47. DEN- včera byl ten tuňák nějakej lepší😂, vítr nás trápí fest, prevít americkej😆; celkem 624,4 mil

5. 5. 2022

Dneska jsme se konečně dobře vyspali, taky aby ne, hlídala nás bandička skautů, ti by medvěda vyhnali🏃‍♀️🏃‍♀️.

Jak to ale bylo včera s tím věšením jídla? Si tak večer mejeme v naší koupelně nožky a najednou ťukání😳, jsme rádi, že jsme zatím jen u nohou, takže můžeme otevřít😅. Venku hlavní vedoucí skautského tábora, s toaleťákem v ruce, asi využila jednu cestu😂 a prej jestli víme, že tu jsou medvědi a že se má věšet jídlo na strom😀. Jasně milá paní, to víš že víme, už jsme si i statný strom vyhlídli🥳, náš pytlík na jídlo se totiž řadí mezi ty objemější😂.

Paní spokojeně odchází a začne rozpalovat plotnu…dle vůně to vypadá na poctivou svíčkovou s brusinkama🙏😳. Vůně se line celým kempovištěm, ke stolu nás nikdo nepozve😡 a ty nás budeš poučovat o věšení jídla, ten medvěd tohle vážně necítí😂🙈. Ten sem fakt nepřijde🤔🙃. No nic, spolkneme slinu, pověsíme si svůj pytel na stromek a je to🥳. Snad má radši svíčkovou než kosmetiku, ven ze stanu by měla jít i kosmetika, na tu jsme zapomněli a už se nám ven nechce🙈.

Ráno snídáme u vody, není potřeba tedy šetřit a nabíráme každý 2 litry na dalších 12 mil, kde snad bude keška. Terén je nenáročný, jde se lesem pěkně po rovině a je na co koukat, les, kytičky, prostě nádhera, kam se podíváš, po poušti ani památky🙏😍:

A jak si tak ťapkáme ke kešce s vodou, tak mě Martin chválí za včerejší oběd, že to jsem se teda ukázala😂. Ten tuňák byl prý úplně jinačí, takový lepší😍, nechci mu kazit představy o tuňákovi, ale musím ho vyvést z omylu- říkám, hm, ono to totiž bylo kuře😂. Ale aspoň už vím, že nám tuňák leze po skoro 50 dnech krkem a že to budeme muset nějak ošéfovat🤔.

U kešky jsme kolem poledne a využíváme vodu, takže oběd bude zase nestandartně teplý, dáváme ramen nudle s tuňákem🙈, kuře bylo jen jedno😪, a dobíráme vodu na dalších 24 mil, čeká nás jeden z nejsušších úseků, co jsme tu šli, to jsme na to zvědaví:

A po obědě to zase přijde, facka přes celý obličej, poušť, kam se podíváš a mega vichr🥺🥺🤔, proboha už né, už žádný vítr, už žádná poušť, to hrozně unavuje, demotivuje, totálně nasírá😂, ale musíme to přejít, nedá se svítit, zařazujeme druhou rychlost a frčíme, co to jde🏃‍♀️🏃‍♀️.

My vlastně jdeme ve větru od Hiker townu si najednou uvědomíme…🙈 A to je už nějaký ten pátek…

Najednou přicházíme do krytého údolíčka, kde bychom se na noc mohli před větrem ukrýt, a i když jsme dnes nedali moc mil, tak to balíme. Pokládáme bágly na zem a jdeme hledat místo, když v tom uvidíme, jak se kolem plazí chřestýš😳😳, no hochu tak takhle teda ne, tady budeme bydlet my🙏🙏, koukej se plazit dál🙈:

Abysme se nehádali s hadem🙏🙈, tak ustoupíme a přesuneme se o 2 metry dál, kde stavíme stan a večeříme a pozorujeme rudou oblohu…Vzpomenu si na babičku, která říkává, že když jsou večer červánky, tak druhý den bude foukat…Babičko, tady to platí s platností ihned🙈🙈, vítr se zvedá a my doufáme, že nás aspoň v noci nechá chvilku být….Kdepak….😂🙈..