44. DEN- Budí nás kouř😥, dvacky nám jsou už málo, opičí dráha; míle 2545, 9

5. 8. 2023

Spaní u jezera Mica Lake bylo trefou do černého, spalo tu dost hikerů, takže jsme byli rádi, že v tom medvědově nejsme sami🙏 a bylo dokonce i teplo, až nás to překvapilo. Večer foukal dost vítr, tak jsme se trošku obávali zimy, ale byli jsme mile překvapeni, že tomu tak nebylo🙏.
Vstáváme v půl 6 a hned, jak otevřu stan, tak to ucítíme😳, kouř😳😳🙏. Všude kolem je divný plíživý opar, který nás dost děsí😥😥. Co tohle je, proboha😥. Rychle kontrolujeme garmina, zda nám nepřišla nějaká výstraha, ale žádnou zprávu nedostáváme, tak se trošku zklidníme🙏. Nicméně i na ostatních hikerech je vidět, že jsou trošku nervózní😥. Moc doufáme, že to nic nebude🙏😥.
Po snídani se ještě pokocháme probouzejícími se horami🥰 a vydáme se na cestu:

Nejdříve nás čeká sestup dolů, kde si i vyčistíme zuby, ráno jsme nechtěli rušit u jezera ranní rozjímání ostatních, nabereme vodu a jdeme dál:

S Rosesem jsme domluveni, že se na oběd sejdeme za 9,5 míle na dnešním vrcholu, tak makáme makáme, ať na nás dlouho nečeká, on je opravdu rychlý🏃. Bohužel nám terén v našem úmyslu být co nejrychlejší moc nepomáhá, jde se dost špatně, všude plno kořenů, bortící se cesty a křoví🙏. Jde se úplně na potvoru a k tomu pořád ve vzduchu cítíme tu kouřovou hrozbu😥. Proti nám ale chodí dost hikerů, kteří byli cca předevčírem na signálu, my už ho čtvrtý den nemáme🙏, a ti nic neříkají, nijak nás nevarují, tak snad není požár někde blízko🙏.
Na obědové místo dorazíme v půl 1, stoupáček nám dal dost zabrat a vaříme osvědčenou klasiku😍, asi si ji budeme vařit i doma🤣, a probírámé plány, jak dál.
Na zítra hlásí velké bouřky, už dnes je ve vzduchu cítit dusno, tak dnes chceme dojít co nejdál. Nakonec se rozhodujeme, že to dnes natáhneme na 22 mil, ať nám přes osm mil dlouhý stoupák, který nás před Stehekinem ještě čeká, vyjde na ráno:

Po obědě nás tedy čekám sešup asi 10,5 míle takovým terénem, až se nám protáčejí panenky😳. Všude jsou popadané stromy, ale to nejsou ledajaké stromy, tyhle jsou velké jako paneláky😳, některé se nedají ani přelézt🙏. Máme opravdu, co dělat a hlavně nás to hrozně zbržďuje😡. Já navíc zjišťuju, že mám kratší nohy, než jsem si původně myslela🙈🙈. Některé ohromné stromy, na které se Martin celým tělem položí, obejme je nohami, a pak se přes ně přehoupne, já takto překonat nemohu. Ještěže mi s některými překážkami pomáhá, sama bych tady určitě uhynula🙏❤️:

Nohy toho mají plný kecky, já už je sotva sunu a občas zakopnu tak, až mi cvaknou zuby😆, ale s každým poskokem se mi hodinky, kterými měřím trasu, posunou rychleji o pár metříčků dál, takže mám pocit, že držíme tempo a že ujdeme víc mil🤣🤣:

Díky této náročné opičí dráze máme už dvě hodiny po obědě takový hlad, že se nám skoro chce brečet🙏. Vydržíme to ale ještě o hoďku déle, až na úplném konci klesání a sezobneme tyčku, jak jednohubku🤣. Prej, že si dáme jen půlku🤣🙈.
Po kratičké pauze překračujeme řeku Suiattle a vrháme se do posledních 2, 5 mil a 400 výškových metrů. Asi pomohla ta tyčka, nebo celkem pozdní čas, už je po půl 6🙏, ale my ten kopec vybíháme jak laňky🤣, sice trošku postřelené, ale jde nám to pěkně🙏. Celý den jsme se obávali, aby vydržely Martinovi boty, jsou zpáskované všemi směry🙏, tak zatím drží🙏🙏, prosím vydržte ještě 30 mil🙏, ve Stehekinu musíme pořešit, jak sehnat boty nové, v těchto se jde hodně těžko🙏. Jediný menší problém je ten, že ve Stehekinu obchod s botami ani žádný sport není 😥, no budeme řešit na místě, teď bez signálu, a tudíž bez internetu, toho moc nevymyslíme😭.

Na kempovišti jsme po půl 7, Roses už tu drží místo 😍, vaříme večeři, probírámé plány a v půl 9 zalézáme do peřinek🥰. Ve vzduchu je pořád cítit kouř, je to hodně zvláštní pocit😥. Garmin nám naštěstí pošle jen předpověď počasí, tak trošku klidní na pár hodin usínáme🙏: