45. DEN- Útěk před bouřkou🙈, MEDVĚD🙏🙈 a sto mil do cíle😍; míle 2566,5

6. 8. 2023

Tak Garmin se s předpovědí na dnešní bouřkovou noc sekl🙏, jsme moc rádi, že není mokro, to se vstává mnohem lépe😍. I když teda to naše vstávání je vážně horší a horší🙈, ta únava je neskutečná, přijde nám, jak kdybysme vůbec nespali🙈.
Dnes v noci jsme navíc zažili zvláštní věc, asi ve 2:00 mě Martin budí, co mi je😳, proberu se a uvědomím si, že jsem sténala bolestí ze spaní, takovou bolest nohou jsem snad ještě nezažila😥. Je pravda, že jedeme denně víc jak 20 mil, tak je to asi už na nohách znát🙏. Martin bere pytel s oblečením a dává mi ho pod chodidla, abych měla nohy výš a tolik nebolely🙏, to zabere a já zase usínám🙏.
Budíka posouváme až do půl 6, a to jsme chtěli kvůli bouřkám vyrazit dřív, ale když ono vážně vstát nejde😭. Snad se nám to nevymstí, budeme doufat, že nás bouřka nechytne někde nahoře na kopci. Roses se bouřky taky bojí, takže už je taky vzhůru a navzájem se předháníme, kdo vyráží dřív 😆. Souboj vyhráváme, ale víme, že nás brzy dohoní😃, a dohoní nás právě ve chvíli….Počkejte si ještě🤣.
Ještě před odchodem běžím ale využít úžasnou vymoženost na trailu😍, záchod🤣. Je hned u kempoviště, to je vám posezení🤣, má i udělanou zástěnu z klacků, akorát že z levé strany ne, takže je sem z trailu vidět😆, zdravím tedy kolemjdoucí, přejeme si krásný den a happy trails🤣. Člověku zde stačí ke štěstí málo a když ho může sdílet s ostatními, to je pak hned lepší🤣.

Hned ráno si své bolavé nohy procvičíme do 8,5 mil dlouhého kopce a teda musíme říct, že dnes nožky frčí jak kdyby v nohách skoro 1100 km neměly🤣, holky vy jste sice totál zatuchlé, ale jede vám to jedna báseň👍👍. Nohy nám smrdějí i přes boty, ale uklidňujeme se, že to jen kolem blbě voní nějaké americké kytky🤣:

Celé dopoledne se točíme v lese a přelézáme spoustu popadaných stromů, to abysme to neměli s bolavými nohami a rozpadajícími se botami tak jednoduché🙈:

Asi po 6 mílích, tedy ve dvou třetinách stoupání, nás dohání vysmátý Roses, to nám všem vždy zvedne náladu, když se potkáme, prohodíme pár vtípků, řekneme si, jaký si dáme burger ve městě😍🤣 a jdeme rubat dál. Vzhledem k tomu, že potřebujeme být nahoře co nejdřív, tak se soustředím jen na své kroky a dávám pozor, kam šlapu, o nohy se v tomhle terénu dost bojíme🙏.
Najednou za sebou slyším, jak Martin křičí na Rosese, který jde jako poslední, že vlevo hned u trailu je medvěd🐻😳😳. ZASE??? A už toho mám tak akorát dost😡, jak jako další medvěd, nemá jich hiker vidět ideálně NULA?? V horším případě jednoho z velké dálky?? Proč nám je stavíte přímo do cesty🙏🙈🙈:

Nic, vidět ho nechci!, zařazuju rychlost pět a strom před sebou dávám přeskokem🙏. Když mě Martin dožene, tak vypráví, že viděl, jak kolem něj procházím, ale když viděl, že medvěda nijak netankuju, tak mě nechtěl děsit a nechal mě od něj trochu popojít🙏, zase mu děkuju, že mě tohoto nechtěného setkání ušetřil😘🙏. Sám si ho ale stihl vyfotit a natočit🙈.

Chlapi jsou nadšení, nechápu je🙈, já vyděšená, tak si začnu zpívat do rytmu rolničky🙏, to mě uklidňuje a poslední tři míle stoupáčku tak utečou jako nic. Ona ta rolnička funguje ve finále úplně jinak, než jsme asi mysleli.. Ona medvěda nezaplaší, ale díky ní mu o sobě dáme vědět, a on pak není překvapen a neudělá na nás nějakou habaďůru🙏.
Na vrcholu dne jsme ve 12:00 a i když už se honí bouřkové mraky, tak ještě nějaké hezké výhledy ulovíme😍:

V jednu hodinu dáváme u vody oběd a jen co dojíme a umejeme v potoce nádobí, tak se začnou čerti ženit🙈. Začíná pršet a slyšíme, jak se blíží hromy🙏, rychle, musíme se dostat co nejníž🙏🙏. Upevníme batohy, aby co nejlépe seděly, zapnu hodinky, ať mohu kontrolovat rychlost🤣, a pádíme do bezpečí🙏. Bouřka nás sice dohání, ale už se před ní schováváme do lesa, a nejsme tak na otevřeném prostranství. Sice máme nepromokavé bundy a pláštěnky na batohy, ale šortky, nohy a boty jsou úplně durch, po mokrém trailu to taky dost klouže, je tu spousta kamení a stromy, které musíme zdolat, jsou také dost kluzké. Postupně se ale dostáváme ještě níž a prodíráme se křovím, ze kterého jsme mokří jak myši🤣, ale je nám to šumák, hlavní je, že jsme té zubaté potvoře utekli🙏:

Do kempu to z vrcholu bylo jen 8,5 míle, sice v dešti, ale z kopce, takže jsme dorazili před pátou hodinou, to se nám dlouho nestalo, přistát v kempu takhle brzy🙏. Rychle stavíme stan, slyšíme další bouřku🙈, tak chceme mít ty mokré věci 🤣 v suchu. Ještě stíháme pověsit úplně ty echt mokré věci na šňůru, úplně jako doma😍, vaříme s Rosesem večeři a jakmile dojíme, tak to zase začne. Krásné nám to dnes vyšlo, u jídla jsme ani jednou nezmokli🙏:

Spíme u řeky, která je celkem prudká, a teče z ledovce, takže je úplně bílá a voda by nám zanesla filtr, takže Martin se v dešti ještě vrací k řece, kolem které jsme dnes odpoledne šli, pro vodu na ráno. Bere i Rosesovi, zase se ukazuje gentleman😍.
Do stanu zalézáme netradičně brzy, už v 19:00, kontrolujeme zítřejší počasí přes garmina a těšíme se, že konečně nebudeme jíst bramborovou kaší, tuňáky a podobné trailové dobroty😆, burger bude vám povídám 🤣, a ne jeden, ani dva🤣. Hlavně ale abysme tam sehnali nové boty pro Martina🙏, tyhle drží už jen silou vůle🤔🙈: