5. DEN: Seefeld-Auland-Nördlinger hütte-Reither Spitze, náročný výstup do 2.374 m.n.m. a trošku rozklepaná kolena🥵🤣

17. 7. 2025

Ráno nemohu dospat, budim se už v 5 hodin a kontroluju předpověď počasí, zda ji páni meteorologové během noci nezměnili🙏. Uf, nezměnili, mají velké štěstí😅, protože bych si na ně už šla stěžovat třeba až do Vídně😝.
Ještě tedy do půl 8 trhaně usnu, ale pak to začne lítat😁.
Dnes se musí totiž využít pěkné počasí, hlásí ho i na zítra, ale na to se v této oblasti nemůžeme spoléhat, počasí se tu mění častěji než zvládáme my měnit ponožky😁, takže se jde vyrubat nejvyšší vrchol, na který už od soboty koukáme😍. Reither Spitze, 2.374 m.n.m. Kdybych si já blbka něco o něm přečetla předem…🙈🤦‍♀️.
Anebo vlastně ještěže jsem si o něm nic nepřečetla😅, jinak bych se asi po….už ráno při přípravě velké svačiny🤣.
Z apartmánu se svěží a natěšení vyvalíme v 9h00 a vydáváme se směr Auland, odkud začneme stoupat směr nejvýše položená chata v Národním parku Karwendel:

Zase se po cestě stihneme několikrát převléknout😅🤦‍♀️, ale to bysme nebyli my.
U prvního rozcestníku, kterého dosáhneme po 6 km chůze, se dozvídáme, že na chatu Nördlinger hütte to máme krásné čtyři hodinky🤔😳, tak se jde na to! Nožky vesele zapískají a dávají se do práce😍:

Trošku se mi nezdá ten čas a tak krátká vzdálenost, nahoře bysme měli totiž být po cca 4 km, takže vysvětlení je úplně jasné, bude to brutál kopec🥵😅🤣.
A je to pravda téměř okamžitě😅, kopec jde doslova kolmo🥵. Naštěstí je po nočním dešti celkem chladno, tak z nás zas tolik neleje.

Občas vede terén po skále, takže u šplhání protáhneme téměř všechny svaly💪:

Postupně se nám ve vydýchacích pauzách ukazují výhledy, pro které tu tolik „trpíme“😁:

Asi po dvou hodinkách zdolávání našeho vysněného bodu😍, o který jsme se pokusili už v neděli, ale kvůli dešti jsme to museli otočit, nám naše žaludky zahlásí, že jako, kde je ta svačina, mládeži🥕. Máte pravdu, energie na prozatím poslední strmé stoupání bude potřeba💪. Zrovna přicházíme k opuštěné chatě, tak si tam půjčíme lavičku a u stoletých dveří si nadlábneme pupíky😍:

Dostatečně posilněni poté dojdeme poslední kiláček na chatu Nördlinger hütte:

Zde ochutnáme jedno místní💚, Martínek doplní další energii vídeňským párečkem😁 a když platíme, tak se nás milá obsluha zeptá, odkud jsme? My že z Čech a holčina, že ona taky😅. Svět je opravdu malej, chvilku s ní popovídáme, utekla sem před stereotypem v práci a já si říkám, že tohle by mě taky bavilo😍.
Prostě svoboda nahoře v horách, západ a východ sluníčka přímo nadosah…Možná to ještě zvážíme😍, i Monty by si tady určitě na kamzíky zvykla😍.

Venku se před dnešním posledním stoupáním vyfotíme s dechberoucími výhledy a jdeme na nejvyšší bod naší letošní dovolené😍:

Zespoda vidíme, jak proti nám jdou turisté hrozně pomalu, někteří, hlavně dámy, mají  vyděšené výrazy, tak mě to trošku znervózní🤔🫣.
Po pár set metrech chůze se u mě projeví další z mých nabytých strachů….Před pár lety, když sme lezli feratty v Itálii, tak jsme se vyšplhali do 3.000 m.n.m. Bylo to zrovna v den Martínkových narozenin, dodnes si na ten okamžik pamatuju😍. Po několikahodinovém šplhání jsme stanuli šťastní na vrcholu💚⛰️.
Chvilku jsme tam pobyli a pak se dali na sestup…jenže sestup znamenal přejít v těch třech tisících takový štěrkový násep,  byla to taková rozsypaná špička hory, kde nebyla možnost jištění a pád dolů byla jistá smrt😪.
Rozklepaly se mi nohy, točila se mi hlava, hučelo v uších, nebyla sem schopna pohybu…Nešlo to, nemohla sem udělat jediný krok…Martínek na mě ukazoval, ať normálně přejdu, ala já věděla, že spadnu…Zariskoval tolik🩷🩷…Vrátil se pro mě a držel mě za ruku, když mě převáděl🩷🩷…Zvládli jsme to, ale stálo při nás ohromné štěstí…🍀🙏🩷.
Od této chvíle mám závratě, když šplhám nejištěná po nebezpečné skále😪. Tak a tady jednu takovou máme přímo před sebou😳😳.
Ještě se před tím nejhorším ptám jednoho turisty, který ji zrovna sešel opačným směrem, jak to nahoře vypadá…Uklidňuje mě, že teď nahoru to je úplně v pohodě, neříkal rozhodně pravdu😝😝, až pak sestup je obtížnější..Začínám natahovat, Martínek mě uklidňuje, že to spolu zvládneme jako tenkrát🩷, tak se zhluboka nadechnu, nedívám se doprava doleva, soustředím se jen na svoje kroky a na cestu…🙏 Klepou se mi ruce i nohy, to je to nejhorší, protože jim nevěřím, potřebuju jim věřit, že mě na té skále podrží…Na obtížných úsecích se zastavuju a zhluboka dýchám…Martínek na mě občas čeká, bere mi hůlky, abych se mohla držet oběma rukama, anebo mě převádí po strmé cestě😘🙏.
Na samém vrcholu Reither Spitze si vydechnu ohromnou úlevou🙏, a konečně se kochám překrásnými výhledy:

Chvilku tu strávíme, vnímáme to krásné ticho a pak, že teda už musíme jít..Trošku se mi houpne žaludek, ale bydlet tu asi nepůjde😅. Cesta dolů je opravdu výživný zážitek…Srdce buší jak splašené🙏. Někdy se musím ukotvit o skálu a zklidnit se, prostě se na bezpečných místech na ní položím celým tělem a „relaxuju“…Na mě musí být pohled, svým hlasitým hlubokým dýcháním si ostatní určitě myslí, že začínám zrovna rodit🤰🤦‍♀️🤣🤣.
Cesta z té nejvíce nebezpečné části nám trvá asi 45 minut, a pak dalších 45 na chatu Rossehütte, kde si na chvíli sedneme a zchladíme rozehřátá těla😍:

Tam se uklidňuji úplně a při pohledu tam nahoru nevěřím, že jsem živá a zdravá🤦‍♀️😳. To byl masakr, kdybych to věděla..tak do toho asi stejně jdu😅😍, protože Martínek to prošel s prstem v nose, bez jediného zaváhání…Šplhaly to i děti, takže asi to taková hrůza nebyla, jde prostě jen o tu moji hlavu a tu rozpadající se cestičku ve třech tisících, kterou nejde vyhnat z hlavy…🤦‍♀️🤦‍♀️.

Martínek už plánuje nějakou terapii šokem😳😳, protože máme doma krásné ferattové sety a při jejich pořizování bylo v plánu je intenzivně užívat🤔. Zase na druhou stranu, když budu jištěná lanem, tak tu fobii třeba překonám👍🙏. Moc v to doufám😁😁.

Cestou na ubytování se nám už trošku pletou nohy, ale potřebujeme nakoupit pečivo, tak to bereme přes obchod…No a vzhledem k tomu, že já mám batoh Mariposa, který je nafukovací, tak všechen nákup nesu já a Martínek mi začne říkat mula🤣. Tak to je krásná tečka za dnešním dnem😍. Jsem taková strachy posraná mula🤣🤣.

Dnešní nádherný výlet nám dal, co se týče výškových metrů, celkem zabrat😅. Nastoupáno 1.500 metrů😍😍💪: