46. DEN- Nero Day ve Stehekinu a setkání s krajanem Jirkou😍; míle 2574,6

7. 8. 2023

Tentokrát předpověď na noc nelhala, v noci lilo jak z konve🙈, ale protože máme už vše vlhké, tak nám to bylo docela šumák🤣. Oba dva jsme ale spali velmi špatně, nevíme, jestli to bylo řekou, u které jsme spali, nebo tím, že už zítra budeme po tolika dnech v civilizaci🙏, za sprchu a pračku bychom zabíjeli🤣. Jo a taky za burgera🤣, bych málem zapomněla🙀.
Ráno mě budí šramocení, něco nám běhá po stanu jako😳, na medvěda to ale nevypadá🙏, pomalu a hlavně nenápadně otevírám oči a vidím tři myši, jak si pobíhají po stanu a snaží se nás vzbudit🫣. Normálně bych ječela jak tur, teď je jen sklepnu rukou a jdu pro méďuláky🤣, trail člověka vážně zocelí🤣.
Během přípravy snídaně už neprší, takže to je celkem pohoda. Snídani slupneme jak jednohubku, zabalíme, rozloučíme se na chvilku s Rosesem a jdeme na dnešních 8,5 mil na parkoviště High Bridge, odkud nás autobus odveze do Stehekinu😍:

Trail vede jen z kopce, ale hustým mokrým houštím, takže po nočním dešti jsme zase jak zmoklé slepice😆. Vzhledem k tomu, že máme čas, je to jen cca 13 km, tak nemusíme spěchat🙏. Ne že by se bylo čím kochat, ale aspoň si těla trošku odpočinou.
Po chvilce chůze nám ale už kručí v žaludcích, tak musíme dát tyčku a představujeme si, že už je to ten burger😍, Bože takový hlad jsme na trailu neměli ani vloni🤣.
Roses si asi také dává na čas, normálně by nás už doběhl, ale zatím ho nevidíme.
Na parkovišti jsme v 11:00, takže máme hoďku a půl do příjezdu busu, tak rozvěsíme stan a tyvek, aby to trošku po dešti proschlo a pustíme se do dojídání zásob😆, skoro sežereme i pytlíky, ve kterým máme přesypané jídlo🤣. Dorazí i Roses, prahne po bramburkách, tak dojídá naše tortily a dává Martinovi na oplátku nutelu😍, vařím nám všem k tomu kafíčko a libujeme si, jaká je to náramná pohoda😍:

Postupně se z lesa vynořují jiní hikeři, všichni vypadají stejně, špinaví, mokří, hladoví a natěšení na město🤣.
Bus přijíždí na čas přesně, z něj se vynořují ti, kteří už mají civilizaci za sebou😆, čistí, najedení, a natěšení na poslední úsek k monumentu🥰, místo, kde všichni svou cestu symbolicky zakončí❤️. Zdravíme se, i když se neznáme, přejeme si hodně štěstí a víme, že patříme do jedné společné trailové rodiny🥰.
V busu jsme první, musí se na nás dostat místo přeci🤣, to by byla hrozná tragédie, kdyby ne🙏:

Řidič autobusu je veselá kopa🤣, veze nás údolím do Stehekinu, v údolí skoro nic není a on nás tím ničím provádí jak po Praze🤣. Bavíme se jeho nadšením, které na nás přenáší, a v těch stromech, které nam ukazuje, vidíme pražské památky úplně živě a do Prahy se vlastně moc těšíme😍.
Po 40 minutách zastavuje u místní vyhlášené pekárny, autobus se vyvalí a pekárnu zaplavuje okamžitě smradem🤣. Obsluha je asi zvyklá, nic si z nás nedělá a mile se na nás usmívá. Martin si objednává mega mufina a já nacházím veganský dortík😍, to bude taková lahoda, až nedokážu myslet na nic jiného🥰. Nejradši bych dortík zbouchala ještě cestou do autobusu, ale udržím se🙏
Ve Stehekinu jsme za deset minutek od pekárny, zabavujeme místa u restaurace a objednáváme burgery🤣, bože muuuuuj, větší lahodu jsme ještě nejedli🤣:

Ihned po burgeru se vrháme na dortíčky a jsme v sedmém nebi😍. Po takové hostině zůstáváme na terase, restaurace na pár hodin zavírá, nechápeme moc místního podnikatelského ducha🤣, terasa plná, ale my od 14:00 do 17:30 nevaříme🤣, něco nás tu mile překvapuje a něco fakt šokuje🤣.

Najednou přijíždí další autobus a přiváží další hikery, když v tom najednou vidíme Jirku!! Čecha, kterého jsme potkali u Mt. Thielsen v Oregonu😍😍, my přeskočili cca 140 mil a on nás doběhl🤣. Je to borec, klobouček👍👍. Rychle si objednává jídlo, také je vyhladovělý, a pak společně na terase zavřené restaurace probíráme trail a další plány. Jeho parťákovi se udělala tříselná kýla😥, tak zůstává sám a je z toho dost smutný😥, tohle je na trailu vždy smutné, když někdo z party trail opouští😥, vzpomeneme si na Professora a je nám moc líto, že tu dnes není s námi😥. Hlavně aby byl zdravotně v pořádku, to je nejdůležitější🙏. Trail tu na něj počká…

Chlapi během doby, kdy byla uzavřena restaurace, došli postavit stan, takže se asi ve 20:00 zvedáme a jdeme na kutě. Sprcha a pračka proběhne zítra ráno před odjezdem zpět na trail.

Ještě ke Stehekinu- je to, jak to nazvat, osada ležící na břehu jezera Chelan, kde se nachází kemp, sprcha- jedna🤣, pračky- dvě🙏, restaurace, a zatím nejdražší obchod na trailu, kde by se hiker plně nedokázal zásobit. Proto jsme si sem na poštu poslali balík s jídlem a jsme za něj opravdu moc rádi. Sice nám nepokryje všechny dny na cestě k monumentu, ale vzhledem k tomu, že Martin už by k němu šel bos, tak musíme udělat zastávku v městečku Mazama, kde je sportovní obchod a kde mu musíme sehnat boty za každou cenu🙏. Je to pro nás velké zdržení, ale to se nedá nic dělat, nějak to ještě vymyslíme:

No a co ještě bylo v balíku, který nám sem přišel?
Malovaný kamínek od mých nejmilovanějších synovečků❤️ Vojtíška a Štěpulky, ten nám nakreslili už vloni, jeden kamínek už hlídá hranici s Mexikem a druhý konečně po roce doputuje na hranici s Kanadou❤️: