42. DEN- Ušli jsme už 1000 km, dnes 22 mil k tomu a máme opravdu strašný hlad; míle 2502, 9

3. 8. 2023

Už je zase ráno jako?. Poslední dny se budíme, jak kdyby noc vůbec nebyla, únava po těle, bolest hlavy a hlavně zad. I nohy už si stěžují, holky, vydržte to ještě chvilku, víme, že se vám nelíbí ta neustálá špína a smrad, nám taky ne, ve stanu už se nedá dýchat, ale brzy dostanete takovou péči, o které se vám ani nesnilo.
Ven se hrabu klasicky v půl 6 a zase jsem svědkem kouzelného východu slunce, tohle člověka zákonitě namotivuje, hned je mi lépe. Chvilku se kochám, pak snesu naše plastové děti a jde se vařit. Jooo burger by bodnul i po ránu už, už bysme snědli vážně cokoliv.
Kaše i kávička jsou připravené, tak se těšíme, že nás trošku zahřejí, ta rána jsou tu už dost chladná.
Dnes se ven dříve hrabe i Roses, čeká nás dlouhý den, 22 mil a k tomu samé kopce, tak i on chce přijít na kempoviště nějak rozumně:

Ještě před odchodem probereme dnešní plány, místo, kde budeme obědvat a spát, pak se loučíme a v 6:45 vyrážíme. Roses má pomalý start, ale vždy nás kolem 10. míle dožene.

Neujdeme ani pět mil a už se o nás pokouší hlad, to vážně brzy, tělo spaluje o sto šest, takže se nedá nic dělat a usedáme tedy na krásném místě, kde do sebe cpeme tyčku, jak kdyby měla být poslední:

Člověk by do sebe nacpal všechny tyčky z méďuláků, kdyby mohl, ale to samozřejmě nejde, jídlo je přesně vypočítané. Celé dopoledne se tedy bavíme o tom, co si dáme k snídani, až budeme doma, to bude rohlíčků s marmeládou a taky vysočinou, míchaná vajíčka, sýry a k tomu hlavně hooodně zeleniny. A hodně kafíčka a džusu. A hned po tom si dáme makovou bábovku s bílým jogurtem, už vidím, jak se hned po tom všem po….. I tady, když dorazíme do města a sníme „normální“ jídlo, tak pak dost času trávíme na toaletě. Ale ono si tělo zase zvykne, i vloni si zvyklo.

Dnes je terén nahoru a dolů, a nám to nějak neťape, k tomu je i velké teplo, takže se nějak pokoušíme najít tu správnou motivaci. Za celý den se to moc nepodaří, takže doufáme, že ve Stehekinu, našem posledním civilizačním bodě na letošním PCT, ta motivace zase přijde.

Těsně před obědem ale protneme další milník naší cesty, právě jsme ušli 1000 km jako, objímáme se a já pláču dojetím, 1000 km, to už je pěkné číslo .
Oběd proběhne u vody po cca 11 mílích, kde nás dochází i Roses, a vaří si čínskou polévku, dá do ní samozřejmě přidané koření a burákové máslo. Myslím, že tím trumfnul i naší čínskou polévku zahuštěnou bramborovou kaší, s tuňákem a hořčicí. To sou výtvory, doma by to člověk nepozřel, a tady by dal cokoliv za dvojitou porci.
Po obědě se domlouváme na pauze u jezera Sally Ann a přemýšlíme i o koupačce. Když tam ale dorazíme, tak pofukuje větřík, takže si chlapi jen smočí nohy a já se jen kochám krásným jezerem, protože na mě je na koupání ziminka.

Za chvíli přichází Sobo hiker, který neváhá, celý se svléká, nahatý na nás zavolá pozdrav a pak stojí jen po kolena ve vodě o vystavuje své tělo zděšeným hikerům. Ba ne, zas tolik zděšení nejsme, ale já přemýšlela, jak to udělám, kdybych se chtěla vykoupat, jak půjdu zahalená v mini ručníčku a ono by to tady vlastně bylo úplně šumák. Nikoho tady nahatý lidí nezajímají, každý se stará o sebe, o své míle, o svou vodu a místo, kam až dnes dojde.
Naháč se takto opaluje i když odcházíme, ještě se s námi dá do řeči, já trapně odvracím zrak a pak jdu radši napřed. Zbývá nám do dnešního cíle 7 mil, tak bysme měli pohnout vrtulema:

Pořád to nešlape, děláme proto hodně pauz, abysme si trošku odpočinuli, míle se táhnou jako hodně dlouhej rok, ale nakonec docházíme k poslednímu zdroji vody, kde musíme nabrat 5 litrů.
Filtrování vody je za trest, koušou nás přerostlá hovada, takže si rozdělíme činnosti- Martin filtruje a já ho braním kloboukem, pár těch potvor zabiju, tak mám radost, jak nám to spolu sehraně jde.
Od vody už je to jen kousek na kempoviště, kam se ale sotva dosoukáme a doslova odhazujeme bágly.
Večeři dnes máme teplou, máme fakt hlad a potřebujeme zasytit, takže se podává bramborová kaše s párečkem a já s tuňákem, hořčice to okoření a my jsme konečně spokojení:

Dnes jsme nastoupali 1450 metrů, zítra to bude ještě víc. Nezdržujeme se proto, v 20:30 zalézáme domů a doufáme, že zítra se pošlape lépe, čekají nás totiž zase překrásné výhledy: