51. DEN- jak jsme došli do Kennedy Meadows a řádně to po československu oslavili😍🙈; celkem 702,2 mil

9. 5. 2022

Ráno nás budí ziminka❄ a taky neskutečné očekávání- dnes bychom měli dorazit do naší první opravdové mety- Kennedy Meadows😍, tady pro hikery končí obávaná poušť a začíná další, zase jinačí dobrodružství- hory, které jsou vysoké 4.000 metrů😳 a medvídci🙈.

Loučíme se s Andrejem a domlouváme se, že se v KM večer potkáme😍, s nikým jiným tu metu met totiž oslavit nechceme více, než právě s ním❤, jeho cesta tady totiž končí, měl to tak od začátku v plánu👍.

Někteří z vás si již všimli, že trošku bojuju…Motivace je nyní taková všelijaká, takže potřebuji odpočinek jako koza drbání🤣🥰.

Nechci, aby to vyznělo, že si trail neužíváme nebo jsme si ho neužili, to ne!! Je to pecka! Každý den stál za tu všechnu námahu a každý den bychom si znovu zopakovali❤❤, ale máme za sebou přes tisíc kilometrů pouští, neskutečné vedro, strach z hadů a agresivních včel, neustálé starosti o vodu, aby jí byl dostatek, neukojitelný hlad, bolavá záda a nohy, hygienu nekomentuji, ten smrad se nedá prostě popsat🤣🙈, a ten vichr, pro ten mám jen ošklivá slova🤣🤣, takže se poslední dny trošku peru se svými myšlenkami …Doufám, že až pomyslně ukončíme první část, že naleznu tu potřebnou motivaci a hory mi zase vlejou energii hikera do žil🙏🙏.

A jak Martínek- myslím, že se mnou drží basu, že taky malinko tápe, ale vidím na něm, že je na tom lépe než já a to mi moc pomáhá🙏🙏❤ . Každopádně, on vám to řekne sám, bude psát slíbený článek😃🙃. Sama se na něj hrozně těším🥳.

Konec fňukání, Andreo, proboha, jde se, dnes máte protnout 700. míli a dojít do místa, kde se hikerům při příchodu tleská😍😍.

Nastupujeme pěkně přímo do strmého stoupání, to abychom si ty „poslední“ míle první části zasloužili, vítr je zase trapnej až na půdu🥵, ale dnes nás hošánku nerozhodíš, foukej si, jak chceš, my si tenhle den jdeme užít😍:

Kolem 10h30 jsme na vrcholu a potkáváme prvního Čecha ty jo😳😳😍, Marek je běžec, začal v dubnu a dohnal nás, smekáme kámo, seš borec a jdeš jen v kraťasech jako?😳 Nejenže jsme pomalí, ale i zmrzlouni, máme na sobě skoro všechno a kdyby to šlo, tak se obalíme i spacákem🤣🙏, no to už asi nezměníme🙃, za 50 dnů sme toto moc nevylepšili a nemá ani cenu se o to pokoušet🤣, prostě je nám někdy pořádná klendra🤣🙈. Domlouváme se, že nakoupí pivka na večer, protože my než dorazíme, tak už bude obchod asi zavřený…

Z vrcholu už nás do KM čeká jen sestup a závěrečná rovinka, žene nás i fakt, že už jsme bez jídla, takže dnes tam musíme prostě dojít🙏, koukáme u toho na tuhle nádheru😍, nevěříme vlastním očím, že jsme se dočkali tekoucí řeky🙏😍:

U řeky neodoláme a koupeme se 🏊‍♂️ a vaříme zbytek kafe…

A je to tady…Po příjemné pauze se stane to, o čem jsme prostě jen rok snili…Ušli jsme 700 mil!! A já zase bulím štěstím😅😅, profackuju si obličej a zakážu si tak vyvádět, ježiš mně je skoro čtyřicet a chovám se jak puberťák🤣🙈:

No tohle se musí oslavit…Jdeme na poslední 2 míle a najednou jsme to dokázali🙏🙏, MY DOŠLI DO KENNEDY! A všichni z terasy místního General Storu nám tleskali😍😍, a já se zase rozbulela, tentokrát úlevou, my jsme prostě tady!!!🙏🙏:

Na terase na nás čeká Marek a Energizer, objednáváme si burgera a ťukáme na všechny hikery, kteří sem došli🥳🥳👍👍👍👍, všichni jste fakt borci👍, za chvíli dorazí i Andrej a jede se ke Grumpymu to oslavit večeří a trošku se zpumprlikovat🤣🤣🙈, a Martínek se konečně sveze i na korbě, tohle je prostě ta pravá Amerika🤣🤣, mě ani nehne sedět v tý zimě, Amerika neAmerika😅😅😂:

Vezmeme za to řádně, na tenhle okamžik nikdy nezapomeneme😍🙈. Ani na ten ranní bolehlav🤣🤣, ve stanu zpátky u General Storu jsme před půlnocí a jsme rádi, že jsme ten bujarý večírek přežili🤣🤣, celou noc mi v uších zní, jak jsme békali- Highway číslo jedna a po ní jede King, Láďa jede autobusem…😆😆😆🤣🙈…a taky nám hráli-Weeeee areeeee the champions…..🥳🥳🥳, a to jsem si zpívala i ráno potichoučku na wc🤣🤣..