45. DEN: Zpátky na trailu😍, sluníčko se vrátilo do práce🤣, a velmi podezřelý botanik🤔🤣🙈; míle 1672

25. 8. 2024

Na dnešní den jsme se opravdu moc těšili, až jsme dospat nemohli😍. Chybí nám pohyb, chybí nám ukrajování mílí a posouvání limitů🙏😍.
Budí nás první hikeři, kteří se už také nemohli dočkat hezkého počasí, ale slyšíme, jak klepou stany😳. Jak jako vyklepávají stany? Vždyť nepršelo😳😳. Rychle vykoukneme ven a vidíme naprosto hustou mlhu, která ze všech konečně již suchých stanů udělala nasáklé houby😫🙈. My naštěstí měli vše suché🙏🙏, ale co chudáci ti, co sešli včera z hor vymrzlí na kost😰😰,  ti musí chudáci zase sušit😪🙈.
I když bysme chtěli vyjít dřív, tak zklidníme hormon😅🙏, a zkusíme nechat stan malinko vyschnout. Sice večer, jak ho rozbalíme, tak na sluníčku bude suchý hned, ale lepší je, když ho budeme balit trošku vyschlý🙏. A taky máme trošku výmluvu, že nám to dneska nějak trvá🤣🤣. No jo, dnes odstartujeme poslední úsek hřebenovky🩷…Pocity máme různé…🤔. Jednou cítíme neskutečnou radost, že konečně propojíme tři roky chůze😍, pak smutek, že to celé skončí😪😪, a pak zase radost, že bude dost téhle námahy🙂. Uvidíme, jaký pocit převládne, až se dotkneme místa, kde jsme vloni začali…🥰.
Vařím tedy v klidu a pohodě snídani, krájím do ní jablíčko a banán😍, a pak se ve stanu napucneme, až nás pupani hubují🤣. Každý kousek navíc, ovoce nebo jogurt, je v žaludku opravdu znát🙏. Žaludky jsou natolik zmenšené, že vlastně moc nechápeme, jak je to vůbec za tak krátkou chvíli možné😳:

No sníme to všechno a dáme se do práce👍. Balení stanu máme už natolik sehrané, že je to pro nás každé ráno vlastně radost😍. Hlavně pro Martínka, ten se nemůže dočkat, až se o pár mil zase posune🙏. Stan během našeho šmrdolení celkem uschnul, tak jsme moc rádi🙏, k radosti na trailu někdy stačí málo😍🙂.
Na cestu se vydáváme po 9h00 a už nám na ni zase svítí sluníčko😍:

Vycházíme zase nabalení, takže se po chvilce chůze samozřejmě svlékáme🤣, že my se nepoučíme a nejdeme ráno rovnou v šortkách🤣🙏. Ještě než jsme ale vyšli, tak jsme se bavili s hikery, kteří přišli sobo, jak trail nahoru vypadá…Je to 15 mil nahoru a převýšení 1450 metrů, to je dobrá darda😅🙈🙏. No tak ale váleli sme se dva dny, tak si to teď musíme odmakat🤣. Akorátže je dost úzký a na prvních 5 mílích je spousta jedovatého dubu😳😫😫, kterého se snadno dotknete😫🙏. Všichni šli tedy raději po silnici, která je na délku o 2 míle kratší a nastoupáte na ní o cca 300 metrů méně a hlavně, neskončíte v nemocnici kvůli stromu, který stále nevíme, jak vypadá🤣🤣🙈. Poptali jsme se ale místních a ti nám to trošku vysvětlili- three leaves, LET IT BE!! Jakmile má dub tři listy, tak je to on a OPOVAŽ SE NA NĚJ SÁHNOUT🤣🤣. Vybaveni radami teda budeme ťapat po silnici….Bezpečnost na prvním místě🙏:

Nejdříve procházíme vesnicí😳, ty jo, ona má i baráčky😳😳. A celkem dost! My jsme totiž z hlavní ulice uhnuli doleva směr trail a tady je naseto baráčků, až se nám tomu nechce věřit😍:

Jsou to teda takové bordel koutky🙈, tady by mě všichni moooooc potřebovali🤣🙏. Zaměřuju se teda hlavně na interiér🤣, ale dokážu uklidit i to harampádí venku😅🙏. Bože lidi, jak v tomhle můžete žít🙏. Občas, asi jednou😅 , vidíme něco upravenějšího, ale pokus o hezké okolí domova zastíní soused, který si před dům vyvalí, co ho napadne🙈.
Za ploty na nás ale dost štěkají psi, takže přestaneme vočumovat bordely a mažeme dál🙂. Za asi 6 mil se asfaltka změní ve štěrkovou cestu a po ní se jde trošku líp, protože můžeme začít používat hůlky🙏. Na asfaltu to je s hůlkami nepříjemné. Jakmile se dostaneme na cestu, tak si sedáme a dáváme tyčku🍨, když v tom to vidíme😳😳😳. Ten prevít je i tady jako😳😳😫😫. Jak se sem dostal?? Rychle si sedáme doprostřed cesty, aby na nás něco neplivnul🙏a abysme se ho nedotkli🙏🙏🙈. Tak toto je jedovatý dub, neboli poison oak. V tuhle roční dobu je navíc dobře poznat, protože jeho listy začínají červenat🍁🍁:

Po tyčce se vydáváme dál, čeká nás ještě velké stoupání a v horku k tomu🥵. Všechno nás začalo ale svědit😫😫🙈, tak se pozorujeme, zda se nám nezačaly dělat puchýře🤣🙈🙈. Pak se trošku zklidníme🙏, my jsme se té rostlinky nedotkli přeci🙏 a radši frčíme dál🏃‍♂️ a rychle pryč od jedovatých věcí😅🙏.
Jdeme stále po štěrkové cestě, ale jsme krytí před sluníčkem pod stromy, tak z nás tolik neleje, i když z nás leje dost🤣🤣:

Jazyky taháme po zemi, nohy taháme za sebou a výtah nikde🤣. Občas kolem nás projede auto a všichni nás vesele zdraví😍. PCT hikeři jsou tu opravdu oblíbení a my se tu cítíme v bezpečí🙏. Jen jedno auto nám trošku nažene strach😫🙈. Přibrzdí u nás, řidič otevře okénko, z něj se vyvalí nejdřív kouř trávy🫣, pak alkoholový opar😳 a vedle řidiče na nás začne dost agresivně štěkat pes😫😫. Srdce mám až v krku, ne, mám ho až v kalhotech😫. Už přemýšlím, co nám všechno tohle podivné zjevení může udělat😫😫. Pan sotva mluví, nechápu, že je vůbec schopen řídit🙏. Nasadíme milý úsměv, zeptáme se ho, jak se má, místo něj odpoví pes, že good, good🙈, my se omluvíme, že spěcháme a utečeme rychle asi o pět mil dál🙏. Auto nás nesleduje, pejsek to asi otočil a domu to odřídil🤣🙈.
My po nějaké chvíli zvolníme, zklidníme se a zanedlouho se ocitneme u vodopádů, kde si i uvaříme naší specialitku🤣. Během oběda si říkáme, na co všechno jiného máme chuť😍 a opravdu ale opravdu hrozně moc fakt už se těšíme na česká jídla😍😍:

Po obídku to dotáhneme už jen 1.5 míle na vrchol dne, kde se chceme utábořit:

Je sice teprv 16h00, ale za vrcholem je další dost velké stoupání🙏, a my nikam nespěcháme, takže se tu rozhodneme zůstat. Blbý je ale, že tu vede silnice a parkují tu dvě auta, což nevěstí nikdy nic moc dobrého😫🙈. Najednou se z lesa přiřítí podivný chlap, zapaluje si cigáro, sedá si k nám a začne se vyptávat😳🙈. Naštěstí jsme s Martínkem natolik sehraní, že víme, že máme říkat, že jdeme ještě asi pět mil🤣🤣. Pán odpoví waaaau🤣🤣. Kdyby věděl, že tady hodláme spát za bukem🙏😅. Jenomže my neznáme jeho plány, takže pokud by tu zůstal, tak tady já rozhodně nespim jako🙈🙈.
Nenápadně vyzvídám, co tu dělal…Prý je botanik a zkoumal kytky😳🤣. To ti tak věříme😅😅. Co dalšího nám povíš? Prý je tohle nejlepší místo z pohledu botanika, jaké kdy viděl…Taková různorodost, co se tu najde😳. No hele panáčku, jeď si koumat své kytky někam pryč, a nekrm nás těmito výmysly😝😝, my tady chceme postavit celkem brzy stan😡.
Pak nám prozradí, že tu čeká na zbytek své skupiny😳😳, no proboha živýho🫣😳🙏, vás je víc??
Najednou se zbytek skupiny objeví u aut a….skupinka se skládá z dalších dvou mužů a dvou dám a oni to opravdu jsou botanici🤣🤣. Na parkovišti utvoří kolečko a ukazují si své úlovky😅🙈. V duchu se týpkovi omlouváme, a potvrzujeme si, že člověk se dle vzhledu nemá soudit🙏.
Skupinka nám ještě každému daruje litr vody, děkujeme moc😍, a odjíždí.
My se přesuneme 0.2 míle nad parkoviště, kde jsem v komentech  na Faroutu našla krásně kempoviště s výhledem a stavíme si konečně obydlí🥰. Jsme rádi, že nemusíme spát na cestě, kam kdykoliv v noci může přijet auto a sejmout nás🤣🙈.
Křížový výslech chudáka botanika😅🙈 nám zabral hodinu, pak než sme se vyšmrdolili a tak podobně, a už je 18h00😳🙈. To zase nic nestihneme🤣. Rychle se najíme a najednou se objeví hiker a prý jestli tu máme místo😍. Ty jo, moc rádi ti ho tu uděláme😍. Prozrazuje nám, že nerad spí sám, já mu naoplátku prozrazuju, že jsem taky ráda, že dorazil, prostě se hned spí lépe, když je vás na ty medvědy víc🙂🙏.
Je to Francouz, tak si hned vzpomeneme na Rosese🩷, jak jsme spolu vloni ťapali😍🩷.
Usínáme ve 20h00 a moc se těšíme na zítřejší den plný výhledů😍🥰: