43. DEN: Trail Angel Brian🩷 a přesun do Seiad Valley; stále stejně mil🙈

23. 8. 2024

Zero v Shastě nás nabil energií a doplnil potřebné síly😍🙏. Letošní hřebenovka nám sice dá jen cca 900 km, ale co se týče náročnosti, tak je tento rok asi nejtěžší🙈. Začátek byl hodně ovlivněn mou nemocí, a bohužel dodneška dost kašlu😰🙏. Přes 40 dní mít kašel, to je něco🙈. Snad se z toho doma, až budu v klidu a teple nadobro dostanu🙏.
Nyní mě to nijak neomezuje, jde se mi dobře a dokonce své limity posouváme dál a dál😍. Ale budu klidnější, až kašlat nebudu🤣🙏.
Dnešní den bude o čekání, zimě, sněhu a setkání, které se nám vryje do našich srdcí natolik, že na něj budeme navždy s láskou vzpomínat🩷.
Ráno si pro jistotu dáváme budík, abychom vše stihli v pohodě a bez spěchu.
Nejdříve skočíme do zásoby do sprchy😍, já si umeju konečně i hlavu🤣🙏, posnídáme jogurt, ovoce, vločky a pak vyložíme zbývající jídlo na postel, abychom dokoupili přesný počet tyček, nudlí, oříšků a ostatního jídla, které už nám trošku leze krkem🤣🤣. Ale tak na trailu jím nepohrdneme, když je vždy tak krásně a kulturně naservírováno😍🤣🤣:

Do 11h00 uděláme nákupní seznam, zase máme nějaký jasný plán🤩, tak to mám ráda😍😍 a pak se….VYVALÍME DO TÉ PŘÍŠERNÉ KLENDRY😳😳🌨🌨. Včera bylo na sluníčku fakt velké vedro, dneska SNĚŽÍ🤣🤣🤣🙈. Yr.no nelhalo, vlastně mělo vždycky pravdu. Včera předpovídalo déšť od 17h00 a cadit začalo na minutu přesně🙈. Takže se balíme do vaťáků🤣, obalujeme se šálama, na ruce palčáky a hucule na nohy😅🙈, a můžeme vyrazit někde přečkat chladné čtyři hodinky než dorazí Brian, který jede ze San Francisca:

Vyrážíme do centra a doufáme najít něco, kde bych se mohla i já najíst🙏. Neměla jsem pořádné jídlo přes týden a poslední dva dny sem neměla spíše nic moc🙏, takže už by hladík jako byl😅🙏.
Zaplujeme do pizzerie, objednáváme si colu a že pizzu až za chvíli🙏. Potřebujeme někde přečkat v suchu, takže to musíme nějak natáhnout😅:

Asi po hodince, kdy cucáme colu s tunou ledu🤣🌨, se tedy rozhodneme jídlo objednat. Zkusíme si dát pizzu dohromady, abych ji mohla i já🙏. Výběr je celkem velký, ale stejně polovinu ingrediencí nemohu nebo nechci🤣. Takže si vyberu vegetariánskou, ale bez sýra, bez cibule a bez česneku. Objednávám svou spešl vytuněnou pizzošku u paní servírky a jen tak letmo řeknu, že jsem alergická na mléko a to jako moc😫. Ta procitne ze svého pracovního stereotypu, vykulí oči a ptá se, říkala jste alergická na mléko?😳😳🫣
V těstě je ale mléko madam😫😫. Neeeee, jak jako v těstě mléko?? Normálně ho tam nedáváte😫🙈. Ruším svou objednávku tedy a jdeme najít něco jiného🙏. Tentokrát mám už opravdu velký hlad😰😫. Jediná možnost je ale buď burger, nebo mexická restaurace🤔. Ani jedno nechci, takže se smiřuju s tím, že budu bez oběda, nebo že si dám chleba se sýrem, který jsem v obchodě našla bezlaktózový🙏🙏. Aspoň něco🙏.
Pak nás napadne ještě subway, kde by mi mohli udělat sendvič, budu se ale muset spolehnout na to, že v pečivu mléko nebude🙏.
Pro jistotu si beru laktázu v prášku, která pojme malé množství mléka, a díky které se nepo…..jak amina🤣🤣. Na hrnek mléka by nezabral, ale na to menší množství laktózy ano🙏.
V Subwayi si objednávám placatý chleba, pán mi ho obloží různými druhy šunky a pak už předu blahem🥰🥰. Protože…wrap doplňuje spoustou zeleniny, olivy navrch a já si pochutnám, jak nikdy😍😍. Sice bych zvládla jen půlku celého oběda, ale nabouchám to tam👍🙏:

Martínek si pak vybírá restauraci mexickou a jsme spokojeni oba🙏:

Zabili jsme tak tři hodinky čekání a teď už jen co s další hodinkou? Venku střídavě pršo sněží, místní takové počasí nepamatují🙈. Je to první sníh v srpnu za posledních více jak 20 let😳😳🙈:

Zaplujeme tedy do Starbucksu, kde nás obsluha nechá zevlit přes hodinu a v 15h15 se ve dveřích objevuje neskutečný sympaťák, který si nás svou vřelostí okamžitě získá😍🥰.
Brian normálně pracuje z domu, ale musel letět na pár dní za rodičema, a svého pejska dal na hlídání do hotýlku. Cestou se pro Novu zastavujeme a i ta si nás omotává kolem prstu🩷. Pejsek je tak šťastný, že vidí svého páníčka, až se nám zasteskne dnes už asi po milionté po Montýskovi, a už vidíme, jak taky takhle skáče🤣🤣. To bude přivítání🥰🩷. 
Samozřejmě jsme měli obavy, ke komu si sedáme do auta, ale obavy nebyly vůbec na místě🤩. Cesta do Seiad i s vyzvednutím pejska trvá dvě a půl hodiny a během cesty si nejen moc příjemně popovídáme, ale také cestou projedeme všechny druhy počasí☀️⛅️⛈️🌧🌨❄️. Jsme opravdu rádi, že nemusíme být dnes nahoře v horách🙏🙏:

V půl 6 přijedeme ke krásnému srubu, který je obklopený horami, a z jedné strany teče řeka Klamath, jejíž kousek Brian vlastní také.
Hikerům propůjčuje svou terasu, která je vybavena plnou ledničkou studených nápojů a možností dobíjení elektroniky😳🥰🩷. Dokonce tu pro ně je vše k dispozici i v době jeho nepřítomnosti😳. Hikeři tu mohou na terase přespat nebo si jen odpočinout🙏. Neskutečné🥰🩷:

Vzhledem k tomu, že venku je dnes opravdu nevlídno, tak nás ale dnes ubytovává u sebe doma🥰🙏🙏. Chtěli jsme spát na terase, zima by nám nebyla, a byli bysme relativně v suchu, ale Brian si to nedá vymluvit🙈. Jsme mu tolik vděční za vše, až nevíme, jak mu máme dostatečně poděkovat🙏🩷:

Chceme mu dát peníze jak za tak dlouhou cestu, tak za ubytování, ale nic si vzít nechce😫🙈.
Zveme ho tedy alespoň k nám domů, abychom mu tu štědrost nějak vrátili🙏🩷.
Hodíme si tedy nahoru do pokoje batohy a sedáme do vozítka poznat okolí jeho domečku🥰. Sice prší až praští, ale cestu si moc užijeme🤩:

Večer si ještě chvíli povídáme, ale pak nechceme více rušit, a zalézáme nahoru. I přesto, že nám nabídl i postele, tak si nafukujeme karimatky a spíme na zemi. To nám vůbec nevadí, jsme zvyklí, a kolem 21h00 usínáme s krásným pocitem, že jsme na naší cestě potkali tak hodného anděla🩷.
Děkujeme Briane, na tohle setkání nikdy nezapomeneme🩷.