu, tak to celkem šlo:

Tato dnešní trasa nás ale naprosto uchvátila🥰, tak divoké údolí jsme ještě nikdy neviděli😍.
Postupně vystoupáme k Helen Lake, nádherné jezero uprostřed divočiny:

Pak už nám zbývá jen jedna míle na vrchol🙈, soukáme to přes bolest, ale zvládneme to. Nahoře fičí první třídu, na to nejsme moc zvyklí 🤣:

Bereme bundy, povinná fotečka a frčíme do údolí…Cestou potkáváme hikery, kteří nás varují před kojoty😳. Kojoti? Tady? No nevíme, co by nám mohli udělat, tak si připravuju nožík aspoň🤣. Plácnu je jím po hlavě třeba🙈🙏.

Údolím kolem Evolution Lake jdeme dobré dvě hodiny, uděláme si zde oběd a vydáváme se na posledních 5 mil na kempoviště:

Procházíme krásnými místy, až oči přecházejí😍, sluníčko nás opéká, až se nám dělá mdlo, když v tom to spatříme, nádherné místo na první koupačku🤩.

Neváháme ani minutku, svlékáme oblečení a už se rochníme v osvěžující vodě👏.
Strávíme zde asi 20 minutek a nejsme jediní, kdo měl takový nápad 🙂, unavených hikerů je tu víc🙂:

Pak už se ale zvedáme a musíme jít dál, ještě nám pár mil zbývá.
Asi po 4 mílích přicházíme k rangerské stanici, kde ale chybí ranger, škoda, chtěla jsem se s ním vyfotit🤣.
Nic, jeho škoda, mohl mít supr fotku se špindírou, co smrdí jako tchoř😁. Jojo, chtělo by to sprchu, a ne jednu🤣🙏, ale snad bude už brzy🙏.
Popojdeme ještě kousek dál, kde nacházíme hezké místo u řeky s jen pár komáry🙏.

Ano ano, komáři se začali zase rojit a my si občas připadáme, jak v Oregonu🙏, snad to nebude horší, tohle se dá ještě zvládnout🙏.
K večeři, kterou jíme při západu sluníčka na kameni u řeky, se podává tortila s klobáskou a hořčicí. Jenomže mně to jídlo tady nějak nejede😪. Po všem je mi blivno🤣, takže půlku své porce přenechám Martínkovi a dojim se limonádou😁:

Po večeři proběhne diskuze o tom, kdo kde bude spát😅, to je vždy na dlouho. Martínek mě vždy ale nechává vybrat, je moc hodný, ví, že je pro mě důležité spát na straně, kudy nepřijde medvěd🤣.
Tentokrát si vybírám místo u potoka, protože si myslím, že si medvěd před spaním nechce namočit ťapičky, tak proč by chodil přes potok, že jo😁🙏: